Jan Přibyl (lékař)

Jan Přibyl
Jan Přibyl
	Jan (Ivan) Přibyl (asi okolo roku 1860)
Narození	14. září 1782; České království
Úmrtí	8. března 1866 (ve věku 83 let); Tbilisi
Alma mater	Vídeňská univerzita
Povolání	lékař a vojenský lékař
Ocenění	Řád sv. Vladimíra 3. třídy; Řád sv. Stanislava 1. třídy
Děti	Jakov Ivanovič Pribil; Nikolaj Ivanovič Pribil
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Přibyl (rusky Иван Антонович Прибиль, 20. září 1782 Jičín – 8. března 1866 Tiflis) byl český civilní a vojenský lékař, porodník a balneolog dlouhodobě působící v gruzínském Tiflisu (Tbilisi), pod tehdejší nadvládou Ruského impéria.

Životopis

Mládí

Narodil se v Jičíně v Čechách. Lékařské vzdělání získal na Vídeňské univerzitě, kde obdržel doktorát z medicíny a chirurgie.

V Ruském impériu

Na výzvu ruské vlády přišel 21. srpna 1808 do Ruska, kde složil zkoušku na petrohradské lékařsko-chirurgické akademii a byl znovu potvrzen jako lékař. Následně vstoupil do lékařské služby carské armády a jako mladší lékař Saratovského střeleckého pluku byl poslán do Gruzie,^[1] před nedávnem plně získané pod ruskou nadvládu. Později pak sloužil jako rezidenční lékař v vojenské nemocnici Chersonu.^[zdroj?]

V Tiflisu

Po ukončení své smluvní služby v roce 1816 odešel ze služeb armády, usadil se v Tiflisu a stal se civilním lékařem-porodníkem. Zasedal rovněž v gruzínské lékařské radě. Do vojenské služby byl znovu zařazen 6. listopadu 1819 na uvolněné místo hlavního lékaře vojenské nemocnice v Tiflisu. V roce 1826 mu byl udělen Řád sv. Anny 2. stupně. V roce 1833 přijal ruské občanství. Roku 1834 obdržel Řád sv. Vladimíra 3. stupně.^[zdroj?]

Jako ošetřující lékař měl blízko k rodině Chavchavadze a léčil mj. šlechtice a dramatika Alexandra Sergejeviče Gribojedova, který trpěl záchvaty horečky. V roce 1837 doprovázel ruského cara Mikuláše I. při cestě na Kavkaz a byl při té příležitosti oceněn diamantovým prstenem s monogramem cara.^[2] V lednu 1840 obdržel hodnost řádného státního rady. V roce 1846 obdržel Řád sv. Stanislava 1. stupně. V roce 1849 byl jmenován stálým členem ruského Vojenského lékařského vědeckého výboru; dále byl poradním členem lékařské rady ministerstva vnitra, čestným členem Společnosti ruských lékařů v Petrohradě a dalších lékařských spolků. Byl také zakladatelem a aktivním členem Kavkazské lékařské společnosti. V Tiflisu byl široce znám jako zkušený a uznávaný lékař. Rovněž položil základy gruzínskému lázeňství.^[1]

1. července 1860 získal diplom dědičného šlechtice s vlastním erbem.^[3]

Úmrtí

Zemřel 8. března 1866 v Tiflisu ve věku 83 let.

Rodina

V roce 1812 se oženil s katoličkou Jekatěrinou Osipovnou Karajevovou z gruzínské šlechtické rodiny.^[4] Měli spolu tři syny a tři dcery:

Jakov (1811–1892), lékař, tajný rada
Michail (1817-1892), cenzor
Louise (1822–1897), manželka Konstantina Ivanoviče Orlovského
Nina (1823–1898), manželka Semjona Zubalova
Nicholas (asi 1826–1907), lékař, tajný rada
Julia (1829–1906), manželka tajného rady (Andrej Grigorijevič ?)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Прибиль, Иван Антонович na ruské Wikipedii.

↑ ^a ^b Z historie vztahů Čechů a Gruzínů. Gruzie [online]. [cit. 2024-07-28]. Dostupné online.
↑ Папазян А. Чехи в Грузии: маленькая, но активная диаспора Archivováno 6. 3. 2019 na Wayback Machine.
↑ Герб Прибилей. gerbovnik.ru [online]. [cit. 2024-07-30]. Dostupné online.
↑ Z historie vztahů Čechů a Gruzínů. Gruzie [online]. [cit. 2024-07-28]. Dostupné online.

Literatura

Иван Антонович Прибиль / Красноглядов. — 1859. — 11 с.
Прибиль Иван Антонович // Список гражданским чинам IV класса. Исправлен по 1-е июля 1864. s. 9.

Externí odkazy

[:1-1] Z historie vztahů Čechů a Gruzínů. Gruzie [online]. [cit. 2024-07-28]. Dostupné online.

[2] Папазян А. Чехи в Грузии: маленькая, но активная диаспора Archivováno 6. 3. 2019 na Wayback Machine.

[3] Герб Прибилей. gerbovnik.ru [online]. [cit. 2024-07-30]. Dostupné online.

[:12-4] Z historie vztahů Čechů a Gruzínů. Gruzie [online]. [cit. 2024-07-28]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]