Jisra'el Beer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Jisra'el Beer
Israel Beer 1961.jpg
Narození 9. října 1912
Vídeň
Úmrtí 1. května 1966 (ve věku 53 let)
Izrael
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jisra'el Beer (19121. května 1966) byl izraelský politik, novinář a voják odsouzený v Izraeli za špionáž ve prospěch Sovětského svazu.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Beer se narodil ve Vídni. Ve svém životopise uváděl, že byl členem Schutzbundu (obranné organizace rakouské sociální demokracie) a v roce 1934 se účastnil povstání proti rakouskému, pronacisticky orientovanému kancléři Dolfussovi. V roce 1936 odjel bojovat proti frankistům do Španělska. Později se ukázalo, že tyto údaje ve svém životopise si Beer vymyslel. Ve skutečnosti byl jen úředníkem v Rakouské sionistické organizaci.

V Izraeli[editovat | editovat zdroj]

Do britské mandátní Palestiny emigroval v roce 1938. Stal se členem Hagany. Po válce za nezávislost se v nově utvořených Izraelských obranných silách (IOS) stal šéfem oddělení pro plánování. Z armády však záhy odešel pro nesouhlas s jmenováním některých lidí na vysoké velitelské funkce.

V roce 1948 vstoupil do nově založené Mapam, přispíval do stranických novin Al ha-mišmar a vedl informační oddělení této strany (zodpovědné za shromažďování materiálů týkajících se bezpečnosti). V roce 1953, když část vedení Mapam opustilo řady této strany a odešlo do Maki odklonil se Beer mírně doprava a stal se členem levicové Mapaj. Díky tomuto náhlému obratu si ho na příkaz Isera Har'ela začala blíže všímat Šin Bet (která činnost Mapam již dříve sledovala).

V roce 1955 vstoupil Beer zpět do armády a byl pověřen sepsáním oficiální historie První palestinské války. Dostal volný přístup k Davidu Ben Gurionovi a tajným archívům IOS. Iser Harel považoval Beera za bezpáteřného kariéristu a věřil, že Beer ve skutečnosti zůstal stále přesvědčením levičák. Postupem času (zejména před suezskou operací v roce 1956 byl Beer považován za ohrožení bezpečnosti státu a Šin Bet se pokoušela proti němu sehnat důkazy o protistátní činnosti.

V té době začal Beer přispívat do renomovaného deníku Haaretz, v roce 1959 byl jmenován profesorem na katedře vojenské historie na Telavivské univerzitě. Pravidelně navštěvoval SRN, kde měl přístup na základny NATO, stýkal se se Šimonem Peresem, Franz-Josefem Straussem či Reinhardem Gehlenem, šéfem západoněmecké zpravodajské služby BND.

Na přelomu 50. a 60. let na sebe Beer ještě více přitáhl pozornost Šin Bet (a Har'ela, o kterém se říkalo, že je Beerem posedlý), když náhle změnil životní styl. Začal navštěvovat noční kluby a navazovat milostné vztahy. V březnu 1961 bylo Beerovi na příkaz Har'ela zabráněno v odjezdu z Izraele a když bylo sledováním zjištěno, že se Beer setkal s několika zaměstnanci sovětského velvyslanectví, rozhodl se Har'el přistoupit k akci. Protože tehdejší ředitel Šin Bet Amos Manor dlel mimo Izrael, ujal se řízení akce sám Har'el. 30. března 1961 byl Jisra'el Beer zatčen.[1]

Vyšetřování[editovat | editovat zdroj]

Vyšetřovatelé Šin Bet obvinili Beera z toho, že pravidelně navštěvoval velvyslanectví zemí východního bloku a od roku 1957 se setkával se svým řídícím důstojníkem Sokolovem. Tomu předal informace o základně NATO v Turecku, kterou stavěla izraelská firma Solel Bone. Dále mu předal informace o spojeneckých obranných opatřeních i o úkolu Šimona Perese nakoupit v roce 1957 v Německu zbraně. Beer se hájil, že informace Sovětskému svazu předával proto, že její představitele chtěl přesvědčit ke změně jejich politiky vůči Izraeli.

V březnu 1962 byl Beer odsouzen na deset let vězení. Tento trest mu byl později Nejvyšším soudem zvýšen na 15 let. Zemřel ve vězení v roce 1966. Posmrtně mu byla vydána kniha Izraelská bezpečnost: včera, dnes a zítra. V roce 1987 se zjistilo, že se ztratila část Ben Gurionových deníků (leden až červenec 1956). Existuje domněnka, že je Beer předal sovětským zpravodajcům, aby přesvědčil sovětské představitele o Ben Gurionově vstřícném postoji vůči nim.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ČEJKA, Marek. Dějiny moderního Izraele. Praha: Grada Publishing, 2011. 351 s. ISBN 978-80-247-2910-7. S. 101. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BLACK, Ian; MORRIS, Benny. Mossad - izraelské tajné války. Praha: Jota, 2006. 632 s. ISBN 80-7217-392-8. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]