Jurij Bojko
| Jurij Anatolijovyč Bojko | |
|---|---|
 Jurij Anatolijovyč Bojko (5. února 2018) | |
| Místopředseda vlády | |
| Ve funkci: 24. prosince 2012 – 27. února 2014 | |
| Předseda vlády | Mykola Azarov |
| Předchůdce | Borys Kolesnikov |
| Nástupce | post zrušen (později obnoven) |
| Ministr energetiky a uhelného průmyslu | |
| Ve funkci: 11. března 2010 – 12. prosince 2012 | |
| Předseda vlády | Mykola Azarov |
| Předchůdce | Jurij Prodan |
| Nástupce | Eduard Stavický |
| Ministr paliv a energetiky | |
| Ve funkci: 4. srpna 2006 – 18. prosince 2007 | |
| Předseda vlády | Viktor Janukovyč |
| Předchůdce | Ivan Plachkov |
| Nástupce | Jurij Prodan |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Labour Ukraine (2001–2004) Republican Party of Ukraine (2005–2007) Strana regionů (2007–2014) Opoziční blok (2014–2018) Opoziční platforma – Za život (od 2018) Platforma pro život a mír |
| Narození | 9. října 1958 (66 let) Horlivka |
| Alma mater | Ruská chemicko-technologická univerzita D. I. Mendělejeva (do 1981) Východoukrajinská národní univerzita Volodymyra Dalja (do 2001) |
| Profese | politik |
| Ocenění | Řád za zásluhy 3. třídy Řád knížete Jaroslava Moudrého 5. třídy Řád sv. Serafima Sarovského Řád státu Hrdina Ukrajiny |
| Commons | Yuriy Boyko |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jurij Anatolijovyč Bojko (ukrajinsky Юрій Анатолійович Бойко, * 9. října 1958, Horlivka) je ukrajinský politik. V letech 2012–2014 byl místopředsedou vlády[1] a v letech 2010–2012 ministrem energetiky a uhelného průmyslu za Stranu regionů ve vládě Mykoly Azarova. V ukrajinské administrativě působil již v letech 2006–2007 za vlády Viktora Janukovyče, kdy zastával post ministra paliv a energetiky.
Politická kariéra
[editovat | editovat zdroj]V srpnu 2006 byl předsedou vlády Janukovyčem jmenován ministrem paliv a energetiky. V této funkci se Bojkovi na podzim 2007 podařilo dosáhnout dohody s Ruskem o zajištění dodávek zemního plynu na Ukrajinu. Po Janukovyčově vítězství v prezidentských volbách v roce 2010 byl 11. března 2010 znovu jmenován ministrem energetiky. Při rekonstrukci kabinetu po parlamentních volbách v prosinci 2012 se Bojko stal místopředsedou vlády. Byl považován za blízkého důvěrníka Janukovyče.
V březnu roku 2014 oznámil svoji kandidaturu v prezidentských volbách, přestože Strana regionů nominovala Mychajla Dobkina. Začátkem dubna 2014 byl Jurij Bojko ze Strany regionů spolu se Serhijem Tihipkem a Olehem Carjovem vyloučen. V ukrajinských prezidentských volbách v květnu 2014 kandidoval jako nezávislý kandidát a získal 0,19 % hlasů. Novinář Arťom Kobzev vysvětlil jeho kandidaturu snahou vyhnout se trestnímu stíhání za korupci a kontakty s oligarchou Dmytrem Firtašem.[2] V parlamentních volbách v říjnu 2014 byl lídrem koalice Opoziční blok[3] a byl zvolen poslancem. V únoru 2015 podal návrh na zahájení mírových rozhovorů mezi Ukrajinou a Ruskem.[4] Zúčastnil se prezidentských voleb v roce 2019, v prvním kole skončil na čtvrtém místě se ziskem 11,54 % hlasů a do druhého kola nepostoupil. Největší podporu měl ve východní části země, kde v některých obvodech i vyhrál.[5]
Navzdory svým proruským postojům odsoudil v roce 2022 ruskou invazi na Ukrajinu a podpořil plány na přijetí Ukrajiny jako člena EU.[6][7][8]
Vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]
Hrdina Ukrajiny (Ukrajina, 22. srpna 2004)[9] – za vynikající osobní služby ukrajinskému státu při vývoji palivového a energetického komplexu a za mnoho let odborné práce
Řád za zásluhy III. třídy (Ukrajina, 22. května 2003)[10]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Yanukovych appoints new Cabinet of Ministers - Dec. 24, 2012. KyivPost [online]. 2012-12-24 [cit. 2019-10-09]. Dostupné online.
- ↑ Archivovaná kopie. cz.sputniknews.com [online]. [cit. 2016-01-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-07-30.
- ↑ Ukrajinští separatisté jdou do voleb, vedou je Janukovyčovi blízcí. E15.cz [online]. [cit. 2019-10-09]. Dostupné online.
- ↑ Экс-соратники Януковича предлагают вести прямые переговоры с Россией. Украинская правда [online]. [cit. 2019-10-09]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ HARZER, Filip. Ukrajinské volby na mapě: Porošenka opustili voliči na západě, v Donbase vyhrál proruský Bojko. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2019-04-02 [cit. 2019-04-17]. Dostupné online.
- ↑ https://ukranews.com/news/863876-bojko-nazval-horoshim-signalom-obeshhanie-liderov-es-dat-ukraine-status-kandidata-v-chleny-soyuza Boyko called the promise of EU leaders to give Ukraine the status of a candidate member of the union a good signal
- ↑ https://skeptik.com.ua/boiko-i-posol-es-obsydili-sozdanie-organa-kotoryi-bydet-zanimatsia-pereselencami Archivováno 24. 5. 2022 na Wayback Machine. Boyko and the EU Ambassador discussed the creation of a body that will deal with IDPs
- ↑ https://www.radiosvoboda.org/a/rada-opzzh-boyko-stolar-zelenskyi-sluga-narodu/31933389.html They support Zelensky and the course towards the EU and plan rebranding: how does OPZZ live after the split and the ban?
- ↑ zakon1.rada.gov.ua [online]. [cit. 2019-10-09]. Dostupné online.
- ↑ zakon1.rada.gov.ua [online]. [cit. 2019-10-09]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jurij Anatolijovyč Bojko na Wikimedia Commons
