Josef Bureš (malíř)
Josef Bureš | |
---|---|
Narození | 5. června 1889 Chrudim Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 5. června 1969 (ve věku 80 let) Domažlice Československo |
Povolání | malíř |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Josef Bureš, křtěný Josef Alois Norbert (5. června 1889 Chrudim[1] - 5. června 1969 Domažlice), byl český malíř, portrétista.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v Chrudimi v rodině kontrolora obecních důchodů Josefa Bureše a jeho ženy Leopoldiny roz. Roznotínské.[1] Josef měl čtyři sourozence, staršího bratra Jana (* 1888) a mladšího Jaroslava (* 1891), dále sestru Alžbětu (* 1893) a bratra Zdeňka. Kolem roku 1897 se rodina přestěhovala do Prahy[2], kde se narodil Josefův nejmladší bratr Julius[3].
Do základní školy nastoupil v Praze, patrně na Královských Vinohradech a v další výuce pokračoval na Reálném gymnáziu, kde v roce 1907 školu absolvoval. Pro svůj nesporný malířský talent navštěvoval soukromou výuku v letech 1907/08 u malíře K.Reisnera a v následujícím roce absolvoval opět soukromě školení u malíře K.Raška. V dalším studiu pokračoval na pražské malířské akademii, kde v letech 1909/10 absolvoval II. ročník všeobecné školy u prof. V. Bukovace a následně absolvoval dva ročníky 1910/11 a 1911/12 speciální školy prof. H. Schwaigra. Po Schwaigrově úmrtí roku 1912 pokračoval speciální školou u profesora R. z Ottenfeldů v zimním semestru 1912/13, kde i akademii ukončil[4].
V únoru roku 1918 se v Drahenicích oženil[1] s Annou Jůzkovou a od roku 1925 působil na Chodsku. Delší dobu žil v Klenčí, kde vytvořil svá stěžejní díla jako např.„Hrnčené bába“, „Sedící žebrák“ a „Dudáci“ aj. Zbytek života prožil v Domažlicích, kde se spřátelil se sochařem V.Amortem a malířem J.Šebkem. Zemřel v Domažlicích, v den svých osmdesátých narozenin 5. června roku 1969.
Josef Bureš se věnoval portrétní malbě, zobrazoval rázovité postavy z chodských vesnic a z Domažlic. Vytvořil portréty domažlických starostů a ředitelů spořitelny, pro muzeum v Klenčí namaloval podobiznu J.Š.Baara a podobizny J.Jindřicha, B.Hezké[5] a V. Amorta. Mezi jeho nejoblíbenější chodské modely patřila tzv. Hrnčená bába-Marie Štefaničová, což byla postava z Baarova díla a posloužilo za námět stejnojmenného obrazu z roku 1934.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- 1983 Výtvarní umělci jihovýchodních Čech (Stručný přehled životopisných dat malířů, sochařů a grafiků Jihovýchodních Čech. Rodáků i těch, kteří zde kratší či delší dobu žili nebo zde hledali náměty a inspiraci pro svoji tvorbu.), Východočeská galerie v Pardubicích, Pardubice
- 1993 Nový slovník československých výtvarných umělců (I. díl; A - K), Výtvarné centrum Chagall, Ostrava
- 1998 Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950 – 1997 (I. A - Č), Výtvarné centrum Chagall, Ostrava
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c SOA Zámrsk, Matrika narozených 1884-1890 v Chrudimi, sign. 3657, ukn. 3728, str.500. Dostupné online
- ↑ Pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství (konskripce) 1850-1914, Bureš Josef (1857) s rodinou, otec Josefa Bureše, malíře
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu Julia Bureše farnosti při kostele sv.Ludmily na Královských Vinohradech v Praze
- ↑ ověřeno v archivu pražské malířské akademie
- ↑ Český hudební slovník osob a institucí, Hezká, Božena. www.ceskyhudebnislovnik.cz [online]. [cit. 2021-10-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-10-28.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Bureš na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Bureš (malíř)
- Josef Bureš v informačním systému abART
- Databáze Národní knihovny ČR, Bureš, Josef, 1889-1969
- Pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství (konskripce) 1850-1914, Bureš Josef (1857) s rodinou, otec Josefa Bureše, malíře
- Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Archiválie 227 • 1855 • Bureš, Josef *1855 s rodinou