Klokan hbitý
 Klokan hbitý | |
|---|---|
 Pár klokanů hbitých | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Podtřída | vačnatci (Marsupialia) |
| Řád | dvojitozubci (Diprotodontia) |
| Čeleď | klokanovití (Macropodidae) |
| Rod | klokan (Notamacropus) |
| Binomické jméno | |
| Notamacropus agilis (Gould, 1842) | |
 | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Klokan hbitý (Notamacropus agilis) je středně velký štíhlý klokan, který se vyskytuje v severní Austrálii a na Nové Guineji. Lze jej rozpoznat podle červenohnědé horní části těla, zřetelně kontrastující se světlou spodní částí.
Systematika[editovat | editovat zdroj]
Klokana hbitého popsal John Gould v roce 1842 jako Halmaturus agilis.[3] Druh byl po dlouhou dobu řazen do podrodu Notamacropus v rámci rodu Macropus, takže nesl vědecké jméno Macropus agilis. Moderní taxonomie nicméně považuje Notamacropus za samostatný rod, a klokan hbitý tak nese vědecké jméno Notamacropus agilis.[4][5] Rozlišují se 4 poddruhy s následujícím rozšířením:[4][6]
- N. a. agilis – nominátní poddruh, vyskytuje se v Severním teritoriu.
- N. a. jardinii – Queensland.
- N. a. nigrescens – Západní Austrálie.
- N. a. papuanus – jižní a jihovýchodní oblasti Nové Guineje a některých okolních menších ostrovů.
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Vyskytuje se v tropické Austrálii od severovýchodního Queenslandu až po sever Západní Austrálie. Nezachází však příliš daleko do suchých oblastí vnitrozemí, je typickým obyvatelem tropických stromových savan a travnatých biomů se stromovým porostem. Rád se zdržuje v blízkosti řek. Lze jej nalézt i v jižní části Nové Guineje. Jedná se o nejběžnějšího vačnatce tropických pobřežních oblastí Austrálie a jižní Nové Guineje.[6]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Samec dosahuje výšky až 85 cm, jeho ocas může být dlouhý 84 cm a váha sahá ke 27 kg. Menší samice je až 72 cm vysoká, ocas je až 70 cm dlouhý a váha dosahuje k 15 kg. Svrchní část těla je pískově žlutohnědá až načervenalá, spodina je světlá. Na čele a mezi očima a čumákem bývá umístěn tmavě hnědý pruh. Okraje uší jsou taktéž tmavé. Dlouhý ocas je světle pískový. V terénu se klokan vyznačuje hopsáním s napřímeným tělem.[7]
Biologie[editovat | editovat zdroj]
Klokan hbitý je převážně noční živočich, začíná být aktivní v pozdním odpoledni a pokračuje do noci. Jedná se převážně o samotářské zvíře, co se sdružuje do skupin pouze u bohatých zdrojů potravy nebo v době rozmnožování.[8]
Živí se trávou a občas i kořínky, které dokáže vyhrabat až z 30 cm hloubek.[6] Zejména v okolí řek tito klokani mohou zcela spásat velké travnaté plochy. Klokani hbití se občas objevují i na třtinových nebo jiných zemědělských polích, kdy vyhrabávají kořínky plodin, což je staví do konfliktu s místními farmáři. Klokani mohou požírat i ovoce a v období sucha, kdy nastává nedostatek potravy, se dospělci mohou vrhnout i na semena, která drtí stoličkami (nedospělí jedinci to nedokážou).[9]
V divoké přírodě dosahuje samice pohlavní dospělosti v 15 měsících, samec v 17 měsících. V zajetí to může být ještě dříve. Doba gestace je kolem 30 dní. Mládě zůstává ve vaku kolem 7–8 měsíců, k jeho odstavení dochází kolem 10–12 měsíců. Může se rozmnožovat po celý rok.[9] Dožívá se až 12 let.[8]
Ohrožení[editovat | editovat zdroj]
Druh akutně nic neohrožuje, pročež je hodnocen jako málo dotčený. Novoguinejské lokální populace jsou nicméně v ohrožení nadměrným lovem na maso. V některých oblastech Austrálie je klokan hbitý natolik početný, že jsou jeho stavy kontrolovány odstřely a v minulosti i otrávenými návnadami.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
- ↑ a b Notamacropus agilis [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2016 [cit. 2023-08-07]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2016-2.RLTS.T40560A21954106.en. (anglicky)
- ↑ GOULD, John. Halmaturus agilis. S. 81. Proceedings of the Zoological Society of London [online]. Zoological Society of London, 1842 [cit. 2023-08-07]. S. 81. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b JACKSON, Stephen M.; GROVES, Colin. Systematics and taxonomy of Australian mammals. Collingwood, Vic.: CSIRO Publishing, 2015. ISBN 9781486300129. S. 155. (anglicky)
- ↑ CELIK, Mélina; CASCINI, Manuela; HAOUCHAR, Dalal. A molecular and morphometric assessment of the systematics of the Macropus complex clarifies the tempo and mode of kangaroo evolution. Zoological Journal of the Linnean Society. 2019-03-28, roč. 186, čís. 3, s. 793–812. Dostupné online [cit. 2023-08-07]. ISSN 0024-4082. DOI 10.1093/zoolinnean/zlz005. (anglicky)
- ↑ a b c Mammals of Australia. Příprava vydání Ronald Strahan. Washington, D.C.: Smithsonian Institution Press, 1995. ISBN 1-56098-673-5, ISBN 978-1-56098-673-7. OCLC 34510110 S. 322–323. (anglicky)
- ↑ MENKHORST, Peter. A field guide to the mammals of Australia. South Melbourne, Australia: Oxford University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 019550870X. S. 110. (anglicky)
- ↑ a b TURNER, James. Mammals of Australia: An Introduction to Their Classification, Biology & Distribution. Sofia-Moscow: Pensoft, 2004. ISBN 954-642-198-7. S. 30. (anglicky)
- ↑ a b RICHARDSON, Ken. Australia's Amazing Kangaroos. Collingwood, Australia: CSIRO Publishing, 2012. Dostupné online. ISBN 9780643107151. S. 60–61. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Mammals of Australia. Příprava vydání Ronald Straham. Washington, D.C.: Smithsonian Institution Press, 1995. ISBN 1-56098-673-5, ISBN 978-1-56098-673-7. OCLC 34510110 (anglicky)
- MENKHORST, Peter. A field guide to the mammals of Australia. South Melbourne, Australia: Oxford University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 019550870X. (anglicky)
- NOWAK, Ronald M. Walker's mammals of the world: monotremes, marsupials, afrotherians, xenarthrans, and sundatherians. Baltimore: Johns Hopkins university press, 2018. ISBN 9781421424675. (anglicky)
- TURNER, James. Mammals of Australia: An Introduction to Their Classification, Biology & Distribution. Sofia-Moscow: Pensoft, 2004. ISBN 954-642-198-7. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kokan hbitý na Wikimedia Commons
