Přeskočit na obsah

Jan Kudlič

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
mjr. Jan Kudlič
Narození14. října 1914
Mokrouše Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí11. března 1943 (ve věku 28 let)
Charkovská oblast Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz
Příčina úmrtíletecký přepad
NárodnostČeši
Alma materVojenská akademie v Hranicích
Povolánívoják
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Mjr. Jan Kudlič (14. října 1914 Mokrouše11. března 1943 Charkovská oblast) byl československý důstojník, příslušník 1. československého armádního sboru padlý v druhé světové válce.

Před druhou světovou válkou

[editovat | editovat zdroj]

Jan Kudlič se narodil 14. října 1914 v Mokrouších na Plzeňsku. Jeho otec padl během první světové války a matka mu zemřela v jeho sedmi letech, poté byl vychováván babičkou. Vyučil se soustružníkem a pracoval v plzeňské Škodovce. V roce 1933 vstoupil dobrovolně do Československé armády a sloužil u dělostřeleckého pluku 151 v Praze. Během služby externě vystudoval pražskou státní reálku, kde v roce 1936 odmaturoval, následně studoval rok na Vojenské akademii v Hranicích. Po ukončení studií sloužil u dělostřeleckého pluku 1 v Bílině od února 1938 jako velitel baterie. Dosáhl hodnosti poručíka.

Druhá světová válka

[editovat | editovat zdroj]

Po německé okupaci v březnu 1939 a rozpuštění československé armády odešel Jan Kudlič do Polska, kde byl 24. července téhož roku v Bronowicích prezentován u zde vznikajícího Legionu Čechů a Slováků. Po vypuknutí druhé světové války sloužil jako smluvní důstojník v polské armádě, k legionu se vrátil 10. září 1939 jako subalterní důstoník dělostřeleckého oddělení. Po pádu Polska padl společně s dalšími do sovětské internace, kde si podržel své zařazení do jara 1940, kdy postoupil na vyšší funkce. Internován byl v Orankách a Suzdalu. Přihlásil se k výsadkovým operacím na území protektorátu, ale do žádného nebyl vybrán. Zúčastnil se budování 1. československého samostatného polního praporu v Buzuluku, kdy zastával post velitele výcvikové minometné roty. V prosinci 1942 byl převelen na funkci velitele 2. pěší roty 1. československého polního praporu a i s jednotkou odeslán na frontu. V noci na 10. března 1943 velel společnému útoku československých a sovětských oddílů na vesnici Sokolovo, přičemž byl dvakrát raněn. Zahynul následující den při hromadném převozu raněných do nemocnice v Charkově, kdy byl jeho sanitní vůz napaden německým letadlem.

Posmrtná ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]