Jan Nowopacký

Jan Nowopacký
	Jan Nowopacký r. 1902 (foto archiv ÚČL AV ČR)
Narození	15. listopadu 1821; Nechanice; Rakouské císařství
Úmrtí	3. července 1908 (ve věku 86 let); Slavětín; Rakousko-Uhersko
Alma mater	Akademie výtvarných umění ve Vídni
Povolání	malíř-krajinář
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Záznam o nar. malíře Jana Nowopackého, matrika N 1809–1822 města Nechanice (SOA Zámrsk)

Jan Nowopacký známý také jako Jan Novopacký (15. listopadu 1821 Nechanice – 3. července 1908 Slavětín u Loun^[1]) byl český malíř, zejména krajinář.

Život

Jan Nowopacký se narodil v chudé rodině napoleonského vojáka, tkalce a lidového malíře. V mládí hrál dobře na housle a flétnu a proto jej jeho rodiče chtěli poslat na učitelská studia, nakonec zvítězilo malování a na přímluvu hraběnky Harrachové nastoupil mladý Jan v sedmnácti letech do učení k vídeňskému portrétnímu malíři Schrotzbergovi. V roce 1839 se poprvé neúspěšně pokusil dostat na vídeňskou akademii, ale pro neznalost němčiny byl odmítnut. Vrátil se do Nechanic a postupně si vzdělání doplnil. V roce 1842 odjel znovu do Vídně a na akademii byl přijat. Studoval krajinomalbu u Thomase Endera, historickou elementární kresbu u Karla Gsellhofera a malbu u Josefa Mössmera.

V době studií obdržel řadu prvních cen a roku 1848 I. dvorní cenu za obraz Zpustlý hřbitov, přijatý do dvorní galerie ve Vídni.

Se školou podnikl první cesty do Alp, Tyrolska a Štýrska a spřátelil se s krajinářem J. Zeleným (Selleným). V roce 1848 ze zúčastnil revolučních bojů ve Vídni a po porážce revoluce se z obav před následky přestěhoval do Prahy. Zde se seznámil s významnými českými malíři té doby v čele s Josefem Mánesem.

Po smrti svého otce se dostal do těžké hmotné situace, kterou vyřešil vstupem do panských služeb – v roce 1849 přijal místo učitele kreslení v rodině Paarů v Bechyni a od roku 1851 u hrabat Hoyosů v Dolním Rakousku. Tato zaměstnání jej hmotně zabezpečila a umožnila cestovat zejména po střední Itálii a Kampánii.

Po návratu do Vídně se v roce 1861 začal opět živit jako učitel malování v rodinách vysoké šlechty, vyučoval také děti císařské rodiny a od roku 1869 byl učitelem malování korunního prince Rudolfa. Tyto známosti u císařského dvora mu vynesly povýšení do rytířského stavu a jmenování kustodem – správcem císařské obrazárny ve Vídni v roce 1880. Kustodem byl až do svého penzionování roku 1895.

Skutečnost, že takřka celý svůj život strávil v cizině způsobila, že je považován za rakouského malíře. V Čechách byl objeven až na sklonku svého života a první své souhrnné výstavy v Čechách se dočkal až v roce 1902.

Od svého penzionování v roce 1895 žil na penzi v Čechách u své neteře Antonie Kučerové, dcery bratra Václava, nejdříve v Ústí nad Orlicí a později ve Slavětíně u Loun, kde také v roce 1908 zemřel. Pohřben je na tamějším hřbitově.

Dílo

Nowopacký se věnoval převážně kolorované kresbě a akvarelu. Jako dvorský umělec tvořil elegantní a empírově věcné, poněkud zjemnělé kresby, ale neubránil se jistému formalismu.^[2]

Pro jeho malbu byl významný pobyt v Itálii a zářivé jižní slunce. Od svých vrstevníků se liší jasnými a plnými tóny barev. Zařadil se do okruhu takzvané vídeňské krajinomalby šedesátých let devatenáctého století, která prvky romantické krajiny jako antické ruiny a osamělé kaple spojuje s realistickým detailem.

Vytvořil řadu kreseb pro oblíbená topografická alba, např. sérii akvarelů pro album jižní dráhy (1857). Kromě horských krajin v Albánii a Alpách maloval také na Terrasině, Capri a Tivoli. Portrétoval ženy z Frascatti a Olevana nebo poutníky z Orbita a Gaëty a pastýře z Campagně. V Římě portrétoval Führicha, Overbecka a Payna pro album Paynovy manželky.

Mimo jiné nakreslil i několik obrazů s tematikou Třebíče, v roce 1862 byl pozván do Třebíče B. Müllerem.^[3]

Galerie

Jan Nowopacký: Kovárna u Lofru – chromolitografie z roku 1845
Jan Nowopacký: Ovčí hora – chromolitografie
Jan Nowopacký: Romantická krajina s řekou a pasáčkem^{[p 1]}
Jan Novopacký, Pohled na Terst (kolorovaná kresba), 1887

Zastoupení ve sbírkách

Národní galerie v Praze
Galerie hlavního města Prahy
Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně
Moravská galerie v Brně
Památník národního písemnictví, Praha

Výstavy

1902 Jan Novopacký, JUV v Praze, ateliér Nowopackého ve Slavětíně
1904 Jan Novopacký, Slaný
1908 Jan Novopacký, pozůstalost, Krasoumná jednota v Praze
1909 Jan Novopacký, pozůstalost, Krasoumná jednota v Praze
1912 Jan Novopacký, Rudolfinum, Praha

Odkazy

Poznámky

↑ kopie obrazu Jakoba van Ruisdaela, publikováno v katalogu Sbírka M. Haase-Wranau, str. 44, č. 80, Praha 1922

Reference

↑ Malíř J. Novopacký zemřel. S. 2. Moravské noviny [online]. 1908-07-06 [cit. 2021-03-24]. S. 2. Dostupné online.
↑ Volavka V, 1968, s. 137
↑ Regionální osobnosti. 1. vyd. Třebíč: Okresní knihovna, 1995. 68 s. ISBN 80-85062-01-1. S. 29.

Literatura

Publikace

Jan Novopacký – obrazy, kresby, katalog 42 s., Městská knihovna Ústí nad Orlicí 2000
Prokop H. Toman, Nový slovník československých výtvarných umělců, Ivo Železný, 2000
Vojtěch Volavka, České malířství a sochařství 19. století, SPN Praha, 1968 (s. 137)

Články

Pražák V., Nechanice – obrázky z historie a života města, Garamon, ISBN 80-86472-14-0, str. 51
Kubišta Bohumil , K výstavě Novopackého v Rudolfinu, Přehled, 11,17,1913/01/17,293

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Nowopacký na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Nowopacký
Galerie Kroupa: Novopacký Jan (1821-1908)
Jan Nowopacký v informačním systému abART
Městská knihovna Ústí nad Orlicí: Jan Novopacký

[4] razu Jakoba van Ruisdaela, publikováno v katalogu Sbírka M. Haase-Wranau, str. 44, č. 80, Praha 1922

[1] Malíř J. Novopacký zemřel. S. 2. Moravské noviny [online]. 1908-07-06 [cit. 2021-03-24]. S. 2. Dostupné online.

[2] Volavka V, 1968, s. 137

[:12-3] Regionální osobnosti. 1. vyd. Třebíč: Okresní knihovna, 1995. 68 s. ISBN 80-85062-01-1. S. 29.

[1]

[2]

[3]

[p 1]