Přeskočit na obsah

Karel Maxmilián ze Seilern-Aspangu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karel Maxmilian ze Seilern-Aspangu
Poslanec Moravského zemského sněmu
Ve funkci:
26. ledna 1863 – 1867
Ve funkci:
25. listopadu 1873 – 1878
Poslanec Panské sněmovny
Ve funkci:
1881 – 1905

Narození26. února 1825
Přílepy
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí20. října 1905 (ve věku 80 let)
Kalksburg
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
ChoťMarie Aloisie zu Hardegg
RodičeJosef August ze Seilern-Aspangu
Marie Leopoldina Zichyová
DětiKarel František ze Seilernu
Julius ze Seilernu
Seraphine ze Seilernu
PříbuzníJosef František ze Seilern-Aspangu (bratr)
Alma materUniverzita Innsbruck
Profesepolitik a velkostatkář
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Karel Maxmilián hrabě ze Seilern-Aspangu (německy Karl Maxmilian Josef Johann Nepomuk Alexander Graf von Seilern und Aspang, 26. února 1825 Přílepy[1][2]20. října 1905 Kalksburg[1][2]) byl politik a velkostatkář z rakouského šlechtického rodu Seilern-Aspangů usazeného od 18. století na Moravě. Zatímco v 18. století se Seilernové uplatňovali ve státních službách a u dvora, Karel Maxmilián se svým starším bratrem Josefem Františkem (1823–1868) patřil již ke generaci, která přesunula aktivity na Moravu.

Kariéra a veřejná činnost

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se na zámku v Přílepech jako druhorozený syn hraběte Josefa Augusta ze Seilern-Aspangu (1793–1861) a jeho první manželky hraběnky Marie Leopoldiny (1800–1828) z významného uherského rodu Zichyů.[2] Podle jiného zdroje byl druhorozeným synem Josefa ze Seilernu a Antonie von Krosigk.[1] Starší bratr Karla Maxmiliána Josef František ze Seilern-Aspangu (1823–1868) byl také aktivní v politice též zasedal na zemském sněmu.

Studoval na Tereziánské akademii ve Vídni, odmaturoval na gymnáziu v Kroměříži a nakonec dokončil studium práv na Univerzitě v Innsbrucku. Poté sloužil v armádě, kde dosáhl hodnosti c. k. nadporučíka, později krátce působil v diplomacii (Konstantinopol). Zároveň se již v mládí dostal ke správě rodového majetku (Starý Jičín, Přílepy, Žeranovice) a jím spravované statky byly dávány za vzor i v zahraničí. Zabýval se mimo jiné chemickým ošetřováním zemědělských plodin a na toto téma publikoval. Tematice zemědělství se věnoval též jako poslanec Moravského zemského sněmu (1863–1867 a 1873–1878). V roce 1881 byl jmenován doživotním členem rakouské Panské sněmovny, dále byl c. k. komořím a tajným radou. Proslul mimo jiné horlivou podporou katolické církve.

V Panské sněmovně patřil k pravici.[1]

Rodina a majetkové poměry

[editovat | editovat zdroj]

21. října 1849 se oženil s hraběnkou Marií Aloisií z Hardeggu (1831–1919),[1] dědičkou velkostatku Milotice. Fakticky se toto panství dostalo do majetku Seilernů v roce 1888.

Měli spolu dva syny a dceru. Starší syn Karel František ze Seilernu (1852–1916) se též angažoval ve veřejném životě na Moravě (zemský poslanec) a zdědil Milotice, mladší Julius ze Seilernu (1858–1932) převzal statek Přílepy. Dcera Seraphine se stala řádovou sestrou.[1]

Stěžejní rodový majetek ve Starém Jičíně prodali bratři krátce po otcově smrti v roce 1906 za půl miliónu korun hrabatům Deymům ze Stříteže.

Hrabě Karel Maxmilián ze Seilern-Aspangu zemřel v říjnu 1905 ve vile Zichy v Kalksburgu.[1]

  1. a b c d e f g Karl Maximilian Graf Seilern. Neues Wiener Tagblatt. Říjen 1905, čís. 291, s. 3. Dostupné online. 
  2. a b c Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Band 12, Lieferung 58, Slavik Ernst – Spannagel Rudolf. Wien: Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, 2005. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-0187-1 (soubor), ISBN 3-7001-3579-3. Kapitola Seilern und Aspang, Karl Maximilian Gf. (1825–1905), Politiker und Landwirt, s. 140. (německy) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • MALÍŘ, Jiří a kol. Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861–1918. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012. 887 s. ISBN 978-80-7325-272-4.
  • TUREK, Adolf. Hrad a panství Starý Jičín. 2., upr. vyd. [Nový Jičín]: Muzeum Novojičínska ve spolupráci se Zemským archivem v Opavě, 2014. 219 s. ISBN 978-80-87359-13-6.