Kallistrat (Romaněnko)
| Jeho Vysokopřeosvícenost Kallistrat | |
|---|---|
| Arcibiskup bežecký a udomelský | |
| Církev | Ruská pravoslavná církev |
| Diecéze | Bežeck |
| Jmenování | 24. října 2024 |
| Předchůdce | Filaret (Gavrin) |
| Zasvěcený život | |
| Sliby | 13. dubna 1995 |
| Svěcení | |
| Jáhenské svěcení | 2. června 1996 světitel Arsenij (Jepifanov) |
| Kněžské svěcení | 17. března 2002 světitel Alexij II. |
| Biskupské svěcení | 10. listopadu 2013 světitel Kirill |
| Vykonávané úřady a funkce | |
| Zastávané úřady |
|
| Osobní údaje | |
| Rodné jméno | Kallistrat Sergejevič Romaněnko (Влади́мир Серге́евич Романе́нко) |
| Země |  Rusko |
| Datum narození | 8. srpna 1974 (50 let) |
| Místo narození | Moskva, Ruská sovětská federativní socialistická republika |
| Národnost | ruská |
| Alma mater | Moskevská duchovní akademie |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kallistrat (světským jménem: Kallistrat Sergejevič Romaněnko; * 8. srpna 1974, Moskva) je ruský duchovní Ruské pravoslavné církve a arcibiskup bežecký a udomelský.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se 8. srpna 1974 v Moskvě. Během dětství sloužil v chrámu Tichvinské ikony Matky Boží v Alexejevském.[1]
Roku 1991 dokončil střední školu a nastoupil na Moskevský duchovní seminář.[1]
Roku 1994 byl přijat do Trojicko-sergijevské lávry a o rok později dokončil studium semináře.[1]
Dne 13. dubna 1995 byl představeným lávry archimandritou Feognostem (Guzikovem) postřižen na monacha se jménem Kallistrat na počest svatého mučedníka Kalistráta. Sloužil jako průvodce monastýru, pěvec a regent.[1]
V letech 1995–1999 studoval na Moskevské duchovní akademii.[1]
Dne 2. června 1996 byl biskupem istrijským Arsenijem (Jepifanovem) rukopoložen na hierodiakona.[1]
V letech 1997–2000 byl instruktorem v dětském vzdělávacím centru Pěresvet. Následující dva roky byl regentem skitu svaté Marie Magdaleny v sídle Loza.[1]
Dne 17. března 2002 byl v chrámu Svaté Trojice monastýru Danilov patriarchou moskevským Alexijem II. rukopoložen na jeromonacha.[1]
Od roku 2002 do roku 2003 sloužil v skitu Svaté Trojice Soloveckého monastýru na Anzerském ostrově.[1]
Roku 2003 se zúčastnil stavby chrámu Životodárné Trojice patriarchálního podvorje na Antarktidě.[1]
Od roku 2007 byl organizátor stavby skitu a včelína v Usť-Koksinském rajónu Altajské republiky.[1]
Roku 2008 dokončil Státní školu technologie.[1]
Dne 2. října 2013 jej Svatý synod zvolil biskupem gornoaltajským a čemalským.[2]
Dne 29. října 2013 byl oficiálně jmenován biskupem[3] a 10. listopadu proběhla v chrámu Narození přesvaté Bohorodice ve Vladykině jeho biskupská chirotonie. Světiteli byli patriarcha moskevský Kirill, metropolita krutický a kolomenský Juvenalij (Pojarkov), arcibiskup istrijský Arsenij (Jepifanov), arcibiskup sergijevo-posadský Feognost (Guzikov), biskup solněčnogorský Sergij (Čašin), biskup dmitrovský Feofilakt (Moisejev), biskup podolský Tichon (Zajcev), biskup narjan-marský a mezenský Iakov (Tislenko) a biskup barnaulský a altajský Sergij (Ivannikov).[4]
Dne 4. prosince 2017 byl v chrámu Krista Spasitele v Moskvě patriarchou moskevským Kirillem povýšen na arcibiskupa.[5]
Dne 25. července 2024 byl převeden na novorossijskou katedru.[6]
Dne 24. října 2024 byl ustanoven arcibiskupem bežeckým a udomelským.[7]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g h i j k l Moskevský patriarchát
- ↑ ЖУРНАЛЫ заседания Священного Синода от 2 октября 2013 года
- ↑ Святейший Патриарх Кирилл возглавил наречение архимандрита Тихона (Бобова) во епископа Ишимского, архимандрита Иоанна (Коваленко) во епископа Калачевского и архимандрита Каллистрата (Романенко) во епископа Горноалтайского
- ↑ Предстоятель Русской Церкви совершил Литургию в храме Рождества Пресвятой Богородицы во Владыкине и возглавил хиротонию архимандрита Каллистрата (Романенко) во епископа Горноалтайского и Чемальского
- ↑ Блаженнейший Патриарх Александрийский и всей Африки Феодор II возглавил торжественное богослужение в Храме Христа Спасителя в день 100-летия интронизации святителя Тихона, Патриарха Московского
- ↑ ЖУРНАЛЫ Священного Синода от 25 июля 2024 года
- ↑ ЖУРНАЛЫ Священного Синода от 24 октября 2024 года
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- (rusky) Moskevský patriarchát