Jean-Luc Mélenchon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jean-Luc Mélenchon
Jean-Luc Mélenchon, Toulouse, 16. dubna 2017
Jean-Luc Mélenchon, Toulouse, 16. dubna 2017
Poslanec Evropského parlamentu
Úřadující
Ve funkci od:
14. července 2009
Volební obvodJihovýchodní Francie
Náměstek ministra školství pro odborné vzdělávání
Ve funkci:
27. března 2000 – 6. května 2002
Předseda vládyLionel Jospin
PředchůdceClaude Allègre
NástupceLuc Ferry
Senátor
Ve funkci:
1. října 2004 – 7. ledna 2010
NástupceMarie-Agnès Labarre
Volební obvodEssonne
Ve funkci:
2. října 1986 – 27. duben 2000
Stranická příslušnost
ČlenstvíNepoddajná Francie (2016 – současnost)
Levicová strana (2008 – současnost)
Socialistická strana (1977–2008)
Organisation Communiste Internationaliste (před 1977)
Nestraník

Narození19. srpna 1951 (71 let)
Tanger
Partner(ka)Sophia Chikirou
Alma materUniversité de Franche-Comté
Profeseprofesor, žurnalista
OceněníGrand Officer of the Order of May (1988)
PodpisJean-Luc Mélenchon, podpis
Webová stránkahttp://melenchon.fr/
CommonsJean-Luc Mélenchon
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jean-Luc Mélenchon (* 19. srpna 1951 Tanger) je francouzský krajně levicový politik.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v marockém Tangeru jako nejmladší syn v rodině Georgese, poštovního zřízence. Jeho rodiče byli francouzští občané žijící v Alžírsku (Černé nohy). Dědeček z otcovy strany Antonio Melenchón pocházel ze španělské Murcie. Ten se na počátku 20. století přestěhoval do alžírského Oranu a zde se oženil s Aimée Canicio, která pocházela ze španělské provincie Alicante. Dědeček z matčiny strany, François Bayona, se narodil poblíž Valencie a oženil se s Alžířankou sicilského původu. Po rozvodu rodičů se s matkou usadil v Normandii. Vystudoval střední školu v Rouenu a v roce 1972 dokončil studium filozofie a moderní literatury na Université de Franche-Comté. Než vstoupil do politiky, pracoval jako učitel.

Poté, co se stal členem Socialistické strany, byl postupně zvolen městským radním města Massy (1983), generálním radním departmentu Essonne (1985), kde byl také zvolen senátorem (1986, znovu zvolen 1995 a 2004). Pracoval také jako náměstek (francouzsky Ministre délégué) ministra školství Jacka Langa v kohabitační vládě Lionela Jospina.

Byl součástí levicového křídla Socialistické strany až do jejího celostátního kongresu v Remeši, v jehož výsledku opustil stranu aby spolu s Marcem Dolezem založil Levicovou stranu, kde byl předsedou a následně místopředsedou společně s Martinem Billardem až do srpna 2014.

Jako lídr Levicové strany uzavřel před volbami do Evropského parlamentu v roce 2009 koalici s Levicovou frontou a následně byl zvolen europoslancem za volební obvod Jihovýchodní Francie (znovu zvolen 2014). Během protestům proti důchodové reformě v roce 2010 mu díky jeho veřejným a televizním vystoupením vzrostla popularita. V roce 2012 se v této koalici také stal kandidátem na prezidenta Francie, kde skončil čtvrtý s výsledkem 11,1 % hlasů. V únoru 2016 založil hnutí Nepoddajná Francie, za které opět v roce 2017 kandidoval na prezidenta jako „nadstraník“ bez vazeb na jakoukoli politickou stranu. Ve volbách opět skončil čtvrtý s 19,58 % hlasů.

prezidentských volbách 2022 kandidoval opět za své hnutí Nepoddajná Francie, skončil na třetím místě se ziskem 22%.

V květnu téhož roku vytvořil ve spolupráci s dalšími levicovými politiky uskupení jménem Nová lidová ekologická sociální unie (NUPES). Jedná se o koalici Mélenchonova hnutí Nepoddajná Francie, dále Socialistické strany, Francouzské komunistické strany a Ekologické strany. NUPES v prvním kole získal 4 poslance, po volbách měl NUPES 131 poslanců. Sám Mélenchon nekandidoval.

Ve svém politickém programu podporoval vystoupení Francie z NATO či vyjednání nového postavení své země v Evropské unii. V případě neúspěšného jednání by pak chtěl z Evropské unie vystoupit. Požaduje zvýšení minimální mzdy a 32hodinový pracovní týden.[1] Vyslovuje se pro uzavření jaderných elektráren, přechodu na zelenou energii a odchod do důchodu v 60 letech.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jean-Luc Mélenchon na anglické Wikipedii.

  1. RADAČIČOVÁ, Simone. Francouzské volby mají novou hvězdu. Radikální levičák Mélenchon boduje u mladých, má i vlastní hru. Aktuálně.cz [online]. 2017-04-13 [cit. 2022-06-19]. Dostupné online. 
  2. BALUCHA, Martin. Hologram prezidentského kandidáta. Mélenchon dokázal být na 12 mítincích najednou. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2022-04-06 [cit. 2022-06-19]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]