Kohoutek (planetka)
| Kohoutek (planetka) | |
|---|---|
| Identifikátory | |
| Typ | planetka: hlavní pás, rodina planetek Flora[1] |
| Označení | 1850 Kohoutek |
| Předběžné označení | 1942 EN · 1949 KD 1953 SH · 1959 GR 1965 AQ |
| Objeveno | |
| Datum | 23. března 1942 |
| Místo | Heidelberg, observatoř Landessternwarte Heidelberg-Königstuhl |
| Objevitel | Karl Reinmuth[2] |
| Jméno po | český astronom Luboš Kohoutek[3] |
| Elementy dráhy (Ekvinokcium J2000,0) | |
| Velká poloosa | 2,2508 au |
| Výstřednost | 0,1257 |
| Perihel | 1,9679 au |
| Afel | 2,5338 au |
| Perioda (oběžná doba) | 1233 d (3,378 a) |
| Střední denní pohyb | 0° 17' 30.84°/den |
| Sklon dráhy | |
| - k ekliptice | 4,0510° |
| Délka vzestupného uzlu | 68,923° |
| Argument šířky perihelu | 190,65° |
| Střední anomálie | 63,537° |
| Fyzikální charakteristiky | |
| Absolutní hvězdná velikost | 12,8[4][5] 12,81±0,09 (R)[6] 12,9[2] 13,26[1] |
| Rovníkový průměr | 5,91±0,24 km[4] 6.05 km (výpočet)[1] 7,642±0,086[5][7] km |
| Perioda rotace | 3,68±0,01 h[6] d |
| Albedo | 0,181±0,018[5][7] 0,24 (předpoklad)[1] 0,383±0,127[4] |
| Spektrální třída | typ S[1] |
1850 Kohoutek, předběžné označení 1942 EN, je kamenná planetka (asteroid) patřící do rodiny planetek Flora, pohybující se ve vnitřní oblasti hlavního pásu planetek, která má průměr přibližně 6 kilometrů. Objevena byla již v roce 1942, ale definitivní pojmenování získala až v roce 1976. Zvolené jméno je na počest českého astronoma Luboše Kohoutka, který objevil 76 jiných planetek (a kromě toho 5 komet a mnoho planetárních mlhovin sestavených do rozsáhlého katalogu).[3]
Objev planetky[editovat | editovat zdroj]
Planetka později pojmenovaná 1850 Kohoutek byla objevena během druhé světové války 23. března 1942 německým astronomem Karlem Reinmuthem na observatoři v Heidelbergu v jihozápadním Německu. Deset dní před tímto objevem bylo těleso pozorováno také na observatoři v Turku ve Finsku. Tato pozorování však nepřispěla k výpočtu dráhy planetky a za začátek jejího pozorovaní se proto považuje objev v Heidelbergu.[8]
Vzhledem k tomu, že k objevu planetky došlo v druhé polovině března, je písmeno „E“ podle dodržovaných pravidel pro předběžné označení planetek chybné. Správně by to mělo být písmeno „F“ (písmeno „E“ naznačuje objev v první polovině března), ale původní chybné přiřazení přetrvalo.
Klasifikace a oběžná dráha[editovat | editovat zdroj]
Planetka Kohoutek patří do rodiny planetek Flora, jedné z největších rodin kamenných planetek v pásu planetek. Kolem Slunce obíhá ve vnitřním hlavním pásu ve vzdálenosti od 2,0 do 2,5 AU. Doba oběhu činí 1233 dní (přibližně 3 roky a 5 měsíců). Její oběžná dráha má excentricitu (výstřednost) 0,13 a sklon 4° vůči ekliptice.[2]
Fyzikální parametry[editovat | editovat zdroj]
Doba rotace[editovat | editovat zdroj]
V prosinci 2014 byla z fotometrických pozorování v pásmu R v rámci Palomar Transient Factory v Kalifornii (astronomický výzkumný program) získána rotační světelná křivka planetky Kohoutek. Na základě analýzy této světelné křivky byla stanovena rotační perioda 3,68 hodiny s variací jasnosti 0,31 magnitudy (U=2).[6]
Průměr a albedo[editovat | editovat zdroj]
Podle měření, která provedla sonda NASA vybavená infračerveným teleskopem, pojmenovaná WISE: Wide-field Infrared Survey Explorer, včetně navazujícího projektu NEOWISE, planetka Kohoutek má průměr mezi 5,91 a 7,64 kilometru a její povrch má albedo mezi 0,181 a 0,383.[7][4][5] Collaborative Asteroid Lightcurve Link předpokládá albedo 0,24. Tato hodnota byla odvozena podle planetky Flora, což je planetka typu S (kamenná, angl. stony) a největší člen stejnojmenné rodiny planetek. Collaborative Asteroid Lightcurve Link dále vypočítal průměr 6,05 kilometru a absolutní hvězdnou velikost 13,26.[1]
Pojmenování na počest[editovat | editovat zdroj]
Tato planetka byla pojmenována na počest českého astronoma Luboše Kohoutka (1935–2023), bývalého dlouholetého pracovníka hvězdárny v Hamburku-Bergedorfu, pilného pozorovatele a objevitele mnoha planetek, komet a planetárních mlhovin. Pokud jde o komety, nejznámější je dlouhoperiodická Kohoutkova kometa, kterou objevil v roce 1973 a která si získala velkou mediální pozornost. Dále zejména krátkoperiodická 75D/Kohoutek nebo 76P/West-Kohoutek-Ikemura a další komety. Zásadně přispěl k poznání také v oblasti planetárních mlhovin a emisních čar hvězd (mnoho planetárních mlhovin objevil a sestavil jejich rozsáhlý katalog, který je nejcitovanějším dílem českých astronomů).[3]
Objevil celkem 76 planetek (viz jejich seznam) a zasloužil se o to, že mnoho jím objevených planetek získalo jména po významných českých osobnostech (Hus, Komenský, Masaryk, Palach, Neruda, Čapek, Smetana, Dvořak, Janáček, Martinuboh, Voskovec-Werich, LubosPerek, Grygar) nebo česká zeměpisná či osobní jména (Moravia, Jarmila, Hynek). Proto bylo rozhodnuto, že na jeho počest byla pojmenována planetka, kterou objevil Karl Reinmuth v Heidelbergu.[3] Oficiální rozhodnutí o pojmenování planetky 1850 Kohoutek zveřejnilo Minor Planet Center 20. února 1976 (dokument M.P.C. 3935).[9]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1850 Kohoutek na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f LCDB Data for (1850) Kohoutek [online]. Asteroid Lightcurve Database (LCDB) [cit. 2017-04-07]. Dostupné online.
- ↑ a b c JPL Small-Body Database Browser: 1850 Kohoutek (1942 EN) [2017-06-05 last obs.]. Jet Propulsion Laboratory [cit. 2017-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18 September 2020.
- ↑ a b c d SCHMADEL, Lutz D. Dictionary of Minor Planet Names – (1850) Kohoutek. Berlin, Heidelberg: Springer, 2007. ISBN 978-3-540-00238-3. DOI 10.1007/978-3-540-29925-7_1851. Kapitola (1850) Kohoutek, s. 148.
- ↑ a b c d MASIERO, Joseph R.; MAINZER, A. K.; GRAV, T.; BAUER, J. M.; CUTRI, R. M.; NUGENT, C.; CABRERA, M. S. Preliminary Analysis of WISE/NEOWISE 3-Band Cryogenic and Post-cryogenic Observations of Main Belt Asteroids. The Astrophysical Journal Letters. November 2012, s. 5. Dostupné online [cit. 7 April 2017]. DOI 10.1088/2041-8205/759/1/L8. S2CID 46350317. Bibcode 2012ApJ...759L...8M. arXiv 1209.5794.
- ↑ a b c d MAINZER, A.; GRAV, T.; MASIERO, J.; HAND, E.; BAUER, J.; THOLEN, D.; MCMILLAN, R. S. NEOWISE Studies of Spectrophotometrically Classified Asteroids: Preliminary Results. The Astrophysical Journal. November 2011, s. 25. DOI 10.1088/0004-637X/741/2/90. Bibcode 2011ApJ...741...90M. arXiv 1109.6407.
- ↑ a b c CHANG, Chan-Kao; LIN, Hsing-Wen; IP, Wing-Huen; PRINCE, Thomas A.; KULKARNI, Shrinivas R.; LEVITAN, David; LAHER, Russ. Large Super-fast Rotator Hunting Using the Intermediate Palomar Transient Factory. The Astrophysical Journal Supplement Series. December 2016, s. 13. DOI 10.3847/0067-0049/227/2/20. Bibcode 2016ApJS..227...20C. arXiv 1608.07910.
- ↑ a b c MASIERO, Joseph R.; MAINZER, A. K.; GRAV, T.; BAUER, J. M.; CUTRI, R. M.; DAILEY, J.; EISENHARDT, P. R. M. Main Belt Asteroids with WISE/NEOWISE. I. Preliminary Albedos and Diameters. The Astrophysical Journal. November 2011, s. 20. Dostupné online [cit. 8 September 2016]. DOI 10.1088/0004-637X/741/2/68. S2CID 118745497. Bibcode 2011ApJ...741...68M. arXiv 1109.4096.
- ↑ 1850 Kohoutek (1942 EN) [online]. [cit. 2016-09-08]. Dostupné online.
- ↑ SCHMADEL, Lutz D. Dictionary of Minor Planet Names – Addendum to Fifth Edition (2006–2008). Berlin, Heidelberg: Springer, 2009. Dostupné online. ISBN 978-3-642-01964-7. DOI 10.1007/978-3-642-01965-4. Bibcode 2009dmpn.book.....S. Kapitola Appendix – Publication Dates of the MPCs, s. 221.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu 1850 Kohoutek na Wikimedia Commons - Asteroid Lightcurve Database (LCDB), (informace k vyhledávacímu formuláři: archivována na Internet Archive) (anglicky)
- Dictionary of Minor Planet Names, Google books (anglicky)
- Asteroids and comets rotation curves, CdR – Observatoire de Genève, Raoul Behrend (anglicky, francouzsky)
- Discovery Circumstances: Numbered Minor Planets (1)–(5000) – Minor Planet Center (anglicky)
- 1850 Kohoutek na AstDyS-2 (anglicky)
- 1850 Kohoutek na webu JPL Small-Body Database: databáze Jet Propulsion Laboratory (anglicky)
