Jan Maria Augusta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan Maria Augusta
Rodné jménoVáclav Augusta
Narození16. srpna 1897
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí3. října 1939 (ve věku 42 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povoláníbásník
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan Maria Augusta, vlastním jménem Václav Augusta (16. srpna 1897 Praha - 3. října 1939 Praha[1]) byl český spisovatel, básník, překladatel, bibliofil a redaktor, stoupenec české dekadence a symbolismu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako jediný potomek poštovního úředníka Václava Augusty a jeho manželky Marie, rozené Kaufmannové, v Praze na Královských Vinohradech[2]. Po absolutoriu gymnázia vystudoval dějiny literatury a estetiku na filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze, kde roku 1921 absolvoval disertační prací Konstrukce a kritika Nietzschovy estetiky. Během studií již začal pracovat jako redaktor Dalibora (od 1919) a uveřejňovat kritické stati v Moderní revui a v Kmeni, později také ve Světozoru, Lumírovi a dalších. Soustavně se věnoval práci redaktora a psal o knižní kultuře, ilustracích a grafické úpravě knih, zejména bibliofilií. Byl členem Spolku českých bibliofilů. Přispíval do časopisů Knihomol a Knihomil, které redigoval, jeho stati uveřejňovaly také Topičův sborník nebo Rozpravy Aventina (1925-1927). Jeho teoretická a kritická díla nepozbyla kvality. Přátelil se s V. H. Brunnerem, Zdenkou Braunerovou, Františkem Bílkem a pražským nakladatelem Ludvíkem Bradáčem (1885-1947), který vydával jeho díla. Překládal z francouzštiny.

Jeho vlastní tvorba básnická a dramatická je poznamenána českou dekadencí a symbolismem (Jiří Karásek ze Lvovic), a vlivem Nietzscheho názorů na umění. Jsou to zásadně bibliofilská vydání knížek s ilustracemi a v umělecké vazbě, pro svůj malý náklad málo dostupná. Pro patos a pseudolyrické podání jsou dnešnímu čtenáři vzdálené.

Jeho svérázná politická aktivita v tzv. Lize svobodných vyzývala k obrodě veřejného života na principech monarchie. Byl místopředsedou Napoleonské společnosti; roku 1933 spoluorganizoval v Praze III. mezinárodní napoleonský kongres a tematickou výstavu napoleonik z českých a moravských sbírek.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Mystika Julia Zeyera, (1918)
  • Český leták, (1919), Augustovo politické krédo
  • Hovory poutníkovy, (1921) básně; ilustrace a grafická úprava František Kobliha; bibliofilie
  • studie o J. V. Myslbekovi, in: Dílo (1922)
  • Kterési květnové noci - jediný román
  • Rukověť sběratelova. Praha : Nakladatelství L. Bradáče 1927, (reprint 1997); nejvýznamnější dílo, dvoudílná příručka pro amatérské sběratele výtvarného umění, s kresbami a mnoha autorskými značkami, ilustrovala Zdenka Braunerová. Jediné autorovo dosud vyhledávané dílo.
  • Západ, scénická improvisace.
  • Balada o vazbě z lidské kůže, pod pseudonymem Isqui, (1944) biliofilie

Překlady[editovat | editovat zdroj]

Pseudonymy[editovat | editovat zdroj]

Rád skrýval svou identitu, psal pod pseudonymy: Otakar Černý, Dluhoš, Isqui, Netušil, RIXOR, Jiří Úhoř; také pod šiframi: A.J. MA, CC, O.Č., -sta.

Pozůstalost[editovat | editovat zdroj]

  • Literární pozůstalost, korespondence, sbírka tisků a grafiky s napoleonskou tematikou jsou uloženy v Augustově osobním fondu v Památníku národního písemnictví.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Vladimír FORST a kolektiv: Lexikon české literatury I/1, A-G. Praha: Academia 1985, s. 90-91.
  • Kdy zemřeli…? Přehled českých spisovatelů a publicistů zemřelých od 1.1.1937 do 31.12.1962, Státní knihovna, Praha
  • Jaroslav KUNC: Slovník českých spisovatelů, A-M (Krásné písmenictví v letech 1918-45)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]