Kohoutek (planetka)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kohoutek (planetka)
Identifikátory
Typplanetka: hlavní pás,
rodina planetek Flora[1]
Označení1850 Kohoutek
Předběžné označení1942 EN · 1949 KD
1953 SH · 1959 GR
1965 AQ
Objeveno
Datum23. března 1942
MístoHeidelberg, observatoř Landessternwarte Heidelberg-Königstuhl
ObjevitelKarl Reinmuth[2]
Jméno počeský astronom Luboš Kohoutek[3]
Elementy dráhy
(Ekvinokcium J2000,0)
Velká poloosa2,2508 au
Výstřednost0,1257
Perihel1,9679 au
Afel2,5338 au
Perioda (oběžná doba)1233 d
(3,378 a)
Střední denní pohyb0° 17' 30.84°/den
Sklon dráhy 
- k ekliptice4,0510°
Délka vzestupného uzlu68,923°
Argument šířky perihelu190,65°
Střední anomálie63,537°
Fyzikální charakteristiky
Absolutní hvězdná velikost12,8[4][5]
12,81±0,09 (R)[6]
12,9[2]
13,26[1]
Rovníkový průměr5,91±0,24 km[4]
6.05 km (výpočet)[1]
7,642±0,086[5][7] km
Perioda rotace3,68±0,01 h[6] d
Albedo0,181±0,018[5][7]
0,24 (předpoklad)[1]
0,383±0,127[4]
Spektrální třídatyp S[1]

1850 Kohoutek, předběžné označení 1942 EN, je kamenná planetka (asteroid) patřící do rodiny planetek Flora, pohybující se ve vnitřní oblasti hlavního pásu planetek, která má průměr přibližně 6 kilometrů. Objevena byla již v roce 1942, ale definitivní pojmenování získala až v roce 1976. Zvolené jméno je na počest českého astronoma Luboše Kohoutka, který objevil 76 jiných planetek (a kromě toho 5 komet a mnoho planetárních mlhovin sestavených do rozsáhlého katalogu).[3]

Objev planetky[editovat | editovat zdroj]

Planetka později pojmenovaná 1850 Kohoutek byla objevena během druhé světové války 23. března 1942 německým astronomem Karlem Reinmuthem na observatoři v Heidelbergu v jihozápadním Německu. Deset dní před tímto objevem bylo těleso pozorováno také na observatoři v Turku ve Finsku. Tato pozorování však nepřispěla k výpočtu dráhy planetky a za začátek jejího pozorovaní se proto považuje objev v Heidelbergu.[8]

Vzhledem k tomu, že k objevu planetky došlo v druhé polovině března, je písmeno „E“ podle dodržovaných pravidel pro předběžné označení planetek chybné. Správně by to mělo být písmeno „F“ (písmeno „E“ naznačuje objev v první polovině března), ale původní chybné přiřazení přetrvalo.

Klasifikace a oběžná dráha[editovat | editovat zdroj]

Planetka Kohoutek patří do rodiny planetek Flora, jedné z největších rodin kamenných planetek v pásu planetek. Kolem Slunce obíhá ve vnitřním hlavním pásu ve vzdálenosti od 2,0 do 2,5 AU. Doba oběhu činí 1233 dní (přibližně 3 roky a 5 měsíců). Její oběžná dráha má excentricitu (výstřednost) 0,13 a sklon 4° vůči ekliptice.[2]

Fyzikální parametry[editovat | editovat zdroj]

Doba rotace[editovat | editovat zdroj]

V prosinci 2014 byla z fotometrických pozorování v pásmu R v rámci Palomar Transient Factory v Kalifornii (astronomický výzkumný program) získána rotační světelná křivka planetky Kohoutek. Na základě analýzy této světelné křivky byla stanovena rotační perioda 3,68 hodiny s variací jasnosti 0,31 magnitudy (U=2).[6]

Průměr a albedo[editovat | editovat zdroj]

Podle měření, která provedla sonda NASA vybavená infračerveným teleskopem, pojmenovaná WISE: Wide-field Infrared Survey Explorer, včetně navazujícího projektu NEOWISE, planetka Kohoutek má průměr mezi 5,91 a 7,64 kilometru a její povrch má albedo mezi 0,181 a 0,383.[7][4][5] Collaborative Asteroid Lightcurve Link předpokládá albedo 0,24. Tato hodnota byla odvozena podle planetky Flora, což je planetka typu S (kamenná, angl. stony) a největší člen stejnojmenné rodiny planetek. Collaborative Asteroid Lightcurve Link dále vypočítal průměr 6,05 kilometru a absolutní hvězdnou velikost 13,26.[1]

Pojmenování na počest[editovat | editovat zdroj]

Tato planetka byla pojmenována na počest českého astronoma Luboše Kohoutka (1935–2023), bývalého dlouholetého pracovníka hvězdárny v Hamburku-Bergedorfu, pilného pozorovatele a objevitele mnoha planetek, komet a planetárních mlhovin. Pokud jde o komety, nejznámější je dlouhoperiodická Kohoutkova kometa, kterou objevil v roce 1973 a která si získala velkou mediální pozornost. Dále zejména krátkoperiodická 75D/Kohoutek nebo 76P/West-Kohoutek-Ikemura a další komety. Zásadně přispěl k poznání také v oblasti planetárních mlhovin a emisních čar hvězd (mnoho planetárních mlhovin objevil a sestavil jejich rozsáhlý katalog, který je nejcitovanějším dílem českých astronomů).[3]

Objevil celkem 76 planetek (viz jejich seznam) a zasloužil se o to, že mnoho jím objevených planetek získalo jména po významných českých osobnostech (Hus, Komenský, Masaryk, Palach, Neruda, Čapek, Smetana, Dvořak, Janáček, Martinuboh, Voskovec-Werich, LubosPerek, Grygar) nebo česká zeměpisná či osobní jména (Moravia, Jarmila, Hynek). Proto bylo rozhodnuto, že na jeho počest byla pojmenována planetka, kterou objevil Karl Reinmuth v Heidelbergu.[3] Oficiální rozhodnutí o pojmenování planetky 1850 Kohoutek zveřejnilo Minor Planet Center 20. února 1976 (dokument M.P.C. 3935).[9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1850 Kohoutek na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f LCDB Data for (1850) Kohoutek [online]. Asteroid Lightcurve Database (LCDB) [cit. 2017-04-07]. Dostupné online. 
  2. a b c JPL Small-Body Database Browser: 1850 Kohoutek (1942 EN) [2017-06-05 last obs.]. Jet Propulsion Laboratory [cit. 2017-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18 September 2020. 
  3. a b c d SCHMADEL, Lutz D. Dictionary of Minor Planet Names – (1850) Kohoutek. Berlin, Heidelberg: Springer, 2007. ISBN 978-3-540-00238-3. DOI 10.1007/978-3-540-29925-7_1851. Kapitola (1850) Kohoutek, s. 148. 
  4. a b c d MASIERO, Joseph R.; MAINZER, A. K.; GRAV, T.; BAUER, J. M.; CUTRI, R. M.; NUGENT, C.; CABRERA, M. S. Preliminary Analysis of WISE/NEOWISE 3-Band Cryogenic and Post-cryogenic Observations of Main Belt Asteroids. The Astrophysical Journal Letters. November 2012, s. 5. Dostupné online [cit. 7 April 2017]. DOI 10.1088/2041-8205/759/1/L8. S2CID 46350317. Bibcode 2012ApJ...759L...8M. arXiv 1209.5794. 
  5. a b c d MAINZER, A.; GRAV, T.; MASIERO, J.; HAND, E.; BAUER, J.; THOLEN, D.; MCMILLAN, R. S. NEOWISE Studies of Spectrophotometrically Classified Asteroids: Preliminary Results. The Astrophysical Journal. November 2011, s. 25. DOI 10.1088/0004-637X/741/2/90. Bibcode 2011ApJ...741...90M. arXiv 1109.6407. 
  6. a b c CHANG, Chan-Kao; LIN, Hsing-Wen; IP, Wing-Huen; PRINCE, Thomas A.; KULKARNI, Shrinivas R.; LEVITAN, David; LAHER, Russ. Large Super-fast Rotator Hunting Using the Intermediate Palomar Transient Factory. The Astrophysical Journal Supplement Series. December 2016, s. 13. DOI 10.3847/0067-0049/227/2/20. Bibcode 2016ApJS..227...20C. arXiv 1608.07910. 
  7. a b c MASIERO, Joseph R.; MAINZER, A. K.; GRAV, T.; BAUER, J. M.; CUTRI, R. M.; DAILEY, J.; EISENHARDT, P. R. M. Main Belt Asteroids with WISE/NEOWISE. I. Preliminary Albedos and Diameters. The Astrophysical Journal. November 2011, s. 20. Dostupné online [cit. 8 September 2016]. DOI 10.1088/0004-637X/741/2/68. S2CID 118745497. Bibcode 2011ApJ...741...68M. arXiv 1109.4096. 
  8. 1850 Kohoutek (1942 EN) [online]. [cit. 2016-09-08]. Dostupné online. 
  9. SCHMADEL, Lutz D. Dictionary of Minor Planet Names – Addendum to Fifth Edition (2006–2008). Berlin, Heidelberg: Springer, 2009. Dostupné online. ISBN 978-3-642-01964-7. DOI 10.1007/978-3-642-01965-4. Bibcode 2009dmpn.book.....S. Kapitola Appendix – Publication Dates of the MPCs, s. 221. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]