Přeskočit na obsah

Karel Voženílek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Divizní generál Karel Voženílek
Narození13. prosince 1883
Týnišťko
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí23. března 1943 (ve věku 59 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbenív Sázavě do rodinné hrobky Kavalierů
ChoťRůžena Kavalierová (* 1901 )
DětiEvženie (* 1924), Jan (* 1926), Vladimír (* 1929 )
Citát
Bez Sokola by nebylo legií, bez legií by nebylo Československa. T. G. M.
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Voženílek (13. prosince 1883 Týnišťko[1] – 23. března 1943, Praha) byl český legionář, důstojník a divizní generál[2]. Byl přednostou I. odboru (všeobecně vojenského v letech 1925–1938) Ministerstva národní obrany. V roce 1939 penzionován. Zemřel přirozenou smrtí.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Studoval na gymnáziu ve Vysokém Mýtě.[3] Navštěvoval v letech 1909 až 1910 odbornou pivovarskou školu v Praze. Základní vojenskou službu absolvoval v letech 1904 až 1907 u pěšího pluku 98 ve Vysokém Mýtě. V hodnosti četaře odešel do zálohy. Odjel do Ruska, kde pracoval jako sládek v pivovaru.[4] Působil v Jelci (Orlovská gubernie), potom v Balašově (Saratovská gubernie). Nakonec v Mizači na Volyni.

1914–1920

[editovat | editovat zdroj]
Plukovník Karel Voženílek - velitel I. československé divize v čs. legiích v Rusku (kolem 1918-1920)[5]
Legionařský odznak na čepici

V srpnu 1914 se v Kyjevě přihlásil do České družiny a byl přidělen k její třetí rotě. Od října 1914 vykonával průzkumnou činnost v oblasti nasazení 3. armády gen. Dimitrijeva na jihozápadním úseku fronty, tj. na Dunajci a Sanu. Byl povyšován postupně až do hodnosti podporučíka, v prosinci 1916. Úspěšné provádění průzkumu vedlo k mimořádnému povýšení na praporčíka.[6] V červnu 1917 byl jmenován velitelem 12. roty 1. čs. střeleckého pluku Mistra Jana Husi, na který se Česká družina rozrostla v únoru 1916. Koncem června onemocněl a až do počátku září se léčil v polní nemocnici v Jezerně.[7]

Hlídka československých legionářů na Rusi
Čs. legionáři v Rusku 1918
Čechoslováci u obrněného vlaku
Ruský legionář Karel Voženílek

V listopadu 1917 se stal velitelem III. praporu 1. čs. střeleckého pluku. Od prosince 1917 do března 1918 absolvoval v Polonném školu velitelů praporů organizovanou u štábu 1. čs. střelecké divize Husitské.[8] Po absolvování školy převzal velení II. praporu, se kterým se zúčastnil bojů u Bezenčuku a Buzuluku. Jako velitel Nikolajevské operační skupiny (srpen 1918) byl povýšen do hodnosti podplukovníka. Koncem září 1918 se stal velitelem 2. čs. střeleckého pluku Jiřího z Poděbrad a hned za měsíc se stal velitelem 1. čs. střeleckého pluku Mistra Jana Husi. V říjnu 1918 převzal po sebevraždě plukovníka Švece velení I. čs. střelecké divise Husitské a počátkem prosince byl povýšen do hodnosti plukovníka. Jako divizní velitel se v prosinci 1918 stal posádkovým velitelem v Kurganu. Stejné funkční zařazení vykonával od března do července 1919 v Irkutsku. Počátkem roku 1920 (v lednu) byl jmenován velitelem předvoje Čs. vojska na Rusi. Do Československa odjel s 18. transportem na lodi Sheridan koncem února 1920.

Do Československa se vrátil koncem dubna 1920. V průběhu tří měsíců (koncem července 1920) předal „legionářskou“ agendu, kterou z pověření štábu Čs. vojska na Rusi vedl.

V červenci 1920 byl jmenován do funkce velitele 1. pěší divize, která vznikla sloučením dosavadní I. čs. střelecké divize Husitské a domácí 1. divize a zúčastnila se bojů na Slovensku. V listopadu 1920 byl povýšen do hodnosti generála V. hodnostní třídy. V době od června do července 1921 absolvoval I. informační kurz pro generály a štábní důstojníky v Praze.

V říjnu 1921 se stal I. zástupcem náčelníka Hlavního štábu čs. branné moci. Do hodnosti generála IV. hodnostní třídy byl povýšen v říjnu 1924. Koncem října odjel do Francie, kde absolvoval stáž u zemského vojenského velitelství v Paříži a různých vyšších velitelství a škol. Zpět se vrátil v září 1925. Po návratu byl ustanoven do funkce přednosty I. odboru MNO. (Všeobecně vojenského). V této funkci pracoval až do začátku okupace republiky německou armádou, kdy byla čs. armáda v roce 1939 rozpuštěna.

Divizní generál Voženílek zemřel v Praze 23. března 1943.

Řády a vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Československá vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Ruská vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]
  • Kříž Sv. Jiří Kříž Sv. Jiří [9], IV. stupeň
  • Kříž Sv. Jiří Kříž Sv. Jiří, II. stupeň
  • Kříž Sv. Jiří Kříž Sv. Jiří, III. stupeň
  • Řád svaté Anny Řád svaté Anny, IV. třída s nápisem „Za chrabrost“

Francouzská vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Anglická vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Rumunská vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Italská vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Galerie obrázků

[editovat | editovat zdroj]
  • Karel Voženílek po ukončení studia na odborné pivovarské škole
    Karel Voženílek po ukončení studia na odborné pivovarské škole
  • Čechoslováci v Irkutsku
    Čechoslováci v Irkutsku
  • Plukovník Josef Jiří Švec
    Plukovník Josef Jiří Švec
  • Banka Legií- Praha - Zborov
    Banka Legií- Praha - Zborov
  • Banka Legií
    Banka Legií
  • Obrněný vlak na Transsibiřské magistrále
    Obrněný vlak na Transsibiřské magistrále
  • Maršál Ferdinand Foch dekoruje generála Karla Voženílka Řádem důstojníka Čestné legie (květen 1926)
    Maršál Ferdinand Foch dekoruje generála Karla Voženílka Řádem důstojníka Čestné legie (květen 1926)
  • Loučení generality s arm. gen. Al. Podhájským při jeho odchodu do výslužby 2.1.1934
    Loučení generality s arm. gen. Al. Podhájským při jeho odchodu do výslužby 2.1.1934
  • Karel Voženílek s manželkou
    Karel Voženílek s manželkou
  • Karel Voženílek po rozpuštění čs. armády
    Karel Voženílek po rozpuštění čs. armády

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených v Týnišťku, sign.4457, ukn 7940, str.190. Dostupné online.
  2. ↑ Hodnost byla v roce 1951 nahrazena generálporučíkem
  3. ↑ V letech 1895 až 1899
  4. ↑ V roce 1910 pracoval jako sládek v pivovaru v Rusku
  5. ↑ Vaněk, Otakar, ed., Holeček, Vojtěch, ed. a Medek, Rudolf, ed. "Za svobodu: obrázková kronika československého revolučního hnutí na Rusi 1914-1920". Kniha 4, díl V, "Od Volhy na Urál, magistrála, návrat do vlasti", 1918-1920. Praha: Za svobodu, 1929. 900 stran, Strana 1 (obrazová příloha na samém úvodu knihy).
  6. ↑ Povýšen na praporčíka v červnu 1916 za hrdinství projevené v boji
  7. ↑ Bitvy u Zborova se z důvodu nemoci nemohl zúčastnit
  8. ↑ Krátce po bitvě u Zborova (2. 7. 1917) došlo k přejmenování obou pluků. Zrodila se I. divize – husitská, v čele s plukovníkem Josefem Švecem.
  9. ↑ Válka.cz, Kříž Sv. Jiří

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • FIDLER, Jiří. Generálové legionáři. Brno: Books, 1999. 360 s. ISBN 80-7242-043-7. S. 138–153. 
  • KUTTAN, Vena. Česká ročenka, každoroční populární encyklopaedie praktického vědění pro každého. Ročník 1. Plzeň: Tiskem a nákladem Jana Kobese, 1924. 
  • MEDEK, Rudlf. Legionářský almanach 1923. Praha: péčí Památníku odboj, 1923. 
  • KAMPER, Jaroslav; NĚMEČEK, Zdeněk. Umělecký almanach legionářský. 1. vyd. Praha: Kruh starodružiníků, 1922. 
  • EMMERT, František. Českoslovenští legionáři za první světové války. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2014. 220 s. ISBN 978-80-204-3283-4. 
  • HOLEČEK, Vojta; MEDEK, Rudolf. Obrázková kronika Za Svobodu. 1. a 2. díl. Praha: [s.n.], 1925. 
  • Ottův slovník naučný nové doby: heslo Legionáři českoslovenští. Svazek 6. [s.l.]: [s.n.] S. 1115. 
  • PRECLÍK, Vratislav. Bitva u Zborova ovlivnila jednání T.G. Masaryka o naší republice. in ČAS, časopis Masarykova demokratického hnutí. Čís. číslo 77, s. 3–7. 
  • PRECLÍK, Vratislav. Zborov a T.G. Masaryk. Registrace Ministerstva kultury ČR,č.7435. in ČAS., časopis Masarykova demokratického hnutí. Červenec 2003, roč. XI, čís. 53, s. 9–11. ISSN 1210-1648. 
  • PRECLÍK, Vratislav. T.G. Masaryk - vznik Československa a jeho legionáři. Registrace Ministerstva kultury ČR,č.7435. in ČAS., časopis Masarykova demokratického hnutí. Září-prosinec 2013, roč. XXI, čís. číslo 104, s. 4–11. ISSN 1210-1648.  PICHLÍK, Karel; KLÍPA, Bohumír; ZABLOUDILOVÁ, Jitka. Českoslovenští legionáři (1914-1920). Praha : Mladá fronta, 1996. 282 s. ISBN 80-204-0580-1.
  • Ottův slovník naučný nové doby. Heslo Československá republika 35. - Československé legie. Svazek 2. [s.l.]: [s.n.] S. 1088 nn. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karel_Voženílek&oldid=24090702“