Jozef Felix

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jozef Felix
Narození27. května 1913
Ružomberok
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí14. dubna 1977 (ve věku 63 let)
Bratislava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Filozofická fakulta Univerzity Komenského v Bratislavě
Povolánípřekladatel, romanista, literární kritik, literární historik, dramaturg a redaktor
ZaměstnavatelUniverzita Karlova
OceněníŘád Tomáše Garrigua Masaryka řtgm III. třída, in memoriam (1991)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jozef Felix (27. května 1913 Ružomberok14. dubna 1977 Bratislava) byl slovenský literární vědec, kritik, překladatel, dramaturg, pedagog.

Život[editovat | editovat zdroj]

Po absolvování gymnázia v Ružomberoku studoval na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a Univerzity Komenského v Bratislavě. Ve studiích ještě pokračoval na pařížské Sorbonně.[1] Publikovat začal počátkem třicátých let, sledoval zejména vývoj nové slovenské poezie a prózy, překládal z francouzštiny, španělštiny, italštiny a češtiny. Učil na gymnáziích v Kláštore pod Znievom a Bratislavě, v roce 1940 získal doktorát filozofie. Byl autorem několika středoškolských učebnic. V roce 1944 se zúčastnil Slovenského národního povstání. Po skončení druhé světové války se stal dramaturgem Slovenského národního divadla v Bratislavě (1945-1949). Následující dva roky pracoval v Literárněvědném ústavu Slovenské akademie věd. V letech 1951-1960 působil ve Slovenském vydavatelství krásné literatury, kde se jako redaktor a editor zasloužil o vydávání klasiků slovenské literatury. Současně se věnoval také překladům románské literatury.[1] Od roku 1960 pracoval v Ústavu slovenské literatury a po vzniku Ústavu světové literatury a jazyků (1963) v jeho romanistickém oddělení. Jeho nejdůležitější stati a kritické práce vyšly v roce 1965 pod názvem Harlekýn skloněný nad vodou.[1] V roce 1967 se stal docentem dějin románských literatur na Filozofické fakultě Univerzity Komenského.. Zde přednášel v letech 1967-1974.

V roce 1991 se stal nositelem Řádu Tomáše Garrigue Masaryka III. třídy in memoriam.

Dílo (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Cesty k velkým (1957)
  • Modernita současnosti (1970)
  • Dvě románské fresky (1973)
  • Kritické rozlety (1985)[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d PERSTICKÁ, Dagmar. OSOBNOSTI. Nositelé Řádu Tomáše Garrigue Masaryka 1991 a 1992. Brno: Státní vědecká knihovna, 1993. 435 s. ISBN 80-7051-067-6. S. 50–53. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PERSTICKÁ, Dagmar. OSOBNOSTI. Nositelé Řádu Tomáše Garrigue Masaryka 1991 a 1992. Brno: Státní vědecká knihovna, 1993. 435 s. ISBN 80-7051-067-6. S. 50–53.