Anzerský ostrov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Anzerský ostrov
остров Анзерский (ruština)
Golgotské jezero, v pozadí vrch Golgota
Golgotské jezero, v pozadí vrch Golgota
Anzerský ostrov (Evropa)
Lokalizace Solovecké ostrovy
Stát RuskoRusko Rusko
Topografie
Rozloha 47 km²
Zeměpisné souřadnice
Délka 17 km
Šířka 7,5 km
Nejvyšší vrchol Verbokolský  (86 m n. m.)
Osídlení
Počet obyvatel okolo 15 (2017)
Největší sídlo Poustevna Ukřižování na Golgotě
Používané jazyky ruština
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anzerský ostrov (rusky остров Анзерский), někdy též Anzer, je se svými 47 km² druhým největším ze skupiny Soloveckých ostrovů v Bílém moři. Jedinými stálými obyvateli jsou poustevníci, obývající Anzerskou poustevnu sv. Trojice a Poustevnu Ukřižování na Golgotě (spadají pod Solovecký klášter). Ostrov je v rukou Ruské pravoslavné církve a přístup na něj je omezený.

Obecná charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Anzerský ostrov se nachází v severovýchodní části Soloveckých ostrovů. Od Soloveckého ostrova jej odděluje pětikilometrový průliv Anzerská salma. Ten je značně hluboký (až 65 m), voda je zde neklidná a plná silných proudů. Tyto okolnosti činily ostrov vždy obtížně dostupným a poněkud izolovaným od hlavního osídlení. Tvar Anzerského ostrova je značně protáhlý, což ostatně prozrazuje už jeho název - Anzer znamená vepsky velmi protáhlý ostrov. Na délku měří 17 km, jeho šířka na západě nepřesahuje 7,5 km, k východu se zužuje. Stejně jako ostatní zdejší ostrovy, i pobřeží Anzerského ostrova je značně členité, mezi nejhlubší zátoky patří Trojická, Kaporská a Kirillovská.

Povrchem se příliš neliší od Soloveckého ostrova - je převážně kopcovitý, zarostlý hustými smíšenými severskými lesy a bažinami. Taktéž zde nalezneme mnoho jezer (okolo 70), z nichž největší je Svaté jezero u poustevny sv. Trojice a Golgotské jezero na úpatí vrchu Golgoty. Nachází se zde nejvyšší vrchol celého souostroví, Verbokolský (86 m), nejvyšším osídleným bodem je zmíněná Golgota (64 m). Žije zde řada drobnějších zvířat jako např. lišky, zajíci, tuleni, husy, kachny a různé druhy racků.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Anzerský ostrov byl pod názvem Vanzera upomínán již v polovině 15. století v prvních novgorodských dopisech Soloveckému klášteru, i když dochované labyrinty ve východní části ostrova svědčí o přítomnosti lidí již mnohem dříve. Ve 2. polovině 16. století zde žilo až 70 soloveckých mnichů, kteří provozovali rybolov a vařili sůl (tzn. odpařovali mořskou vodu).

Chrám Ukřižování Ježíše Krista na úpatí Golgoty

Roku 1612 se zde usídlil mnich Eleazar (místo jeho přebývání se dnes nazývá Poustevna sv. Eleazara). Ten za podpory cara Michaila I. v roce 1620 založil na břehu hluboké zátoky poustevnu sv. Trojice. Odlehlý ostrov nebyl pro první soloveckou poustevnu vybrán náhodou - byl dostatečně izolován od mateřského kláštera a nabízel tak ideální podmínky k modlitbám a rozjímání.

V roce 1712 založil na vrchu Golgota bývalý zpovědník Petra I. Iov, poslaný na Solovecké ostrovy do vyhnanství, nevelkou poustevnu s velmi přísnými pravidly (dnes Poustevna Ukřižování na Golgotě). Tehdy také vznikl dřevěný chrám Ukřižování Ježíše Krista, který se dochoval do dnešních dnů, byť byl později přenesen z vrcholu na úpatí Golgoty. K přemístění došlo v souvislosti s výstavbou kamenného chrámu Vzkříšení Páně s vysokou zvonicí a majákem v letech 1828-1830. Ten se stal díky své poloze nepřehlédnutelnou dominantou ostrova.

Od roku 1874 zde také mniši provozovali záchranářskou stanici na pomoc lodím, které se v okolních vodách dostaly do nesnází.[1][2]

Gulag[editovat | editovat zdroj]

V letech 1923-1939 sloužily anzerské poustevny jako 6. oddělení Soloveckého tábora zvláštního určení. Posíláni sem byli především nemocní (ostrov je bezpečně izolován od ostatních), někdy ale také kněží či vězni, kteří se měli provinit proti táborovým regulím. Podle svědectví těch nemnohých, kteří se odsud vrátili, byly podmínky zde krajně nelidské. Marodi byli léčeni smrtí. Vězni umrzali ve sklepích golgotské poustevny, dusili se namačkáni v nevelkém chrámu Ukřižování Ježíše Krista, byli ubíjeni či prostě stříleni.

Louka Bohorodičky

Hrůzy anzerského izolátoru více než výmluvně dokazují objevené masové hroby s ostatky tisíců vězňů. Nad objevenými ostatky metropolity voroněžského a zadonského Petra (později svatořečeného) na úpatí Golgoty dnes stojí nevelká dřevěná kaple.

Jediným, kdo zde mohl přežít v relativně snesitelných podmínkách, byly těhotné ženy (často nosící děti dozorců, kteří je znásilnili). Děti však byly trestankyním nedlouho po porodu odebírány a bez jakékoliv evidence předávány dětským domovům (což činilo pozdější identifikaci téměř nemožnou).[3][4][5]

Obnova duchovního života[editovat | editovat zdroj]

Po zrušení soloveckého gulagu Anzerský ostrov zcela zpustnul, vstup sem byl omezen, jen v letních měsících solovečtí kolchozníci přijížděli kosit louky na seno či pást dobytek. Duchovní život zde byl obnoven roku 1994, kdy byl na úpatí Golgoty vztyčen kříž upomínající solovecké mučedníky, kteří zahynuli ve zdejším táboře. Ostrov byl předán do rukou Ruské pravoslavné církve a postupně bylo přikročeno k opravám zchátralých objektů, od roku 2000 zde již trvale žijí poustevníci (Poustevna Ukřižování na Golgotě a Anzerská poustevna sv. Trojice).

Přístup na ostrov[editovat | editovat zdroj]

Vstup na ostrov je omezen vzhledem k povaze poustevnického života. Lze se sem dostat pouze s organizovanými turistickými skupinami, které zajišťuje Solovecký klášter a Solovecké muzeum. V letní sezóně bývá vypravováno až několik lodí týdně, avšak pouze mimo neděle a církevní svátky. Pohyb po ostrově je možný pouze pod dohledem oficiálního průvodce a v patřičném oblečení (muži dlouhé kalhoty, ženy dlouhé sukně a šátek). Fotografování poustevníků je zakázáno, kouřit se nesmí na celém ostrově.[6]

Poustevny[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Анзерский na ruské Wikipedii.

  1. SEROV., SoloWell Inc., Yuri. Остров Анзерский (Анзер) 1963 года: мы увидели следы карцера... тюрьмы. www.solovki.ca [online]. [cit. 2017-09-15]. Dostupné online. 
  2. ADMINISTRATOR. Остров Анзер. www.nextroad.ru [online]. [cit. 2017-09-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-15. (rusky) 
  3. Отзыв о Экскурсия по острову Анзер (Россия, Архангельская область, Соловецкие острова) | Не жалею об этой поездке.. otzovik.com [online]. [cit. 2017-09-17]. Dostupné online. 
  4. На Анзерском острове. eparhia.karelia.ru [online]. [cit. 2017-09-17]. Dostupné online. 
  5. Место страданий вновь стало домом молитвы: освящена церковь на соловецкой Голгофе. Благовест-Инфо. www.blagovest-info.ru [online]. [cit. 2017-09-17]. Dostupné online. 
  6. Соловки — Голгофо-Распятский скит. Спасо-Преображенский Соловецкий ставропигиальный мужской монастырь [online]. [cit. 2017-09-17]. Dostupné online. (rusky)