Judita Flanderská (870)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Judita Flanderská
královna Wessexu
Judita a její třetí manžel Balduin (autor Félix de Vigne)
Judita a její třetí manžel Balduin (autor Félix de Vigne)
Doba vlády 856860
Manžel Ethelwulf
Ethelbald
Balduin I. Flanderský
Narození 843/844
Úmrtí 870
Předchůdce Osburga
Následník Wulfrida nebo Ealhswith
Potomci Balduin II. Flanderský
Rodulf Flanderský
Gunhilda
Dynastie Karlovci
Otec Karel II. Holý
Matka Ermentruda Orleánská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Judita Flanderská (fr. Judith de France; 843/844870)[1] byla královna Wessexu a posléze flanderská hraběnka. Za krále Wessexu se provdala hned dvakrát. V roce 856 se stala manželkou Ethelwulfa, o dva roky později ženou jeho syna a dědice Ethelbalda. Jako vdova utekla z kláštera a proti vůli otce se provdala za mladého flanderského hraběte Balduina.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Původ[editovat | editovat zdroj]

Narodila se jako dcera západofranckého krále Karla II. Holého a Ermentrudy, dcery Oda Orleánského.

Královna Wessexu[editovat | editovat zdroj]

Judita je v písemných pramenech zmíněna poprvé v souvislosti se svými zásnubami s wessexským králem Etehwulfem v červenci 856.[2] Ethelwulf se tehdy vracel z Říma z pouti, kterou tam podnikl se svým mladším synem Alfrédem, a zastavil se cestou na dvoře Juditina otce. Svatba byla slavena 1. října 856 ve Verberie za přítomnosti remešského biskupa Hinkmara a při svatebním obřadu byla podle franckého zvyku korunována za královnu západních Sasů.[3][pozn. 1] Brzy po návratu do Wessexu se zřejmě Ethewulfa snažil připravit o trůn jeho nejstarší přeživší syn Ethelbald. Důvodem mohlo být manželství s Juditou, ze kterého by vzešli urozenější potomci než on sám. Došlo k dělení říše, Ethelwulf ponechal synovi západní Wessex a ve své závěti jej ustanovil dědicem.

Ethelwulf zemřel roku 858 a na trůn usedl Ethebald. Oženil se s mladičkou vdovou po svém otci, čímž si vysloužil nelibost církve. Jejich svazek byl vnímán jako incestní a v přímém rozporu s církevním právem. Na západofranckém dvoře byl posléze z politických důvodů uznán. Manželství zůstalo bezdětné, roku 860 bylo anulováno[1] a Ethebald krátce poté zemřel.

Třetí manželství[editovat | editovat zdroj]

Karel II. Holý jmenuje Balduina I. hrabětem flanderským (iluminace z 15. století)

Po smrti svého druhého manžela Judita prodala svůj majetek ve Wessexu a vrátila se do Francie na dvůr svého otce. Karlovi, který dlel právě v Soissons, se donesly zvěsti o ne právě nejvhodnějším chování jeho dcery, a aby získal důkazy, vyslal k ní svého syna Ludvíka a Balduina, pozdějšího flanderského hraběte; měl zřejmě v úmyslu dceři sjednat další sňatek. Prozatím ji zavřel do kláštera v Senlis. Judita nicméně o Vánocích roku 861 s Balduinem z kláštera utekla; patrně ještě v klášteře, před útěkem se za něj provdala.

Juditin otec se rozzuřil. Během dvorského soudu byl Balduin pro únos a odepření poslušnosti panovníkovi odsouzen ke konfiskaci lén. Církev pár exkomunikovala. Azyl našli oba mladí lidé na dvoře Juditina bratrance Lothara Lotrinského, kam se dostali v říjnu roku 862.[pozn. 2] Karel Holý žádal jejich vydání a Balduin v obavě před nebezpečím utekl i s Juditou do Říma a odvolal se k papeži Mikulášovi I. Ten se po vyslechnutí páru ujal role prostředníka v ožehavém sporu a žádal krále, aby Balduinovi odpustil. V dopise mu doporučoval, aby jej opět přijal do své přízně, protože jinak by se Balduin mohl spojit s Normany a Juditině matce zase psal o tom, jak se Balduin kaje ze svého zločinu.[5] Také apeloval na biskupy a biskupa Hinkmara, aby ztratil slovo na podporu Balduina.[6] Biskup Hinkmar byl nesmiřitelným odpůrcem obou provinilců kvůli únosu[5] a tak se Judita s otcem setkala až v říjnu 863 ve Verberie. 13. prosince téhož roku byli Balduin a Judita v Auxerre oficiálně oddáni.

Z Balduina se opět na papežskou přímluvu po třech letech stal flanderský hrabě a měl bránit vikinským útokům. Není jasné, zda se pro tento akt Karel nerozhodl v naději, že Balduin bude zabit, ten ale situaci zvládl překvapivě dobře. Odrazil vikinskou hrozbu, rozšířil svou armádu i území a stal se z něj věrný zastánce krále Karla.

Judita zemřela roku 870, když jí bylo pouhých 26 let. Jako Balduinova manželka se stala jedním z předků Matyldy Flanderské, manželky Viléma Dobyvatele, je tak předkem anglických a britských králů. Kněz Witger, autor genealogie flanderského hraběte Arnulfa, popisuje Juditu jako velmi krásnou a velmi chytrou ženu.[6]

Potomci[editovat | editovat zdroj]

Svému třetímu manželovi dala Judita čtyři děti – tři syny a dceru:

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Saským královnám nebylo dovoleno sedět vedle krále, vlastně ani nebyly nazývány královnami, ale manželkami krále. Toto omezení bylo u Judity porušeno, protože její otec trval na tom, aby byla korunována.[4] stala se tak první královskou manželkou, jíž se dostalo této cti.
  2. K uzavření sňatku mohlo dojít i zde.[5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b WEIR, Alison. Britain's Royal Families. London: Vintage Books, 2009. 400 s. ISBN 009953973X. S. 6. (anglicky) 
  2. ENNENOVÁ, Edith. Ženy ve středověku. Praha: Argo, 2001. ISBN 80-7203-369-7. S. 61. 
  3. Ženy ve středověku, str. 62
  4. HONEYCUTT, Lois. Matilda of Scotland: a Study in Medieval Queenship. Woodbridge: The Boydell Press, 2003. S. 35. (anglicky) 
  5. a b c Ženy ve středověku, str. 63
  6. a b Ženy ve středověku, str. 64

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Královna Wessexu
Předchůdce:
Osburga
856860
Judita Flanderská (870)
Nástupce:
Wulfrida nebo Ealhswith