Jaroslav Zich
| Jaroslav Zich | |
|---|---|
| Narození | 17. ledna 1912 Praha |
| Úmrtí | 20. dubna 2001 (ve věku 89 let) |
| Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy |
| Povolání | hudební skladatel, muzikolog, hudebník, hudební teoretik a učitel |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jaroslav Zich (17. ledna 1912, Praha – 20. dubna 2001 tamtéž) byl český hudební skladatel, pedagog a muzikolog, syn Otakara Zicha.
Základy hudební vzdělání získal u svého otce, který byl hudebním skladatelem a profesorem estetiky na Univerzitě Karlově. Při studiu gymnázia navštěvoval mistrovskou školu pražské konzervatoře ve třídě Josefa Bohuslava Foerstra (ukončení 1931). Po maturitě studoval na Filosofické fakultě UK filosofii a hudební vědu u svého otce, Jana Blahoslava Kozáka a Zdeňka Nejedlého. Od roku 1937 pracoval v Československém rozhlasu jako hudební režisér (do roku 1952), za svou záslužnou práci byl v roce 1946 vyznamenán. Hned po založení Akademie múzických umění roku 1946 začal na hudební fakultě přednášet estetiku a později instrumentace, mezi lety 1952–1992 jako interní pedagog, od roku 1960 jako profesor. Mezi lety 1959–1962 zastával funkci děkana hudební fakulty AMU, v letech 1974–1979 byl vedoucím Katedry teorie a dějin hudby.[1] Roku 1977 byl za svou pedagogickou práci oceněn Vyznamenáním Za zásluhy o výstavbu.[2]
Muzikologický zájem o instrumentaci shrnul v několika knižních studiích Instrumentační práce se skupinami (1957), Instrumentace Smetanova Dalibora (1957) a především Orchestrace a sborová sazba (1986).[1]
Již z dob působení v rozhlase pochází jeho zájem o teoretickou činnost v oblasti teorie interpretace, kde Zich představuje zakladatele české estetiky hudebního výkonného umění, kde definoval (zčásti s použitím poznatků svého otce) základní pojmy jako lokality, dělení hudebních jevů na útvarové a neútvarové atd. Poznatky z této oblasti shrnul ve svých publikacích Prostředky výkonného hudebního umění (1959) a Kapitoly a studie z hudební estetiky (1975).[1]
Je autorem asi třicítky skladeb, z nichž vyniká zejména Rapsódie pro violoncello a orchestr z roku 1956, za níž téhož roku obdržel cenu Svazu československých skladatelů[2], a která byla nahrána Symfonickým orchestrem Československého rozhlasu s Milošem Sádlem a Františkem Vajnarem. Dále lze jmenovat množství komorní tvorby s využitím violoncella či písně a sbory. Krom toho je autorem orchestrálního melodramu Romance helgolandská na slova Jana Nerudy z roku 1934.[2]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c DYKAST, Roman. Zich, Jaroslav. In: MACEK, Petr. Český hudební slovník. Brno: Centrum hudební lexikografie Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, 2011. Dostupné online.
- ↑ a b c HOLEČEK, Jaroslav. Zich Jaroslav. In: MARTÍNKOVÁ, Alena. Čeští skladatelé současnosti. Praha: Panton, 1985. S. 321-322.
Literatura a odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Jaroslav Zich: skladatel, teoretik, interpret, pedagog, Praha: Akademie múzických umění, 2012. 191 s., ISBN 978-80-7331-221-3
- KURZ, Ivan. Chytit musí váš knot [online]. Harmonie, 2002-02-23 [cit. 2024-03-08]. Dostupné online.
