Klokan antilopí
 Klokan antilopí | |
|---|---|
 Klokan antilopí | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Podtřída | vačnatci (Marsupialia) |
| Řád | dvojitozubci (Diprotodontia) |
| Čeleď | klokanovití (Macropodidae) |
| Rod | klokan (Osphranter) |
| Binomické jméno | |
| Osphranter antilopinus Gould, 1842 | |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Klokan antilopí (Osphranter antilopinus) je statný druh klokana, který se vyskytuje na severu Austrálie. Jedná se o společenského vačnatce, který se často vyskytuje v menších skupinkách.
Systematika[editovat | editovat zdroj]
Popis druhu obstaral John Gould, který v roce 1841 prezentoval Londýnské zoologické společnosti popis 4 nových druhů klokanů, mj. i Osphranter antilopinus, tedy klokana antilopího. Druhové jméno antilopinus („antilopí“) Gould zvolil na základě podobnosti kůže klokana s antilopami.[1] Popis byl nicméně publikován až o rok později v roce 1842. Typová lokalita druhu je Port Essington. Gould zařadil tohoto nově popsaného vačnatce do rodu Osphranter a označil jej za typový druh tohoto rodu. Rod Osphranter byl později ponížen na podrod v rámci rodu Macropus, moderní taxonomie uznává Osphranter za samostatný rod v rámci klokanovitých.[2][3]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Tento statný klokan se vyznačuje výraznou pohlavní dvojtvárností. Zatímco samci dosahují výšky až 120 cm, samice měří do 84 cm. Ocas samců může být až 90 cm dlouhý, u samic do 70 cm. Samec váží až 49 kg, samice 20 kg. Krátká srst klokan je svrchu načervenalá a na spodině bělavá. Samice mají šedavější hlavu, krk a ramena. Tváře jsou bledší než konec čenichu, což může někdy vypadat jako široký pruh přes tváře. Uši jsou ve střední části a při okrajích světlejší. Statný světlý ocas je docela dlouhý a stejně tlustý po většině své délky.[4]
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Stanoviště druhu tvoří monzunové tropické lesy otevřenějšího typu s eukalypty a s dostatečným množstvím travnatých ploch.[5] Vyskytuje se i v regenerativních lesích a v otevřené travnaté krajině.[6] Klokan antilopí je endemický Austrálii, kde se vyskytuje v severním cípu země, konkrétně v severním Queenslandu, severní části Severních Teritorií a severovýchodní Západní Austrálii.[7][8]
Biologie[editovat | editovat zdroj]
Typicky se vyskytuje v rovinatých biotopech, vzácněji však může obývat i kopcovitější oblasti. Někdy se objevuje samostatně nebo v páru, jindy ve skupinách o 3–8 klokanech různého pohlaví a někdy dokonce ve větších skupinách až o 30 a více jedincích.[5]
Během nižších teplot (při zatažené obloze nebo v době monzunů) je aktivní ve kteroukoliv denní dobu. V době vysokých teplot během období sucha však tráví většinu dne odpočinkem ve stínu stromů a skal, nejlépe nedaleko vodního zdroje. Potravu začíná hledat v pozdním odpoledni, kdy teploty začínají pomalu klesat. Hlavní složku jídelníčku tvoří tráva. K rozmnožování může dojít celoročně, avšak vrcholná doba vrhů patrně nastává koncem monzunového období a na počátku období sucha. [5]
Ohrožení[editovat | editovat zdroj]
Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí klokana antilopího jako málo dotčený druh. I když populace druhu patrně klesá, jedná se jen o velmi pozvolný a pomalý pokles, za kterým stojí hlavně negativní vlivy zemědělství, lov domorodými komunitami nebo nevhodný management lesních požárů.[6]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ GOULD, John. Descriptions of four New Species of Kangaroos. Proceedings of the Zoological Society of London [online]. 1841 [cit. 2023-07-11]. Čís. 80. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ JACKSON, Stephen M.; GROVES, Colin. Systematics and taxonomy of Australian mammals. Collingwood, Vic.: CSIRO Publishing, 2015. ISBN 9781486300129. S. 162. (anglicky)
- ↑ CELIK, Mélina; CASCINI, Manuela; HAOUCHAR, Dalal. A molecular and morphometric assessment of the systematics of the Macropus complex clarifies the tempo and mode of kangaroo evolution. Zoological Journal of the Linnean Society. 2019-03-28, roč. 186, čís. 3, s. 793–812. Dostupné online [cit. 2023-07-19]. ISSN 0024-4082. DOI 10.1093/zoolinnean/zlz005. (anglicky)
- ↑ MENKHORST, Peter. A field guide to the mammals of Australia. South Melbourne, Australia: Oxford University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 019550870X. S. 110. (anglicky)
- ↑ a b c Mammals of Australia. Příprava vydání Ronald Strahan. Washington, D.C.: Smithsonian Institution Press, 1995. ISBN 1-56098-673-5, ISBN 978-1-56098-673-7. OCLC 34510110 S. 324–325. (anglicky)
- ↑ a b Osphranter antilopinus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2016 [cit. 2023-07-20]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2016-2.RLTS.T40561A21953729.en. (anglicky)
- ↑ TURNER, James. Mammals of Australia: An Introduction to Their Classification, Biology & Distribution. Sofia-Moscow: Pensoft, 2004. ISBN 954-642-198-7. S. 32. (anglicky)
- ↑ NOWAK, Ronald M. Walker's mammals of the world: monotremes, marsupials, afrotherians, xenarthrans, and sundatherians. Baltimore: Johns Hopkins university press, 2018. ISBN 9781421424675. S. 350. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Mammals of Australia. Příprava vydání Ronald Straham. Washington, D.C.: Smithsonian Institution Press, 1995. ISBN 1-56098-673-5, ISBN 978-1-56098-673-7. OCLC 34510110 (anglicky)
- MENKHORST, Peter. A field guide to the mammals of Australia. South Melbourne, Australia: Oxford University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 019550870X. (anglicky)
- NOWAK, Ronald M. Walker's mammals of the world: monotremes, marsupials, afrotherians, xenarthrans, and sundatherians. Baltimore: Johns Hopkins university press, 2018. ISBN 9781421424675. (anglicky)
- TURNER, James. Mammals of Australia: An Introduction to Their Classification, Biology & Distribution. Sofia-Moscow: Pensoft, 2004. ISBN 954-642-198-7. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Klokan antilopí na Wikimedia Commons 
Taxon Osphranter antilopinus ve Wikidruzích
