José López Portillo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
José López Portillo
58. prezident Mexika
Ve funkci:
1. prosince 1976 – 30. listopadu 1982
PředchůdceLuis Echeverría
NástupceMiguel de la Madrid
Stranická příslušnost
ČlenstvíPartido Revolucionario Institucional (PRI)
Rodné jménoJosé Guillermo Abel López Portillo y Pacheco
Narození16. června 1920
Ciudad de México
Úmrtí17. února 2004 (ve věku 83 let)
Ciudad de México, MexikoMexiko Mexiko
ChoťCarmen Romano (1951–1991)
Sasha Montenegro (1995–2004)
RodičeJosé López Portillo y Weber
PříbuzníMargarita López Portillo (sourozenec)
Alma materMexická národní autonomní univerzita
Chilská univerzita
Profesepolitik, advokát, vysokoškolský učitel a spisovatel
Náboženstvíkatolicismus
Oceněnířetěz Řádu Isabely Katolické (1977)
velkokříž s řetězem Řádu Karla III. (1979)
Řád Boyacá (1979)
čestný doktor Miamské univerzity (1979)
komtur Řádu Manuela Amadora Guerrera (1981)
… více na Wikidatech
PodpisJosé López Portillo, podpis
CommonsJosé López Portillo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

José López Portillo y Pacheco (16. června 1920, Ciudad de México – 17. února 2004, Ciudad de México) byl mexický politik, v letech 1976–1982 prezident Mexika.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval právo na Národní autonomní univerzitě v Mexiku. Poté na své alma mater učil politickou teorii a veřejnou správu. Vydal několik knih o politické filozofii a napsal i dvě knihy beletristické: Quetzalcoatl (česky vyšlo roku 1982 jako Příchod Opeřeného hada v nakladatelství Odeon) a Don Q.

V roce 1959 vstoupil do Institucionální revoluční strany, klíčové politické síly mexického politického systému.[1] Postupně stoupal mocenskou hierarchií, aby se v 70. letech plně vrhl na politiku. Nejprve pracoval v prezidentských kancelářích Gustava Díaze Ordaze a Luise Echeverríi a posléze, roku 1973 byl jím jmenován ministrem financí. Držel tento post do roku 1975. Podařilo se mu omezit daňové úniky a snížit veřejné výdaje. V roce 1976 vyhrál v prezidentských volbách (bez protikandidáta), jako kandidát Institucionální revoluční strany. Roku 1978 obnovil po 38 letech diplomatické vztahy se Španělskem - za zlepšení vztahů mezi španělskojazyčnými zeměmi také roku 1981 získal Cenu kněžny asturské.[2] Podpořil sandinovské hnutí v Nikaragui. Oponoval politice Ronalda Reagana. Provedl reformu, která rozšířila počet členů parlamentu na 400, přičemž 100 muselo náležet opozici. Tím oslabil hegemonii Institucionální revoluční strany, která v Mexiku vládla nepřetržitě od roku 1929 (do roku 2000).[3]

Zpočátku jeho vládu provázelo – navzdory dramaticky vysoké inflaci – ekonomické nadšení, které vyplývalo z objevu ropy ve státech Veracruz a Tabasco. Mexiko se v krátké době stalo čtvrtým největším těžařem ropy na světě.[4] Navzdory obrovským ziskům však rychle rostl vládní dluh. Po prudkém snížení cen ropy roku 1981, vypukla v Mexiku obrovská dluhová krize, která se přelila i do zahraničí. Mexiko se stalo druhým největším dlužníkem na světě.[1] López reagoval tím, že znárodnil banky, zavedl kontrolu deviz a o 40 procent devalvoval mexickou měnu peso, ačkoli veřejnosti tvrdil, že bude měnu hájit „zuřivě jako pes“ a úspory občanů nejsou v ohrožení. Stal se pak objektem velké nenávisti veřejnosti a po konci svého mandátu roku 1982 raději odešel ze země. Jeho nástupce, Miguel de la Madrid, zahájil tažení proti jeho klice – López se totiž stal symbolem korupce a rozkrádání, americký novinář Jack Anderson publikoval informace tajných služeb, podle nichž López zpronevěřil více než miliardu dolarů, navíc proslul také svým nepotismem, ministerský post přidělil i své manželce, vysoké vládní funkce získali i jiní členové jeho rodiny.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b Jose Lopez Portillo. www.telegraph.co.uk. 2004-02-19. Dostupné online [cit. 2019-03-10]. ISSN 0307-1235. (anglicky) 
  2. ↑ El presidente de México obtiene por unanimidad, el Premio Príncipe de Asturias a la cooperación iberoamericana. El País. 1981-07-16. Dostupné online [cit. 2019-03-10]. ISSN 1134-6582. (španělsky) 
  3. ↑ José López Portillo | president of Mexico. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2019-03-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ GUNSON, Phil. Obituary: José López Portillo. The Guardian. 2004-02-20. Dostupné online [cit. 2019-03-10]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  5. ↑ Otras disposiciones. Boletín Oficial del Estado. 12. října 1977, čís. 244, s. 22521. Dostupné online. 
  6. ↑ PIERA, Emilio de Cárdenas. Propuestas, solicitudes y decretos de la real y muy distinguida Orden de Carlos III. [s.l.]: Ediciones Hidalguia 328 s. Dostupné online. ISBN 9788487204906. (španělsky) Google-Books-ID: wSMK0HENIUEC. 
  7. ↑ Story Map Tour. www.arcgis.com [online]. [cit. 2020-06-24]. Dostupné online. 
  8. ↑ DOF - Diario Oficial de la Federación. www.dof.gob.mx [online]. [cit. 2020-06-24]. Dostupné online. 
  9. ↑ SCHOOS, Jean. Die orden und Ehrenzeichen des Grossherzogtums Luxemburg. Lucemburk: Sankt-Paulus-Druckerei, 1990. 422 s. ISBN 2-87963-048-7, ISBN 9782879630489. OCLC 65395144 S. 345. 
  10. ↑ Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-09-16]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]


Prezidenti Mexika
Adolfo de la Huerta (1920) • Álvaro Obregón (1920–1924) • Plutarco Elías Calles (1924–1928) • Emilio Portes Gil (1928–1930) • Pascual Ortiz Rubio (1930–1932) • Abelardo Luján Rodríguez (1932–1934) • Lázaro Cárdenas del Río (1934–1940) • Manuel Ávila Camacho (1940–1946) • Miguel Alemán Valdés (1946–1952) • Adolfo Ruiz Cortines (1952–1958) • Adolfo López Mateos (1958–1964) • Gustavo Díaz Ordaz (1964–1970) • Luis Echeverría (1970–1976) • José López Portillo (1976–1982) • Miguel de la Madrid (1982–1988) • Carlos Salinas de Gortari (1988–1994) • Ernesto Zedillo (1994–2000) • Vicente Fox (2000–2006) • Felipe Calderón (2006–2012) • Enrique Peña Nieto (od 2012–2018) • Andrés Manuel López Obrador (od 2018) •
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=José_López_Portillo&oldid=22063832“