Josef Šediva
| Josef Šediva | |
|---|---|
| Narození | 18. prosince 1853 Semily  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 30. listopadu 1915 (ve věku 61 let) Oděsa  Ruské impérium |
| Povolání | výrobce hudebních nástrojů |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Josef Šediva (18. prosince 1853 Semily[1] – 30. listopadu 1915 Oděsa) byl český výrobce žesťových (nátrubkových) hudebních nástrojů a mezinárodně oceňovaný inovátor na tomto poli.
Život[editovat | editovat zdroj]
Vyučil se zřejmě u svého otce a během tovaryšských let působil pravděpodobně i u Václava Františka Červeného. Nejpozději od roku 1882 vedl vlastní výrobu žesťových nástrojů v Oděse, s filiálkou v Samarkandu založenou ještě v 80. letech 19. století. Na řadě světových výstav získal ocenění za své nástroje (1882 Moskva, 1889, Ženeva, 1889 Tunis, 1890 Paříž, 1895 Nižnyj Novgorod), několik svých vynálezů (nástrojů i jejich příslušenství) si nechal patentovat. Pozdější konkrétní osudy Šedivovy firmy nejsou známy. Velmi pravděpodobně zanikla v souvislosti s událostmi Velké říjnové revoluce.[2]
Šedifon[editovat | editovat zdroj]
Mezi nejvýznamnější Šedivovy vynálezy patří rodina žesťových nástrojů se dvěma ozvučníky, které umožňovaly hráči přepínat mezi ostřejším (trubka, trombón) a měkčím (křídlovka, eufonium) typem tónu. Pod svým jménem, jako tzv. šedifony, si nástroje nechal patentovat roku 1901.[3] Několik jich je k vidění ve sbírkách Českého muzea hudby v Praze.
Příručka pro stavbu nátrubkových dechových nástrojů[editovat | editovat zdroj]
| „ | Přemítal jsem o našem řemesle a dospěl jsem k závěru, že je především nutné výrobu žesťových nástrojů nově vysvětlit a dát jí pravidla. | “ |
| — z úvodu k Rukovodstvu | ||
Nedostatek odborné literatury v jeho vlastním oboru přiměl Šedivu k sepsání Příručky pro výrobu dechových žesťových nástrojů, signálních rohů a trubek i malých a velkých bubnů (orig. Rukovodstvo dlja proizvodstva i dlja zakazov duchovych metalličeskich muzykalnych instrumentov, signalnych pěchotnych rožkov, signalnych kavalerijskich trub, malych i bolšich barabanov).[2] Vzhledem k velmi malé dobové produkci příslušné technické literatury se jedná o významný pramen poznání praktických nástrojářských technik přelomu 19. a 20. století. Šediva byl při vysvětlování svých postupů nebývale otevřený (tzn. byl ochoten sdělit čtenáři mnoho informací, které si mohl ponechat už jako výrobní tajemství – např. tabulky konkrétních geometrických proporcí svých nástrojů).
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených 1851-1861 v Semilech , sign. 5199, ukn. 8599, str.383. Dostupné online
- ↑ a b ŽŮRKOVÁ, Tereza; HRUŠKA, Viktor. Josef Šediva (1853–1915) a jeho sbírka hudebních nástrojů v Národním muzeu – Českém muzeu hudby. Praha: Národní muzeum, 2016. ISBN 978-80-7036-505-2.
- ↑ Josef Šediva. www.mcmi.cz [online]. [cit. 2020-03-24]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Šediva na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Šediva
- Josef Šediva v informačním systému abART
