Karel Emanuel Macan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Karel Emanuel Macan
Karel Emanuel Macan (1858-1925).jpg
Základní informace
Narození 25. prosince 1858
Pardubice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 6. února 1925 (ve věku 66 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Žánry klasická hudba, duchovní hudba a vokální hudba
Povolání esperantista, hudební skladatel a učitel
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Emanuel Macan (25. prosince 1858 Pardubice6. února 1925 Praha) byl nevidomý hudební skladatel, zakladatel slepecké knihovny a tiskárny v Praze, propagátor esperanta mezi nevidomými, vydavatel slepeckého časopisu Zora (v češtině) a Auroro (v esperantu), které vycházejí dodnes, učitel hudby v pražském Klárově ústavu nevidomých a autor první slepecké české knihy Jitřenka.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Pardubicích v rodině železničního stavitele. Po otci byl italského původu. Jako dvanáctiletý začal ztrácet zrak, během studií na pražské technice postupně oslepl. Dostat se z deprese mu pomohla hudba – začal studovat na Varhanické škole v Praze u Františka Skuherského. Absolvoval Klavírním triem A-dur. Dále pak studoval skladbu u Zdeňka Fibicha. Obdržel státní stipendium a absolvoval ve Vídni kurz pro učitele slepců.

Po návratu do Prahy se v roce 1891 stal učitelem v Klárově ústavu slepců v Praze. Měl mimořádné zásluhy o rehabilitaci osleplých českých vojáků za první světové války, kteří byli za tím účelem umísťováni do Klarova ústavu. Učil je číst a psát Braillovým písmem. Nabízené místo ředitele ústavu nepřijal. Redigoval měsíčník pro slepce Zora, založil společnost Český slepecký tisk a mezi slepci propagoval esperanto a rozhlas. Vylepšil hudební notaci v Braillově písmu. Rozšířil knihovnu ústavu tak, že se později stala základem veřejné knihovny pro nevidomé. V roce 1921 uskutečnil v Praze vůbec první mezinárodní sjezd nevidomých esperantistů.

V roce 1896 se oženil s Libuší Heidelbergovou, dcerou sochaře. Zemřel v Praze 6. února 1925 a je pochován na Vyšehradském hřbitově[1].

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Komponoval hudbu komorní i symfonickou a chrámovou. Nejvíce se však znám svou tvorbou písňovou. Jeho písně měl na repertoáru mimo jiné i slavný český pěvec Karel Burian. Úplný soupis Macanova díla zpracovala Dagmar Hutlová ve své diplomové práci (viz Literatura).

Písně[editovat | editovat zdroj]

  • Pět písní (1888)
  • 15 písní (1898)
  • 12 dětských písní (1898)
  • 5 nových písní (1900)
  • Jarní (1900)
  • Veselý zpěváček (1903)
  • Smutná láska (1903)
  • Mladá láska (1906)
  • V rozpuku (1914)
  • Rudé západy

Sbory[editovat | editovat zdroj]

Komorní skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Klavírní trio A-dur (1884)
  • Smyčcový kvartet f-moll (1899)
  • Dumka pro housle (1919)
  • Benátskou nocí (barkarola pro housle, 1919)

Jiné skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Amarus (melodram 1892)
  • 2 mše
  • řada drobnějších klavírních skladeb

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. hrob Karla Emanuela Macana na Vyšehradském hřbitově v Praze

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]