Přeskočit na obsah

Karel Wünsch

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karel Wünsch
Narození29. března 1932
Nový Bor
Úmrtí18. září 2020 (ve věku 88 let)
Sloup v Čechách
VzděláníVysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Povolánímalíř, sklářský výtvarník a učitel
Zaměstnavateln.p. Borské sklo
Ocenění1. cena MSP za kolekci rytého skla, 3. cena ÚUŘ za broušené sklo (1964), Krajská cena za výtvarnou práci ve sklářství (1968)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Karel Wünsch (29. března 1932 Nový Bor – 18. září 2020 Sloup v Čechách) byl sklářský výtvarník, malíř a pedagog.

Život

[editovat | editovat zdroj]
Rodný dům Karla Wünsche čp. 101 v Novém Boru s Galerií W a pamětní deskou Jiřího Harcuby

Karel Wünsch se narodil v domě na náměstí v Haidě (Novém Boru), kde měl kdysi vzorkovnu výrobků výrobce skla a vynálzce lazur a lithyalinu Friedrich Egermann. Jeho rodina zde vlastnila prosperující rafinérii broušeného skla.[1] Po smrti otce se matka znovu provdala a dál vedla firmu, ale roku 1938 se po záboru Sudet musela odstěhovat k příbuzným do Prahy a rafinerie během války v nucené správě firmy Mechold & Co zkrachovala.[2] V letech 1946–1950 studoval na Střední průmyslové školé sklářské v Novém Boru u Stanislava Libenského. Po ukončení školy dostal jako syn továrníka pracovní příkaz do podniku Státní lesy. Odtud se mu podařilo přejít na místo pomocného skladníka a nakonec dělníka v Severočeských sklárnách (před znárodněním sklárna Rückl v Kamenickém Šenově). Zde během tří let prošel všemi provozy výroby optického skla[2][3] a dokonale se seznámil se sklářskými technologiemi a poznal osobně některé sklářské mistry.[4] Jako dělník pak směl pokračovat ve studiích v letech 1953–1959 ve speciálním ateliéru pro foukané, leptané a malované sklo u prof. Josefa Kaplického na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Během školních prázdnin vykonával praxi ve sklárnách v Novém Boru, Květné a Karolince a své první návrhy malovaného a rytého skla s abstraktními vzory realizoval již v letech 1956-1959.[5][2]

Po dokončení studia pracoval do roku 1969 jako výtvarník technicko-výtvarného střediska EXBOR v podniku Borské sklo, které vedl René Roubíček.[6] Výrazně ovlivnil produkci tzv. Ateliérů borských skláren, kde se formovaly nové výrobní koncepce a realizovala náročná ruční výroba skla.[7] Po srpnové okupaci prodělal na přelomu let 1968–1969 těžké onemocnění[8] spojené s delší rekonvalescencí a na podzim 1969 spolupráci s EXBORem ukončil.[9] Od roku 1970 byl výtvarníkem ve svobodném povolání.

S autorským sklem se Karel Wünsch prosadil doma už roku 1957 a poté zejména na zahraničních výstavách na Milánském trienále (1960)[10], v New Yorku a Tokiu (1964) a na Expo 67 v Montrealu.[8][11] Zúčastnil se sympozií hutního skla ve Škrdlovicích (1971, 1976, 1979)[12], Mezinárodních sklářských sympozií v Novém Boru (1982, 1988)[13] a ve Frauenau (1988 – jako lektor, 1991). Roku 1990 založil Sdružení tvůrců a přátel autorského skla Glass Forum Nový Bor.[3] Roku 1994 otevřel v rodném domě v Novém Boru vlastní Galerii W (nyní sklářský ateliér a prodejní galerie skla DW), kde vystavovala řada sklářských výtvarníků.[14] Žil v obci Sloup v Čechách.[15]

Roku 2008 obdržel Cenu hejtmana Libereckého kraje[16] a roku 2022 Čestnou medaili města Liberce in memoriam.[17]

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]
  • 1964 1. cena MSP za kolekci rytého skla, 3. cena ÚUŘ za broušené sklo
  • 1967 2. cena v soutěži pro Expo 67 za kolekci přejímaného skla
  • 1968 krajská cena za výtvarnou práci ve sklářství

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Kalel Wünsch se jako výtvarník prosadil při navrhování designu sklářských výrobků pro sériovou výrobu, uplatnil se při návrzích skla do architektury a společenských interiérů i jako originální tvůrce skleněných objektů, váz a plastik.[4] V 60. letech se spolu s Ladislavem Olivou a Pavlem Hlavou podílel na prosazení moderního designu sklářských výrobků Borského skla[18] a jeho vzory ze 60. let patří k tomu nejlepšímu, co bylo v českém designu vytvořeno.[8] Spolupracoval také s hutí a brusírnou Uměleckých řemesel. Je autorem sériových realizací z oborů malovaného, rytého, leptaného, vrstveného, broušeného, hutnického i nápojového skla a rovněž několika vitráží.[17]

Wünschovy liniové rytiny[19] na tenkostěnných nádobách z 50. a 60. let i pozdější malby na skle se vyznačují nekonvenčností a patří k nejvýznamnějším inovacím dekorování skla. Je citlivým grafikem s vynikajícím smyslem pro kompozici plochy, který vyniká stejně ve skle řezaném, malovaném nebo leptaném.[20] Jeho žardiniéra s rytým lineárním grafickým dekorem byla užita pro plakát výstavy v Amsterdamu[21] a vyráběla se ještě v roce 2001.[1] O Wünschových leptaných dekorech se roku 1964 pochvalně zmínil přední světový odborník Paul Perrot v časopisu Craft Horizons.[22] Wünschovy návrhy vycházejí z výtvarné koncepce Josefa Kaplického a jsou ovlivněny i jednoduchými, účelnými a vizuálně atraktivními designy arch. Otto Rothmayera.[23] V malbě na sklo dociluje jemných a harmonických dekorativních účinků užitím transparentních barev. Střízlivostí se vyznačuje i jeho ryté sklo, které vychází z jednoduchých motivů rozvržených v ploše a řezané vázy z barevného skla z 60. let, u kterých dociluje účinku členěním plochy a uměřeným dekorem.[24][25]

U hutního skla dává přednost foukání základního tvaru do formy před volným tvarováním v ruce.[21] Podnik Borské sklo zařadil do výroby jeho sklo zdobené lineární nebo smýkanou rytinou a vázy malované barevnými listry, proškrabované a kombinované s kresbou černou barvou.[26] Z let 1962–1964 pocházejí jeho návrhy probrušovaného barevně vrstveného skla a vázy zdobené kontrastními barevnými sklovinami a rastrem tvořeným hranováním a probrušováním.[27] První vyvzorovaná série využívala optického zrcadlení broušených geometrických rastrů na protilehlých stranách a byl o ni zájem mezi zákazníky, ale nebyla zařazena do výroby a firma vzorky rozprodala. Stal se z nich vysoce ceněný sběratelský artikl.[1] Druhý návrh, chráněný copyrightem, se pod názvem „DUAL 63“ vyráběl ještě v polovině 70. let,[28] později byl doplněn tzv. TRIALEM s barevným jádrem.[29]

Roku 1964 získal 1. cenu MSP za kolekci prototypů broušeného skla zdobených lineární rytinou, a 3. cenu v soutěži Ústředí uměleckých řemesel, ale nakonec žádný jeho návrh nebyl zařazen do výroby. V letech 1965–1966 vytvořil pro Expo 67 v Montrealu vázy v neprůhledném vrstveném skle s černým rubínem, zdobené jednoduchými výbrusy, které vytvářejí barevnou gradaci a znásobují optický účin.[30] Patří k jeho nejlepším pracím.[31] V letech 1967–1968 navrhl pro EXBOR nádoby z vrstveného skla ve více barevných variantách, zdobené zatavenou skleněnou fritou. Pro Skloexport vytvořil několik souborů hutnicky zdobeného skla (slepované vázy s optišovým dekorem, aj,.), které se vyráběly několik let. V návrzích do architektury z let 1965–1975 opustil barevnost a využil spíše optických a reflexních vlastností skla v reliéfu. Jeho posledními návrhy pro EXBOR byly vázy využívající kontrast volně modelovaných a broušených ploch.[9]

Od poloviny 60. let spolupracoval s architekty a navrhl a realizoval např. stěnu z modrého hutně tvarovaného skla pro jídelnu podniku Crystalex v Novém Boru.[32] Z tohoto Modrého reliéfu vycházejí i Wünschovy pozdější autorské cykly hutně tvarovaných plastik (Růže, Vulkán) určených do interiéru.[1][33] Po odchodu z Borského skla navrhl v letech 1969–1973 zrcadlovou stěnu a poté více než třicetidílný jídelní soubor, který byl kombinací skla, keramiky a dřeva[34], pro restauraci hotelu Ještěd v libereckém televizním vysílači arch. Hubáčka.[35] Kromě toho byl autorem veškerého textilu – od oranžových ubrusů v restauraci až po modrobílé povlečení v pokojích.[36] Navrhl také restaurační nádobí pro nově budovaný obchodní dům v Liberci (1972–1974).

V letech 1969–1974 spolupracoval se sklářskou hutí Ústředí uměleckých řemesel ve Škrdlovicích (F. Špinar, Rudolf a Jaroslav Beránkovi) a pro jejich malosériovou výrobu navrhoval lahve a vázy. Ve spolupráci s Výzkumným ústavem užitkového skla v Novém Boru (J. Flek) se v letech 1970–1975 věnoval experimentálnímu vzorování a realizaci autorských originálů (Sluneční disky se zataveným sklem teplých barev).[37][38] V 70. letech se zaměřil na sklo tvarované ve sklářské huti a ve spolupráci s Josefem Rozinkem vytvořil sérii autorských čirých a modrých plastik foukaných do formy a ručně tvarovaných v huti.[39] Později využil hutně předtvarované polotovary z několikrát barevně předjímaného a pískovaného skla k realizaci broušených plastik ve spolupráci s rytcem A. Schimmelem.[9] Pro brusičskou dílnu Uměleckých řemesel v Praze navrhl kolekci barevného skla s opálovým jádrem a pro Crystalex dvě kolekce barevně vrstveného skla přebrušovaného na hladinářském brusu a soubor unikátních dekorativních číší.[37]

Ve druhé polovině 90. let vytvořil sérii váz z vrstveného a pískovaného barevného skla.[40] Hledal jiné možnosti, než byly matematicky přesně vybroušené objekty z optického skla a experimentoval s křišťálovou sklovinou s barevným jádrem a s opálovou vrstvou na povrchu.[41] Objekty mají obvykle jednoduchý válcový tvar a barevné jádro syté, někdy až planoucí barvy, je viditelné pouze v místech odbroušené opakní povrchové vrstvy.[42] K nejpůsobivějším patří jeho broušené objekty z temně zbarveného kouřového skla. Wünschovy broušené objekty lze volně zařadit do skupiny „stabilů“ nebo „labilů“ podle rovné nebo zaoblené základny. Některé broušené objekty mohou připomínat vodou omleté kameny z přírody, ale Wünsch posouvá jejich smysl a vytváří z nich opticky, světelně a barevně působivé skleněné klenoty.[32]

Zastoupení ve sbírkách

[editovat | editovat zdroj]
  • The Corning Museum of Glass, USA
  • Museum of Contemporary Crafts, New York City
  • Museum Fodor, Amsterdam
  • Moravská galerie v Brně
  • Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
  • Pushkin State Museum of Fine Arts, Moskva
  • Severočeské muzeum p.o., Liberec
  • Ulster Museum, Belfast
  • Stadtmuseum Hagen[4]
  • Uměleckoprůmyslové museum, Praha
  • Východočeské muzeum, Pardubice

Realizace v architektuře (výběr)

[editovat | editovat zdroj]
Karel Wünsch: Olympijské kruhy, 1978, Nemocnice Bulovka, Praha
  • 1961 vitráž pro svatební síň v České Lípě
  • 1964 vitráž pro Grandhotel v Novém Boru
  • 1965/1968 prostorová stěna z ohýbaných a pokovených skleněných tabulí, Interhotel Bohemia, Ústí nad Labem
  • 1967 vitráž pro Světovou výstavu Expo 67 v Montrealu
  • 1967 nástěnný reliéf z kobaltového skla 14 x 4 m pro jídelnu podniku Crystalex
  • 1968 prostorový objekt pro Naivní divadlo v Liberci
  • 1970 prohnuté prostorové zrcadlo pro restauraci Ještěd
  • 1975 skleněná stěna, Motel Dubenec
  • 1976 svítidla, komunitní centrum Praha, školní zahrada, Liberec
  • 1978 reliéf, nemocnice Bulovka
  • 1981 3 skleněné stěny, kulturní centrum Kolosseum Liberec
  • 1986 panel, Lázně Libverda
  • 1989 2 okna s tématem Sunrise, Skloexport Liberec

Výstavy

[editovat | editovat zdroj]

Autorské (výběr)

[editovat | editovat zdroj]
  • 1969 Karel Wünsch: Sklo, Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
  • 1973 Karel Wünsch, Galerie Dílo Ústí nad Labem
  • 1975 Karel Wünsch, Severočeské muzeum Liberec
  • 1977 Karel Wünsch, Oblastní galerie Litoměřice, Prager Galerie Norimberk, Essener Glasgalerie, Essen
  • 1978 Karel Wünsch, Galerie Karolina, Praha
  • 1978 Karel Wünsch, Galerie Koszykova, Varšava (s F. Víznerem)
  • 1981 Karel Wünsch: Sklo, Galerie Dílo Zlatá ulička, Praha
  • 1982 Karel Wünsch, De Rozengalerie, Amsterdam
  • 1984 Karel Wünsch, Galerie Karolina, Praha
  • 1985/1986 Karel Wünsch: Sklo 1959–1984, Sklářské muzeum, Kamenický Šenov
  • 1986 Karel Wünsch, Galerie Atrium Praha (s J. Malovaným)[43]
  • 2000 Karel Wünsch, Galerie W, Nový Bor

Kolektivní (výběr)

[editovat | editovat zdroj]
  • 1960 Czechoslovak Modern Glass, Československé kulturní centrum (Czechoslovak Cultural Centre), Káhira
  • 1960 XII. Triennale di Milano, Pallazo dell'Arte, Milán
  • 1961 Tsjechischs Glas, Museum Fodor, Amsterdam
  • 1961 Bilance 1960, Výstavní síň Ústředí lidové umělecké výroby (ÚLUV), Praha
  • 1961 Užité umění a průmyslové výtvarnictví, Uměleckoprůmyslové museum, Praha
  • 1963 Bilance 1962–63: Třetí členská výstava Skupiny průmyslových výtvarníků U. B., Galerie Československý spisovatel, Praha
  • 1963 Współczesne szkło w Czechosłowacji, Muzeum Śląskie, Wrocław
  • 1964 Tschechoslowakisches Glas, Grassi – Museum für Angewandte Kunst, Lipsko
  • 1964 Glass – Czechoslovakia and Italy, Museum of Contemporary Crafts, New York
  • 1964 Sklo borských výtvarníků, Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
  • 1965 Ryté sklo: První přehlídka soudobé tvorby, Moravská galerie v Brně
  • 1965 Bohemian Glass, Victoria and Albert Museum, London
  • 1965 Tsjekkoslovakisk glass, keramik og tekstiler, Kunstindustrimuseet – The Museum of Decorative Arts and Design, Oslo
  • 1965 Výtvarní umělci k výročí 20 let ČSSR, Dům U Hybernů, Praha
  • 1965 Salón současného rytého skla, Moravská galerie v Brně
  • 1966 Bilance ’66, Mánes, Praha
  • 1967 Expo 67, Montreal
  • 1967 Sklo '67, Staroměstská radnice, Praha
  • 1969 50 let českého užitého umění a průmyslového výtvarnictví, Mánes, Praha
  • 1969 Sklo severočeských výtvarníků, Výstavní síň Betlémské náměstí, Praha
  • 1969 50 Jahre der Tschechischen angewandten Kunst und Industrial Design, MAK – Österreichisches Museum für angewandte Kunst / Gegenwartskunst, Vídeň
  • 1969 Socha a město, Liberec
  • 1970 Zamiary i zapasy: 50 lat czeskiej sztuki stosowanej i plastyki przemysłowej, Muzeum Śląskie, Wrocław
  • 1972 Exempla 72, München
  • 1973 Metamorfózy skla, Moravská galerie v Brně
  • 1973 Böhmisk Glas genom tiderna, Nationalmuseum, Stockholm
  • 1973/1974 Böhmisches Glas der Gegenwart, Museum für Kunst und Gewerbe Hamburg, Hamburk (Hamburg), Museum Kunstpalast (Kunstmuseum Düsseldorf), Düsseldorf, Badisches Landesmuseum Karlsruhe, Kunstgewerbemuseum Berlin, Kunstsammlungen der Veste Coburg
  • 1976 Jablonec 76: II. mezinárodní výstava skla a porcelánu, Jablonec nad Nisou
  • 1977 Coburger Glaspreis 77, Kunstsammlungen der Veste Coburg, Glaskunst der Gegenwart, Hessisches Landesmuseum, Kassel
  • 1977 Umělecké sklo 1977. Oborová přehlídka současné sklářské tvorby, Praha
  • 1978 Checoslovaquia en las artes del vidrio, la porcelana y la pintura naif, Galerie Arteta, Bilbao, 2. Quadriennale des Kunsthandwerks, Erfurt, Internationale Handwerkmesse, München, Galerie Insa, Madrid, Glas 78, Düsseldorf
  • 1979 Bohemian Art Glass, Chicago, Internationale Handwerkmesse, München
  • 1980 Trienále řezaného skla, Uměleckoprůmyslové muzeum, Brno
  • 1980 Die Kunst Osteuropas im 20. Jahrhundert, Garmisch-Partenkirchen, Zentralschweizer Glaspreis 80, Luzern, Bömischer Glas, Bremen
  • 1980 Užité umění 70/80. Sklo, kov, textil, nábytek, keramika., Moravská galerie v Brně
  • 1983 Skleněná plastika, Dům umění města Brna, Internationale Handwerkmesse, München, Tschechisches Glas, Frankfurt am Main, Masters of Czech Glass 1945–1965, Klein Gallery, London
  • 1983 300 Years of Bohemian Glass and Costume Jewellery, Isetan Museum of Art, Tokio, Hokkaido Museum of Modern Art, Sapporo, Yamanashi Prefectural Museum, Kofu
  • 1984 Sklářská sympozia ve Škrdlovicích 1970–1983, Galerie Nová síň, Praha
  • 1984 Vetro di Cecoslovacchia, Palazzo Sforza, Milano
  • 1985 Sto let českého užitého umění: České užité umění 1885–1985 ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze k stému výročí založení muzea, Uměleckoprůmyslové museum, Praha
  • 1985 Sklářská sympozia ve Škrdlovicích 1970–1983, Horácká galerie v Novém Městě na Moravě
  • 1986 Škrdlovické sklo, Muzeum hlavního města Prahy
  • 1987 Skleněná plastika, Dům umění města Brna
  • 1987 Současná československá skleněná plastika a skleněný šperk, Galéria Miloša Alexandra Bazovského v Trenčíne
  • 1987/1988 Trienále řezaného a rytého skla: Těžítko a drobný objekt, Moravská galerie v Brně
  • 1989/1990 Verres de Bohême: 1400–1989 chefs-d'œuvre des musées de Tchécoslovaquie, Musée des Arts décoratifs, Paříž
  • 1990 45 let výtvarného umění Severních Čech 1945–1990, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích
  • 1990 Skleněný inspiromat: Československé sklo z let 1955–1965, Severočeské muzeum p.o., Liberec
  • 1991 Prague Glass Prize 91 / Sklářská cena Praha 91, Mánes, Praha
  • 1992 Sztuka czeska i słowacka XX. w., Muzeum Narodowe we Wrocławiu, Wrocław
  • 1992 Souvztažnosti, Skleněná plastika a vitráže 1992, Dům umění města Brna
  • 1994 Sklo 20. století, Východočeské muzeum, Pardubice
  • 1996/1997 Užité umění 60. let, Uměleckoprůmyslové muzeum, Brno
  • 2005 Aufbruch. Tschechische Glas 1945–1980, Museum Kunstpalast (Kunstmuseum Düsseldorf), Düsseldorf
  • 2005/2006 Design in an Age of Adversity: Czech Glass, 1945–1980, The Corning Museum of Glass, Corning, Museum of Glass, Tacoma
  • 2007 Czech Glass / 1945–1980 (Design in an Age of Adversity and Illusion) / České sklo / 1945–1980 (Tvorba v době mizerie a iluzí), Veletržní palác, Praha
  • 2007 Tschechisch Glaskunst 1945–1970, Glasmuseum, Frauenau
  • 2007/2010 Exotismy ve výtvarném umění XX. století v Čechách a na Moravě, České muzeum výtvarných umění, Praha, Galerie výtvarného umění, Hodonín, Dům U Jonáše – galerie, Pardubice, Galerie výtvarného umění, Cheb, Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně
  • 2008 Hi Sklo Lo Sklo: Post War Czech Glass Design From Masterpiece To Mass-Produced, King's Lynn Arts Centre, Norfolk
  • 2009 Socha a město Liberec 1969. Výstava o výstavě Liberec 2009, Oblastní galerie Liberec
  • 2009/2010 Magie skla: Sklárna Beránek ve Škrdlovicích 1940–2008, Východočeské muzeum, Pardubice (Pardubice)
  • 2010 SKLO.KLASIK, Letohrádek královny Anny (Belveder), Praha
  • 2011/2012 Hold sklu / A Homage to Glass, Severočeské muzeum p.o., Liberec, Muzeum Prostějovska, Prostějov
  • 2012/2013 Vše nejlepší! České sklářské umění, Uměleckoprůmyslové museum, Praha
  • 2015/2016 Výstava XII. IGS, Sklářské muzeum v Novém Boru
  • 2016 Výstava Ex-IGS, Huť František – Centrum sklářského umění, Sázava
  • 2018/2019 Dva v jednom: Design českého a slovenského skla 1918–2018, Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d Langhamer A, 2001, s. 54
  2. ↑ a b c Kaňa J, 2015, s. 58
  3. ↑ a b Who´s Who in Contemporary Glass Art, 1993, p. 617
  4. ↑ a b c Dolejš J, in: Eva Brodská: Gobelíny, Karel Wünsch: Sklo, 1976
  5. ↑ Ricke H, 2005, s. 352-353
  6. ↑ Langhamer A, 1999, s. 170
  7. ↑ Adlerová A, 1985, s. 5
  8. ↑ a b c Kaňa J, 2015, s. 59
  9. ↑ a b c Adlerová A, 1975, s. 10
  10. ↑ Hetteš K, 1964, č. 27, 28
  11. ↑ Výstava Sklo 67, č. 15
  12. ↑ Langhamer A, 1999, s. 219
  13. ↑ Karel Wünsch, hutně tvarované plastiky ze symp. v Novém Boru 1982, in: Arnošt F, České sklo, Crystalex 1985, s. 205
  14. ↑ Galerie DW Sklářský atelier II
  15. ↑ Art+: Karel Wünsch (1932–2020)
  16. ↑ Cena hejtmana Libereckého kraje 2008
  17. ↑ a b Autor zrcadlové stěny, nádobí a textilu na Ještědu Karel Wünsch by oslavil devadesát let, Genus 25. 06. 2022
  18. ↑ Langhamer A, 1999, s. 205
  19. ↑ Langhamer A, 1999, s. 178, č. 176
  20. ↑ Hetteš K, 1964, s. 12, č. 27, 28
  21. ↑ a b Langhamer A, 1969
  22. ↑ Adlerová A, 1985, s. 6
  23. ↑ Petrová S, 2001, s. 71
  24. ↑ Šindelář D, 1970, s. 105
  25. ↑ Adlerová A, 1964, č. 82-85
  26. ↑ Adlerová A, 1975, s. 7
  27. ↑ Hlaveš M (ed.), 2007, s. 64-65
  28. ↑ Adlerová A, 1975, s. 8
  29. ↑ Rudolf Hais, Sklárna Jílek v Kamenickém Šenově - 110 let, Sklář a keramik 9-10, 2015, s. 207
  30. ↑ Karel Wünsch Bohemian Art Glass Vase, Expo 67
  31. ↑ Adlerová A, 1975, s. 9
  32. ↑ a b Langhamer A: Karel Wünsch, Nový Bor 2000
  33. ↑ Adlerová A, 1985, s. 10
  34. ↑ Výstava ve výstavě: Karel Wünsch 80, Ještěd 40, Keramický zpravodaj 28, č. 6, 2012, s. 42–43
  35. ↑ Jana Švecová, Vzpomínka na Ještěd od jubilanta Karla Wünsche, Českolipský deník, 10.12.2012
  36. ↑ Milan Hlaveš, Sluníčkový prazáklad Karla Wünsche 1. část, Glassrevue 25/2004
  37. ↑ a b Adlerová A, 1975, s. 11
  38. ↑ Adlerová A, 1985, s. 9
  39. ↑ Holešovský K, 1980, s. 15
  40. ↑ Langhamer A, 1999, s. 244, č. 251
  41. ↑ Langhamer A, 2003, s. 19
  42. ↑ Adlerová A, 1985, s. 11
  43. ↑ Petrová S, 2001, s. 253

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Autorské katalogy

[editovat | editovat zdroj]
  • Antonín Langhamer: Karel Wünsch (Výstava skla z let 1959–1969), Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou 1969
  • Oldřich Palata (ed.), text Alena Adlerová: Karel Wünsch – Sklo, Severočeské muzeum v Liberci 1975
  • Eva Brodská: Gobelíny, Karel Wünsch: Sklo, text Jiří Dolejš, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích 1976
  • Alena Adlerová: Karel Wünsch (Glass 1959–1984 / Glas aus dem Jahren 1959–1984), Sklářské muzeum Kamenický Šenov 1985
  • Antonín Langhamer: Karel Wünsch – sklo z let 1990–2000, Galerie W, 2000

Souborné publikace

[editovat | editovat zdroj]
  • Josef Raban, Modern Bohemian Glass, Artia 1963
  • Karel Hetteš, Sklo borských výtvarníků, Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou 1964
  • Alena Adlerová, Tschechoslowakisches Glas, Lipsko 1964
  • Jiřina Medková, Ryté sklo: První přehlídka soudobé tvorby, Moravská galerie v Brně 1965
  • Ludmila Vachtová a kol., Socha a město, Liberec 1969
  • Alena Adlerová, Sklo severočeských výtvarníků, SČVU 1969
  • Dušan Šindelář, Současné umělecké sklo v Československu, Obelisk, Praha 1970
  • Jiřina Medková, Metamorfózy skla (Přehlídka současné československé skleněné plastiky), Moravská galerie v Brně 1973
  • Geoffrey Beard, International Modern Glass, London 1976, p. 253
  • Alena Adlerová, Contemporary Bohemian Glass, Odeon, Praha 1979
  • Karel Holešovský, Užité umění 70/80, Moravská galerie v Brně 1980
  • Petr Spielmann, Die Kunst Osteuropas im 20. Jahrhundert in öffentlichen Sammlungen der Bundesrepublik Deutschland und Berlins (West), 260 s., Museum Bochum 1980, ISBN 3-8093-0062-4
  • Vlasta Čiháková Noshiro a kol., 300 Years of Bohemian Glass and Costume Jewellery, 199 pp., Hokkaido Museum of Modern Art, Sapporo 1983
  • Stanislav Libenský a kol., Skleněná plastika (Současná československá tvorba), Dům umění města Brna 1983
  • Jaroslav Svoboda, Sklářská sympozia ve Škrdlovicích 1970–1983, Praha 1984
  • František Arnošt, České sklo (Historie českého skla a současnost v oborovém podniku Crystalex Nový Bor), Crystalex, Nový Bor 1985
  • Jaroslav Svoboda, Antonín Hartmann, Škrdlovické sklo, 1986
  • Jan Rous a kol., Sto let českého užitého umění (České užité umění 1885–1985 ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze k stému výročí založení muzea), Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze 1987
  • Jiřina Medková, Skleněná plastika, Dům umění města Brna 1987
  • Marián Kvasnička, Danica Lovišková, Súčasná československá sklenená plastika a sklenený šperk, Trenčín 1987
  • Who´s Who in Contemporary Glass Art. A Comprehensive World Guide to Glass Artists-Craftsmen-Designers, Waldrich Verlag, München 1993, p. 617
  • Antonín Hartmann, Bohemia Glass Škrdlovice, Ústředí uměleckých řemesel, Praha 1989
  • Oldřich Palata, Skleněný inspiromat (Československé sklo z let 1955–1965), Severočeské muzeum Liberec 1990
  • Antonín Langhamer, Legenda o českém skle, 292 s., TIGRIS spol. s r. o. 1999, ISBN 80-86062-02-3
  • Sylva Petrová, České sklo, 283 s., Gallery, spol. s r.o. (Jaroslav Kořán), Praha 2001
  • Helmut Ricke (ed.), Czech Glass 1945–1980, 448 p., Museum Kunstpalast (Kunstmuseum Düsseldorf), Arnoldsche 2005, ISBN 3-89790-217-6
  • Milan Hlaveš (ed.), České sklo 1945-1980, Tvorba v době mizérie a iluzí, UPM a NGP Praha 2007, ISBN 978-80-7101-069-2
  • Mark Hill, Graham Cooley, Hi Sklo Lo Sklo (Post War Czech Glass Design From Masterpiece To Mass-Produced), Mark Hill Publishing 2008
  • Oldřich Palata, Linda Paukertová Leffová, Hold sklu / Hommage to Glass, Severočeské muzeum Liberec 2011, ISBN 978-80-87266-06-9

Články

[editovat | editovat zdroj]
  • Vratislav Šotola: Karel Wünsch, Glasrevue 1964, s. 175–178
  • Zdeněk Stehlík: Karel Wünsch, Glasrevue 1969, s. 264–268
  • Zdeněk Stehlík: Karel Wünsch, Sklář a keramik 1970, s. 131
  • Antonín Langhamer, Karel Wünsch a jeho ještědský soubor, Umění a řemesla 1975, č. 1, s. 10–11
  • Alena Adlerová: Karel Wünsch. Glas in interier, Glasrevue 1976, č. 6, s. 2–6
  • Antonín Langhamer: Karel Wünsch – Sklo z let 1990–2000, Sklář a keramik 51, č. 3, 2001, s. 54–55
  • Antonín Langhamer, Sklář Karel Wünsch, Sklář a keramik 2, 2003, s. 18–20
  • Jan Kaňa, Sklářský výtvarník Karel Wünsch, Revue Art 8, č. 1, 2015, s. 58–59

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karel_Wünsch&oldid=24319113“