Judita Přemyslovna (1230)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Judita Přemyslovna
korutanská vévodkyně
Manžel Bernard II. Sponheimský
Narození 1201[1]
Úmrtí 2. červen 1230
Pochována Mariabrunn
Potomci Oldřich III. Korutanský
Filip Salcburský
Markéta
Bernard
Dynastie Přemyslovci
Otec Přemysl Otakar I.
Matka Konstancie Uherská

Judita Přemyslovna (1201[1]2. červen 1230) byla korutanská vévodkyně a dcera Přemysla Otakara I. a jeho druhé manželky Konstancie Uherské.

Život[editovat | editovat zdroj]

Roku 1213[2] se Judita provdala za korutanského vévodu Bernarda. Ke sňatku se pojí romantický příběh o lásce na první pohled:

… na jeden z velkých svátků … pozvala králova dcera Judita cizince a kleriky, chudé i bohaté, aby jim pro očistu lila na ruce vodu, opatřila je jídlem a pitím a aby jim poté rozdělila dary. I stalo se, že se této slavnosti účastnil také Bernard se svým doprovodem. Když k němu pro omývání rukou mladá žena přistoupila, stáhl pro ni ze svého prstu zlatý, malým kamenem ozdobený prsten…
— Jan z Viktringu[3]

Vévodovi Judita porodila syny Oldřicha, Filipa a Bernarda a dceru Markétu. Narození třetího syna Bernarda zřejmě zaplatila životem.[4] Oba jsou podle informovaného kronikáře Jana z Viktringu pohřbeni v cisterciáckém klášteře Mariabrunn.[4]

V letech 1233 a znovu 1237 se Juditin bratr Václav I. dostal do konfliktu s mladším bratrem Přemyslem, markrabětem moravským. Příčinou sporu bylo předání Břeclavska Juditinu manželovi. Břeclavským vévodou se pak stal i jejich starší syn Oldřich.

Oldřich Korutanský zemřel bez přímého dědice a o Korutany pak usilovali Juditin mladší syn Filip i její synovec Přemysl Otakar II., přičemž vévodství díky tzv. Poděbradské smlouvě na nějaký čas připadlo Přemyslovi.

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b KOLEKTIV. Přemyslovci.Budování českého státu. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7106-352-0. S. 564.  
  2. http://www.genealogie-mittelalter.de/spanheimer/bernhard_2_herzog_von_kaernten_+_1256.html
  3. KOLEKTIV. Člověk českého středověku. Praha : Argo, 2009. ISBN 80-7203-448-0. S. 74.  
  4. a b kolektiv, str. 565.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]