Jsem rád, že se konečně vracím domů

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Jsem rád, že se konečně vracím domů je vokalizovaná píseň, kterou v roce 1966 složil Arkadij Iljič Ostrovskij. V přednesu sovětským barytonistou Eduardem Chilem, zaznamenaným v roce 1976 a koncem roku 2009 vystaveným na serveru YouTube, se stala internetovým memem ponejprv v anglosaském prostředí a posléze i na ruskojazyčném internetu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Historie vzniku písně není zcela jasná. Eduard Chil vzpomínal, že pro píseň byl původně napsaný text – v písni se zpívalo o muži, který na svém koni jede tisíc mil prérií za svou milou Mary, která mu zatím plete punčochy. Protože ale text s americkou tematikou nebylo v té době možné z důvodu cenzury publikovat, rozhodli se Chil s Ostrovským píseň zpívat beze slov jako vokalízu.[1] Syn skladatele Arkadije Ostrovského Michail ovšem uvádí jinou verzi vzniku písně. Říká, že text písně nikdo nezakázal. Jeho otec měl složit píseň v době, kdy se hašteřil s básníkem Lvem Ošaninem. Ošanin tvrdil, že text písně je to hlavní a skladatel nemůže píseň bez textu složit. Na ta slova mu Ostrovský odpověděl, že jeho verše nepotřebuje a obejde se bez nich.[2]

Chil vyprávěl, že vzhledem k absenci slov mohl zpívat píseň v jakémkoli jazyce. Když přijel do Německa, říkal publiku, že bude zpívat německy a lidé si mysleli, že tomu tak opravdu bude. Čekali, kdy skončí nekonečné la-la-la v první sloce, poté v druhé a na začátku třetí se začínali smát. V Nizozemsku říkal, že bude zpívat nizozemsky… Záznam písně, který se později proslavil na internetu, byl pořízen na vystoupení ve Švédsku.[1]

Chil nebyl prvním interpretem této písně; v různých dobách ji zpívali pěvci jako Muslim Magomajev[3], Valerij Obodzinskij[4][5] či maďarský zpěvák János Koós.[6] Verze písně, již zpíval Koós, byla ovšem opatřena částečně textem.[7] Píseň se v interpretaci Valerije Obodzinského objevila i v animovaném filmu Я встретил вас režiséra Anatolie Aljaševa.

Internetová popularita[editovat | editovat zdroj]

Koncem roku 2009 se na internetu objevil klip písně Jsem rád, že se konečně vracím domů v interpretaci Eduarda Chila. Chil byl za sovětské éry popovou hvězdou. Po rozpadu Sovětského svazu však začala jeho kariéra upadat.[8] Po mnoha letech se však nečekaně opět dostal do povědomí veřejnosti a stal se internetovou hvězdou. Klip s jeho vystoupením zaznamenal během několika málo měsíců několik miliónů zhlédnutí. Pro píseň se vžil název Trololo song (trololo je onomatopoeia výrazného způsobu, jakým zpěvák vokalizuje píseň) a sám Chil získal na internetu přezdívku The Trololo Man či Mr Trololo. Oblečený v hnědém dvouřadém obleku se žlutou kravatou a širokým úsměvem předvádí bezstarostnou chůzi kolemjdoucího a zpívá píseň beze slov.[9] Když Stephen Colbert přehrál klip jako životabudič posluchačům ve svém pořadu The Colbert Report, nebylo zřejmé, zda se Chilovi noví fanoušci smáli jemu nebo spolu s ním.[9] Rakouský oskarový herec Christoph Waltz předváděl parodii Chilova vystoupení, již nazval Der Humpink, v pořadu Jimmy Kimmel Live a Craig Reucassel v australské televizi v zábavném pořadu The Chaser.

Fenomén Trololo znovu probudil zájem o Chilovu pěveckou kariéru – nejen o jeho vokalizované představení – i v jeho vlasti. Ruské televizní stanice vysílaly interview se zpěvákem, byla založena Facebooková stránka Trololololololololololo!! a petice vyzývající zpěváka k podniknutí světového turné. Najít důvody tohoto celosvětového, i když pozdního úspěchu není snadné. Vystoupení působí trochu bláznivě, ale přitom nenuceně a vesele, v neposlední řadě díky výrazné Chilově mimice, zvláštní nehezké hnědavé dekoraci a obleku, který, jak vyprávěl reportérovi ruské televize, získal ve Švédsku výměnou za Matrjošku a samovar.[8] Podle Alexeje Goreslavského, ředitele internetových projektů ruské agentury Interfax, jde o zajímavý příklad rychlého sdílení informací na internetu. Lidé najdou něco zajímavého na internetu a chtějí se podělit s přáteli. Pak se stane, že něco takového přijde jakoby z ničeho nic, a najednou se zdá být všude.[10] O nové popularitě své písně se Eduard Chil dozvěděl od svého vnuka.[11] Podle svého syna Dmitrije nesledoval internet a domníval se, že náhlá pozornost je důsledkem nějakého vtipu, že si z něho někdo dělá blázna. Pořád se ptal, kde byli všichni tito novináři před 40 lety.[10] Pak ale na situaci reagoval pozitivně a parodiemi svého vystoupení se necítil uražen. Nejvíce se mu líbila parodie Christophera Waltze s odůvodněním, že málokomu se stane, aby ho parodoval oskarový herec. Oceňoval, že nejenže dobře parodoval jeho interpretaci, ale že věnoval pozornost i dekoraci. K realizaci zahraničního turné se ale stavěl skepticky.[11]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b ПУСТЫННИКОВА, Татьяна. Хиль повторил свой хит спустя 44 года [online]. LifeNews, 2010-03-14, [cit. 2015-02-20]. Dostupné online.  
  2. ВИНОГРАДОВ, Сергей. Не плачьте, девчонки [online]. Российская газета, 2010-04-28, [cit. 2015-02-20]. Dostupné online.  
  3. ПУСТЫННИКОВА, Татьяна. Вокализ Тро-ло-ло первым спел Муслим Магомаев [online]. LifeNews, 2010-03-15, [cit. 2015-02-20]. Dostupné online.  
  4. МАРШАК, Илья. Любовь возвратится к тебе: 20 знаменитых песен Валерия Ободзинского [online]. Вечерняя Москва, 2014-01-23, [cit. 2015-02-20]. Dostupné online.  
  5. Album Поёт Валерий Ободзинский na stránkách Discogs.com Dostupné online
  6. АЛЕКСЕЕВА, Людмила; БОГДАНОВ, Алексей. Добрый Мистер Трололо. 8 ярких песен Эдуарда Хиля [online]. 2014-09-04, [cit. 2015-02-20]. Dostupné online.  
  7. ДАРКФОРС, Джеймс Александр. Немного истории. Мистер Трололо [online]. 2011-05-09, [cit. 2015-02-20]. Dostupné online.  
  8. a b STÖCKER, Christian. Welterfolg nach 34 Jahren: Wie der Trololo-Mann das Netz eroberte [online]. Spiegel online, 2010-04-01, [cit. 2015-02-23]. Dostupné online.  
  9. a b ROTH, Andrew. Eduard Khil, Unlikely YouTube Sensation, Dies at 77 [online]. The New York Times Company, 2012-06-05, [cit. 2015-02-23]. Dostupné online.  
  10. a b WEIR, Fred. YouTube drags reluctant Soviet star Mr. Trololo back into spotlight [online]. The Christian Science Monitor, 2010-03-12, [cit. 2015-02-23]. Dostupné online.  
  11. a b БОРТНОВСКАЯ, Мария. Мистер Трололо [online]. Российская газета, 2010-03-18, [cit. 2015-02-24]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Я очень рад, ведь я наконец возвращаюсь домой na ruské Wikipedii a Eduard Khil na anglické Wikipedii.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]