Přeskočit na obsah

Janus Kyperský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Janus Kyperský
kyperský král
Portrét
Doba vlády9. září 139829. června 1432
Narození1375
Janov
Úmrtí29. června 1432
Nikósie
PředchůdceJakub I.
NástupceJan II.
ManželkyAnglesia Visconti
Šarlota Bourbonská
PotomciJan II. Kyperský
Jakub z Lusignanu
Anna Kyperská
Marie z Lusignanu
Hugo z Lusignanu
Filip z Lusignanu
RodLusignanové
OtecJakub I. Kyperský
MatkaHelvisa Brunšvicko-Grubenhagenská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Janus Kyperský (1375, Janov29. června 1432, Nikósie) byl v letech 1398 až 1432 kyperským králem a titulárním králem Arménské Kilíkie a Jeruzaléma.

Janus se narodil v Janově, kde byli jeho rodiče, budoucí král Jakub I. Kyperský s manželkou, v zajetí. Jeho matka, Helvisa Brunšvicko-Grubenhagenská, ho pojmenovala na počest boha Jana, mytického zakladatele Janova.

Když byl jeho otec zvolen králem, podepsal 2. února 1383 smlouvu s Janovany, aby ho propustili na Kypr. Podle smlouvy dostali Janované nová komerční privilegia. Janované však požadovali, aby otec zanechal syna Jana v jejich městě jako rukojmí. Jakub poslal do Janova šlechtice Jana Babina, aby dělal jeho synovi nevlastního otce. Jak píše kyperský historik Leontios Machairas, nařídil Jakub speciální daň – pro šlechtice i běžné občany – z nákupu množství soli, aby sehnal peníze na propuštění svého syna z janovského zajetí; k tomu došlo v říjnu 1392, když bylo Janovi 17 let.

Po otcově smrti 9. září 1398 Janus převzal kyperský trůn. 11. listopadu 1398 byl korunován v katedrále svaté Sofie v Nikósii.

Jako král se v roce 1402 pokusil získat zpět Famagustu, která byla pod janovskou vládou. Podle dokumentů z Amati byl správce Famagusty, Janovan Antonio de Karko, Janovým kmotrem. Janus se spikl s knězem, který byl de Karkovým duchovním otcem, aby bylo navráceno město Kyperskému království, po čemž by se stal kněz biskupem z Famagusty. Do spiknutí byl zapojen také Petr Machairas, bratr historka Leontia. Vytvořili tajné klíče od městských bran a probíhalo mnoho příprav na převzetí Famagusty a na vraždu de Karka s pomocí bratra Gregoryho a k otevření bran pro Janovy vojáky. Na poslední chvíli byl však plán vyzrazen a spiklenci byli ve Famagustě zatčeni; 28 z nich bylo popraveno a Famagusta zůstala Janovanům.

Král pokračovat ve snaze získat Famagustu zpět (území zahrnovalo také Kyrenii). V roce 1403 vedl janovský guvernér Jean Le Meingre jednání s Janovým zástupcem Giorgiem Billim, které skončilo dohodou, podle níž města zůstala v rukou Janova. Později král donutil kyperský lid platit zvláštní daně za sestavení armády a obléhacích strojů a tři roky obléhal Famagustu, ale marně, protože do města byl přístup z moře. V roce 1406 obléhání skončilo a Janované se pokusili obsadit Lemesos, byli však odraženi.

O dva roky později ostrov zasáhla epidemie. Souběžně s tím došlo na ostrově k mnoha nájezdům kobylek, které způsobily zkázu zemědělství. V letech 1419–1420 přišla nová epidemie, která pravděpodobně způsobila smrt Janovy druhé manželky Šarloty. Protože krále její smrt velmi rozrušila, bylo tělo zemřelé královny přestěhováno z paláce, kde zemřela, aby je Janus neviděl.

Mezitím, protože Kypr byl stále trvalou základnou tažení pirátů a dobrodruhů, po nájezdech kolem kyperského pobřeží Janus opakovaně diskutoval prostřednictvím sultánových zástupců s egyptským vládcem. Janus nebyl schopen nájezdy zastavit, což dalo muslimům důvod k útoku na Kypr. Nájezdů se účastnili také kyperští šlechtici a úředníci království.

Egyptský sultán Barsbay několikrát na Kypr poslal vojenské jednotky. Malá jednotka kolem roku 1424 napadla Lemesos a v roce 1425 egyptská armáda napadla Famagustu a vydrancovala Larnaku spolu s blízkou oblastí, zahrnující Kiti, Dromolaxii, Kellii, Aradippou a Agrinou. Po Larnace byli vojáci posláni do Lemesu, který byl také vypleněn, včetně městského hradu.

V létě 1426 Mamelukové zahájili rozsáhlý útok na ostrov. Armáda vedená Tangriverem Mohamedem a Inalem el Kakimi čítala přes 3000 mužů a zahrnovala Mameluky, Turky a Araby a dorazila na ostrov na 180 lodích k Avdimou. Lemesos byl znovu obsazen. Janus nashromáždil svou armádu a přesunul se z Nikósie do Lemesu. Marně žádal o pomoc ostatní evropské země: Janované byli jeho nepřátelé a Benátčané a ostatní nechtěli zničit své obchodní vazby se sultánem.

Po bitvě u Chirokitie (7. července 1426) proti Mamelukům byl král Janus zajat egyptským vojskem. Vykoupen byl po deseti měsících zajetí v Káhiře. Než opustili ostrov, vzali útočníci velké množství kořisti a zajatců.

Tato katastrofa spolu s předchozími nájezdy, válečnými operacemi Jana proti Janovům, epidemiemi a invazí kobylek způsobily vzpouru kyperských nevolníků, kteří žili v podmínkách naprosté chudoby. Vůdcem kyperských vzbouřenců byl jakýsi Alexis, který byl v Lefkoniku prohlášen králem. Povstání bylo velké a podporované obyvatelstvem, které si na mnoha místech Kypru zvolilo své vlastní vůdce.

Mezitím byl Janus v Káhiře ponížený: vzali ho svázaného řetězy a jedoucího na oslu před sultána, načež byl nucen klečet a uctívat devětkrát půdu, na kterou vstoupil. Propuštění Jana bylo provedeno po zprostředkování Evropanů, kteří shromáždili peníze na požadované výkupné. Kypr musel také sultánovi nabídnout roční daň na základě příjmu z 5000 vévodství. Tato daň se platila i po skončení franské vlády na Kypru. Spolu s Janem se některým ze zajatců podařilo vykoupit si svobodu poté, co jejich rodiny vybraly peníze na jejich výkupné. Ostatní zůstali v zajetí a byli prodáni do otroctví.

Mezitím co byl Janus zajat, pokoušeli se šlechtici a členové královské rodiny domluvit s Alexiovými rebely a současně se snažili dosáhnout propuštění Jana. Díky pomoci z Evropy bylo povstání po deseti měsících potlačeno. Vůdce rebelů byl zajat a po strašném mučení 12. května 1427 v Nikósii popraven; k tomu došlo ve stejný den, kdy král Janus dorazil z Káhiry do města Pafos.

Rodina a potomci

[editovat | editovat zdroj]

Janus měl devět dětí. Někdy po lednu 1400 se oženil s Anglesiou Visconti, dcerou milánského pána Bernaba Viscontiho. Bezdětné manželství bylo anulováno a v roce 1408 nebo 1407/1409 rozvedeno.

V roce 1411 se Janus v Nikósii oženil s o třináct let mladší Šarlotou Bourbonskou, dcerou hraběte Jana I. z La Marche a Kateřiny z Vendôme. Spolu měli manželé šest dětí:

Mimo manželství měl Janus další tři děti:

  • Alois z Lusignanu
  • Guy z Lusignanu
  • dcera

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Janus, King of Cyprus na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Předchůdce:
Jakub I.
Znak z doby nástupu Kyperský král
Janus
13981432
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Jan II.
Předchůdce:
Jakub I.
Znak z doby nástupu TITULÁRNÍ
Král Jeruzaléma a Arménské Kilíkie

Janus
13981432
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Jan II.