Jaroslav Záruba

From Wikipedie
Jump to navigation Jump to search
Jaroslav Záruba
Jaroslav Záruba.jpg
Narození 26. dubna 1907
Třeboň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 10. května 1945 (ve věku 38 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Vojenská kariéra
Hodnost major (in memoriam)
Doba služby 1928–1945
Sloužil Československá armáda (1928–1939)
Vládní vojsko (1939–1945)
Jednotka Pěší pluk 22
Cyklistický prapor 1
Pěší pluk 21
Velel obrana čs. rozhlasu
Války druhá světová válka
Bitvy Pražské povstání
Boj o Český rozhlas
Vyznamenání Kříž obrany státu ministra obrany České republiky

Major Jaroslav Záruba (26. dubna 1907 Třeboň[1], Rakousko-Uhersko10. května 1945 Praha) byl československý vojenský velitel a účastník protinacistického odboje, který padl za pražského povstání při obraně čs. rozhlasu.

Život[edit | edit source]

Mládí[edit | edit source]

Jaroslav Záruba se narodil 26. dubna 1907Třeboni do rodiny stavitele. Po složení maturity na gymnázium vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Jako čerstvý absolvent práv roku 1928 nastoupil vojenskou službu a v armádě zůstal po celý zbytek života. Vystudoval Školu pro důstojníky pěchoty v záloze a Vojenskou akademii v Hranicích. Poté se stal velitelem na úrovni čety, od roku 1931 v rámci pěšího pluku 22, od roku 1933 cyklistického praporu 1 a později pěšího pluku 21.[2]

Druhá světová válka[edit | edit source]

Německá okupace Čech, Moravy a Slezska znamenala propuštění Jaroslava Záruby z armády a jeho převelení do vládního vojska, kde sloužil u praporu 1. Roku 1943 dosáhl hodnosti hejtmana I. třídy (ekvivalent štábního kapitána). Zároveň se však v rámci skupiny Jana Purkrábka zapojil do protinacistického odboje.[2]

Obrana rozhlasu[edit | edit source]

Dne 5. května 1945 se zapojil do pražského povstání. Účastnil se obsazení strategické budovy československého rozhlasu na Vinohradech a stal se velitelem její obrany proti německé přesile. Mimo jiné řídil výstavbu barikád v přilehlých ulicích.

Dne 7. května 1945 se situace obránců stávala kritickou, docházela jim munice a velmi je ohrožovala především skupina více než 100 příslušníku SS v ulici Na Smetance. Obránci se odhodlali k zoufalému kroku. Povstalečtí velitelé Jaroslav Záruba a Václav Kopecký, se vydali s Němci vyjednávat v doprovodu britských vojáků Thomase Vokese a Williama Greiga, kteří se k obráncům rozhlasu připojili po útěku ze zajateckého tábora. Díky Britům, předstírajícím, že jednají ve jménu krále, se skutečně podařilo dosáhnout kapitulace německého oddílu.[3]

Obráncům se znatelně ulevilo, boje však pokračovaly i nadále. Dne 8. května tak Jaroslava Zárubu smrtelně zranily střepiny letecké pumy (dle jiných autorů se naopak jednalo o střepiny z minometu.[4]).[2] Velení po něm převzal major Antonín Rakouš a štábní kapitán v záloze Václav Kopecký.[4] Zemřel o několik dní později. Nejprve byl pochován na Olšanských hřbitovech, později byly jeho ostatky přemístěny do rodinné hrobky v Třeboni.[2]

Připomínky[edit | edit source]

Jaroslava Zárubu připomíná pamětní deska na budově rozhlasu.[5] Jiná deska je na budově gymnázia, kde studoval.[2] Jeho jméno je uvedeno také na pomníku Obětem 2. světové války v Praze na Hradčanech.[6]

Vyznamenání[edit | edit source]

Odkazy[edit | edit source]

Reference[edit | edit source]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Třeboň
  2. a b c d e Ivo Pejčoch. Obránce rozhlasu zabila bomba. Lidové noviny. 2016, roč. XXIX, s. 20. 
  3. Martin Ocknecht. Britové u rozhlasu [online]. Český rozhlas [cit. 2016-04-28]. Dostupné online. (česky) 
  4. a b Iva-Hedvika Zýková. Jaroslav Záruba - Obětavý velitel obrany rozhlasu [online]. Český rozhlas [cit. 2016-04-28]. Dostupné online. (česky) 
  5. Pamětní deska Obětem 2. světové války [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2016-04-28]. Dostupné online. (česky) 
  6. Pamětní deska Obětem 2. světové války [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2016-04-28]. Dostupné online. (česky) 
  7. Kříž obrany státu ministra obrany České republiky [online]. Ministerstvo obrany [cit. 2016-04-28]. Dostupné online. (česky)