Jaroslav Záruba
| Jaroslav Záruba | |
|---|---|
| Narození | 26. dubna 1907 Třeboň  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 10. května 1945 (ve věku 38 let) Praha  Protektorát Čechy a Morava |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | major (in memoriam) |
| Doba služby | 1928–1945 |
| Sloužil | Československá armáda (1928–1939) Vládní vojsko (1939–1945) |
| Jednotka | Pěší pluk 22 Cyklistický prapor 1 Pěší pluk 21 |
| Velel | obrana čs. rozhlasu |
| Války | druhá světová válka |
| Bitvy | Pražské povstání Boj o Český rozhlas |
| Vyznamenání | Kříž obrany státu ministra obrany České republiky |
 multimediální obsah na Commons | |
.jpg)
Major Jaroslav Záruba (26. dubna 1907 Třeboň,[1] Rakousko-Uhersko – 10. května 1945 Praha) byl československý vojenský velitel a účastník protinacistického odboje, který padl za pražského povstání při obraně čs. rozhlasu. Je čestný občan města Třeboně.[2]
Život
[editovat | editovat zdroj]Mládí
[editovat | editovat zdroj]Jaroslav Záruba se narodil 26. dubna 1907 v Třeboni do rodiny stavitele. Po složení maturity na gymnáziu vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Jako čerstvý absolvent práv roku 1928 nastoupil vojenskou službu a v armádě zůstal po celý zbytek života. Vystudoval Školu pro důstojníky pěchoty v záloze a Vojenskou akademii v Hranicích. Poté se stal velitelem na úrovni čety, od roku 1931 v rámci pěšího pluku 22, od roku 1933 cyklistického praporu 1 a později pěšího pluku 21.[3]
Druhá světová válka
[editovat | editovat zdroj]Německá okupace Čech, Moravy a Slezska znamenala propuštění Jaroslava Záruby z armády a jeho převelení do vládního vojska, kde sloužil u praporu 1. Roku 1943 dosáhl hodnosti hejtmana I. třídy (ekvivalent štábního kapitána). Zároveň se však v rámci skupiny Jana Purkrábka zapojil do protinacistického odboje.[3]
Obrana rozhlasu
[editovat | editovat zdroj]Dne 5. května 1945 se zapojil do pražského povstání. Účastnil se obsazení strategické budovy československého rozhlasu na Vinohradech a stal se velitelem její obrany proti německé přesile. Mimo jiné řídil výstavbu barikád v přilehlých ulicích.
Dne 7. května 1945 se situace obránců stávala kritickou, docházela jim munice a velmi je ohrožovala především skupina více než 100 příslušníků SS v ulici Na Smetance. Obránci se odhodlali k zoufalému kroku. Povstalečtí velitelé Jaroslav Záruba a Václav Kopecký, se vydali s Němci vyjednávat v doprovodu britských vojáků Thomase Vokese a Williama Greiga, kteří se k obráncům rozhlasu připojili po útěku ze zajateckého tábora. Díky Britům, předstírajícím, že jednají ve jménu krále, se skutečně podařilo dosáhnout kapitulace německého oddílu.[4]
Obráncům se znatelně ulevilo, boje však pokračovaly i nadále. Dne 8. května tak Jaroslava Zárubu smrtelně zranily střepiny letecké pumy (dle jiných autorů se naopak jednalo o střepiny z minometu.[5]).[3] Velení po něm převzal major Antonín Rakouš a štábní kapitán v záloze Václav Kopecký.[5] Zemřel o několik dní později. Nejprve byl pochován na Olšanských hřbitovech, později byly jeho ostatky přemístěny do rodinné hrobky v Třeboni.[3]
Připomínky
[editovat | editovat zdroj]Jaroslava Zárubu připomíná pamětní deska na budově rozhlasu.[6] Jiná deska je na budově gymnázia, kde studoval.[3] Jeho jméno je uvedeno také na pomníku Obětem 2. světové války v Praze na Hradčanech.[7]
Vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]- Jaroslav Záruba byl in memoriam povýšen na majora.
Kříž obrany státu ministra obrany České republiky[8]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Třeboň
- ↑ BLAŽEK, František. Čestní občané města Třeboně. Třeboňský svět. Roč. 1995, čís. 3(9), s. 12.
- ↑ a b c d e Ivo Pejčoch. Obránce rozhlasu zabila bomba. Lidové noviny. 2016, roč. XXIX, s. 20.
- ↑ Martin Ocknecht. Britové u rozhlasu [online]. Český rozhlas [cit. 2016-04-28]. Dostupné online.
- ↑ a b Iva-Hedvika Zýková. Jaroslav Záruba - Obětavý velitel obrany rozhlasu [online]. Český rozhlas [cit. 2016-04-28]. Dostupné online.
- ↑ Pamětní deska Obětem 2. světové války [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2016-04-28]. Dostupné online.
- ↑ Pamětní deska Obětem 2. světové války [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2016-04-28]. Dostupné online.
- ↑ Kříž obrany státu ministra obrany České republiky [online]. Ministerstvo obrany [cit. 2016-04-28]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- KOS, Vladimír. Major Jaroslav Záruba: příběh třeboňského vlastence. 1. vyd. Jindřichův Hradec: Epika, 2018. 123 s.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Záruba na Wikimedia Commons
