Josef Blau
| Josef Blau | |
|---|---|
.jpg) Josef Blau | |
| Narození | 12. srpna 1872 Nýrsko,  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 22. října 1960 (ve věku 88 let) Straubing,  Západní Německo |
| Povolání | učitel, spisovatel, kronikář |
| Ocenění | Kříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Josef Blau (12. srpna 1872 Nýrsko[1] – 22. října 1960 Straubing) byl sudetoněmecký učitel, vlastenec a historik.
Život
[editovat | editovat zdroj]Mládí
[editovat | editovat zdroj]Narodil se do rodiny obuvníka v Nýrsku,[2] jeho rodiči byli Josef a Barbora Blauovi, měl ještě mladší sourozence Marii a Eduarda.[3] Po absolvování obecné a měšťanské školy v Nýrsku (1878–1886) pracoval od roku 1887 jako písař u nýrského notáře Alberta Sandera. Na Sanderovo doporučení začal Blau ve svých osmnácti letech studovat německý učitelský ústav v Praze.
Učitel v Pošumaví
[editovat | editovat zdroj]V roce 1894 se z Prahy vrátil do rodného kraje a vyučoval na školách ve vesnicích v okolí Nýrska – nejprve v Dešenicích (1894–1897), pak ve Svaté Kateřině (1897) a od roku 1897 v Červeném Dřevě.[4]
V době druhého sňatku (1900) Blau působil jako učitel v Orlovicích, bydlící v čp. 19, a žil tam s rodinou do roku 1907. Poté se stal řídícím učitelem ve Staré Lhotě, kde setrval až do roku 1924.[4]
V letech 1924 –1929 byl učitelem v Nýrsku. Už předtím ale vedl nýrskou kroniku.[5]
Rodinný život
[editovat | editovat zdroj]Dne 10. února 1897 se oženil s Marií Annou Stuiber (* 1874), dcerou mlynáře v Milencích.[3] Manželé žili v čp. 11 v Červeném Dřevě a narodily se jim děti Hildegard (̈* 4. listopadu 1897) a Karel (* 26. ledna 1899), dcera však zemřela devět dnů po dovršení jednoho roku. Manželka Marie Anna se krátce po narození syna smrtelně zranila pádem ze schodů a 13. listopadu 1898 zemřela.[6]
Dne 5. září 1900 se ovdovělý Blau v Červeném Dřevě oženil s Barborou (Betty) Jindřichovou (* 29. 5. 1867), sestrou skladatele Jindřicha Jindřicha.[7]
V roce 1918 odmaturoval jeho syn Karel na německém gymnáziu v Plzni a chtěl studovat medicínu. Nejprve však musel nastoupit vojenskou službu a byl poslán na italskou frontu. Tam ve vojenské nemocnici v Perginu u Tridentu 24. září 1918 na úplavici a ledvinový zánět zemřel.[3]
Závěr života
[editovat | editovat zdroj]Stejně jako Hans Watzlik i Josef Blau těžce nesl nucený poválečný odchod Němců; v Německu 22. října 1960 zemřel.[2]
Národnostní postoj
[editovat | editovat zdroj]Blau byl ve svých postojích k Čechům mírný a přátelský – svým dílem rozšiřoval povědomí o chodských zvycích, překládal české pohádky i moderní díla českých autorů. Přeložil například román Jindřicha Šimona Baara Jan Cimbura, který vyšel pod německým názvem Johann Cimbura: eine südböhmische Idylle[8]. Ani on se však nevyhnul příklonu k nacistickému Německu – to když tisk po odtržení Sudet otiskl jeho uvítání připojení k Říši[2].
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Josef Blau byl nadšeným historikem, který se zaměřoval především na život Králováků, mimo jiné zpracoval ale i historii židovského obyvatelstva v Nýrsku[9]. Ve svých dílech nikdy nezapíral své učitelské povolání – učitel by podle něj měl být osobností města a jednou z hlavních autorit a kladl proto na učitele vysoké požadavky.[10] Jedním z nich bylo, aby učitel "znal jazyk národnostního protivníka."[2]
Vrcholem Blauova historického bádání je kniha Geschichte der künischen Freibauern im Böhmerwald.[11]
Dalším vydávaným dílem je kniha Die Glasmacher im Böhmer- und Bayerwald in Volkskunde und Kulturgeschichte, na kterou navazuje druhý díl s názvem Glasmacher im Böhmer- und Bayerwald. Band 2, Familienkunde.[12]
Překlady
[editovat | editovat zdroj]Do češtiny byla z rozsáhlého Blauova díla přeložena jediná publikace (stav 2020):
- Česká bojiště (válečné události v údolí Úhlavy a v území zemské brány Všeruby – Furth im Wald, přeložil Roman Velkoborský; V Nýrsku, Muzeum Královského hvozdu z.s., 2019)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Matrika narozených města Nýrsko. [s.l.]: [s.n.], 1869-1888. 495 s. Dostupné online. S. 14.
- ↑ a b c d MAIDL, Václav; SÝKOROVÁ, Lenka. Nýrsko ve století proměn. Nýrsko: Vlastivědné muzeum v Nýrsku, 2002. 39 s. ISBN 9788023956566.
- ↑ a b c VÁCHALOVÁ, Ivana. Eine deutschsprachige Kulturpersönlichkeit Westböhmens. Plzeň, 2012. 67 s. Bakalářská práce. Filozofická fakulta ZČU. Vedoucí práce PaedDr. Petr Kučera Ph.D.. Dostupné online.
- ↑ a b SÝKOROVÁ, Lenka. Josef Blau, historik Šumavy. Západočeské archivy. Roč. 2012. Dostupné online.
- ↑ STÁTNÍ OKRESNÍ ARCHIV KLATOVY. Kronika města Nýrska 1901-1937. [s.l.]: fond AM Nýrsko (869), OK 112 653 s. Dostupné online.
- ↑ Matrika zemřelých, Červené Dřevo, 1784–1910, snímek 113 [online]. Porta fontium [cit. 2020-10-14]. Dostupné online.
- ↑ Matrika oddaných, Červené Dřevo 1784-1910, snímek 24 [online]. Porta fontium [cit. 2020-10-14]. Dostupné online.
- ↑ BAAR, Jindřich Šimon. Johann Cimbura: eine südböhmische Idylle. Překlad Josef Blau. [s.l.]: Leipzig: H.H. Kreisel, 1941.
- ↑ BLAU, Josef. Geschichte der Juden in Neuern. Brünn: H. Gold (Hrg.), Die Juden u. Judengemeinden Böhmens in Vergangenheit u. Gegenwart, 1934. S. 420–436.
- ↑ BLAU, Josef. Der Lehrer an der Sprachgrenze. [s.l.]: Reichenberg : Franz Kraus, 1930. 8 s.
- ↑ BLAU, Josef. Geschichte der künischen Freibauern im Böhmerwalde : Ein Beitrag zur heimischen Rechts-, Wirtschafts-, Familien- und Besiedlungsgeschichte / Hrsg. mit Unterstützung der Deut. Gessel. der Wissenschaften u. Künste in Prag von Josef Blau ; Geleitwort von Hans Watzlik.. Plzeň: Pilsen : Erste Westböhm. Druckindustrie, 1932.
- ↑ BLAU, Josef. Die Glasmacher im Böhmer- und Bayerwald / [1] Die Glasmacher im Böhmer- und Bayerwald in Volkskunde und Kulturgeschichte.. Repr. [der Ausg.] Kallmünz 1954. vyd. Grafenau: Morsak ISBN 3-87553-206-6, ISBN 978-3-87553-206-7. OCLC 643969567
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Blau na Wikimedia Commons - Josef Blau, Kohoutí kříž.org
