Klášter servitů (Jaroměřice nad Rokytnou)
| Klášter servitů v Jaroměřicích nad Rokytnou | |
|---|---|
 Vjezd do areálu kláštera | |
| Lokalita | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Vysočina |
| Místo | Jaroměřice nad Rokytnou, okres Třebíč |
| Ulice | Poděbradova |
| Souřadnice | 49°5′27,96″ s. š., 15°53′31,92″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Řád | Řád služebníků Mariiných (servité) |
| Založení | 1675 |
| Zrušení | 1784 (josefinské reformy) |
| Obnovení | - |
| Znak |  |
| Odkazy | |
| Kód památky | 45828/7-2684 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Klášter servitů v Jaroměřicích nad Rokytnou je někdejší konvent z roku 1679. V jeho těsném sousedství se dochovaly zbytky areálu jaroměřické lorety. Klášter je zapsán na seznamu českých kulturních památek.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Historie jaroměřického kláštera servitů a jaroměřické loretánské kaple spolu těsně souvisí. Se stavbou lorety se započalo v roce 1668, se stavbou kláštera pak v roce 1675. Dostavěn a posvěcen byl 15. října 1679.[1] Servité přišli do Jaroměřic na pozvání Jana Antonína z Questenberka. V únoru 1675 převzali do duchovní správy loretu.
Klášter byl uzavřen v rámci církevních reforem císaře Josefa II. na podzim 1784. Všichni mniši museli klášter opustit do 18. prosince 1784. Budovu kláštera koupil Dominik Ondřej II. hrabě z Kounic a Questenberka s tím úmyslem, že v ní zřídí továrnu na výrobu sukna. K tomuto záměru však nedošlo.
Klášterní zahrada na svahu mezi silnicí a klášterem měnila často majitele a ve druhé polovině 19. století byla rozparcelována tak, aby na ní vyrostla zástavba rodinných domků. I klášter změnil v roce 1814 majitele, až konečně roku 1830 připadl pod správu jaroměřického panství. Od roku 1813 v něm našla své prostory fara jaroměřické farnosti a škola. Škola v budově kláštera zůstala až do roku 1899.
-
Půdorys někdejší loretánské kaple – 1: kaple; 2: ambit. -
Pohled na jižní část -
Klášter servitů je zachycen na vedutě Jaroměřic (vlevo nahoře)
Popis[editovat | editovat zdroj]
Budova kláštera je dlouhá asi 53 m a široká asi 23 m, má dvě patra po 12 oknech. Chodba poschodí rozděluje na dvě části. Přízemí sloužilo provozu, místnosti v patrech převorství, refektáři, knihovně, archivu, noviciátu i jako ubytování (cely).
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ PLICHTA, A. Jaroměřicko. Dějiny Jaroměřic nad Rokytnou a okolí. Díl I. 1. vyd. Arca JiMfa : Třebíč, 1994. ISBN 80-85766-38-8
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- FOLTÝN, Dušan, a kol. Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha: Libri, 2005. 878 s. ISBN 80-7277-026-8. Kapitola Jaroměřice nad Rokytnou – Bývalý konvent servitů se zaniklým poutním areálem a loretou, s. 325–327.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Klášter servitů na Wikimedia Commons
