Jozef Hanula

Jozef Hanula
Jozef Hanula
Narození	6. dubna 1863; Liptovské Sliače
Úmrtí	22. srpna 1944 (ve věku 81 let); Spišská Nová Ves
Národnost	slovenská
Povolání	malíř, pedagog
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jozef Hanula (6. dubna 1863, Liptovské Sliače – 22. srpna 1944, Spišská Nová Ves) byl slovenský malíř a pedagog. Vrcholnou tvorbou se hlásil k programu kritického realismu.

Jeho otcem byl Ján Hanula, matka Marie rod. Mrvová.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Studoval na Zemské škole pro kreslení v Budapešti, soukromou školu u Simona Hollósyho a Královskou bavorskou akademii výtvarných umění u profesorů Gabriela von Hackla, Franza von Defreggera a Karola Marra v Mnichově. Učil kreslení v Žilině a v Spišské Nové Vsi. Byl představitelem slovenského realistického malířství. Zaměřil se zejména na sakrální tvorbu, ve které spojoval náboženská a národní témata. Od roku 1908 působil i jako knižní ilustrátor, průkopnicky zejména v literatuře pro děti a mládež. Byl autor podobizen významných osobností slovenského kulturního a národního života. Úvahovými a memoárovými články se vyjadřoval k problematice slovenské kultury. Kolem roku 1935 napsal knihu Spomienky slovenského maliara. Maloval interiéry katolických kostelů v Banské Bystrici (1935), Banské Bystrici-Sásovej (1940), Banské Bystrici-Radvani a jiné. Roku 1919 spoluzakládal Spolok slovenských umelcov v Martině. Roku 1941 byl vyznamenán státní cenou.