Přeskočit na obsah

Jan Šindel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan Šindel
Narození1375
Hradec Králové
Úmrtí1456 (ve věku 80–81 let) nebo 1443 (ve věku 67–68 let)
Praha
Povoláníastronom, matematik, lékař, pedagog, vysokoškolský učitel a astrolog
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan Ondřejův, zvaný Šindel, také Joannes de Praga (pravděpodobně 1375 Hradec Králové – pravděpodobně 1456 Praha) byl český kněz, profesor a rektor pražské univerzity, matematik, astronom a osobní astrolog a lékař králů Václava IV. a Zikmunda Lucemburského.

Po škole v Hradci Králové studoval na Pražské univerzitě, kde se roku 1395 (nebo 1399) stal mistrem svobodných umění a pak zde také přednášel. Roku 1406 působil jako rektor školy u sv. Mikuláše na Starém městě, pak jako učitel matematiky a astronomie ve Vídni. Roku 1410 se stal doktorem medicíny a rektorem pražské univerzity (po Janu Husovi). Zároveň byl jedním ze dvou osobních lékařů krále Václava IV. S Janem Husem zpočátku sympatizoval, sám se však kališníkem nestal. Od roku 1418 byl kanovníkem metropolitní kapituly u sv. Víta a po vypuknutí husitských válek musel uprchnout do Olomouce. V letech 1423-1436 působil jako městský lékař v Norimberku a od roku 1432 jako lékař císaře Zikmunda Lucemburského. Od roku 1441 byl děkanem Vyšehradské kapituly. Roku 1443 věnoval Karlově koleji svou bohatou knihovnu o 200 svazcích a z let 1445 až 1447 se zachovala jeho korespondence s italským humanistou Eneasem Silviem Piccolominim, pozdějším papežem Piem II. Zemřel pravděpodobně mezi lety 1455 a 1457.[1]

Také podle svědectví Aenea Silvia Piccolominiho byl Jan Šindel člověk mimořádně všestranný a vzdělaný. Podle Zdeňka Horského byl patrně autorem astronomické koncepce a hodinářského návrhu Staroměstského orloje, jak o tom svědčí rukopisná poznámka ze 16. století. Napsal řadu filosofických komentářů a spisy teologické, matematické, lékařské a botanické a byl také vzdělaným právníkem. Historické záznamy Šindelovy používal Daniel Adam z Veleslavína a další. V astronomii se zabýval hlavně mechanikou různých přístrojů, zejména nomogramy na výpočet zatmění. Připisovalo se mu i autorství astronomických tabulek, které užíval ještě Tycho Brahe, jemuž je předal univerzitní mistr Martin Bacháček.[1]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Ottův slovník naučný, heslo Šindel Jan. Sv. 24, str. 623
  • HORSKÝ Zdeněk, Pražský orloj. Praha 1998
  • HLAVÁČEK, Petr et al. Kacířská univerzita: osobnosti pražské utrakvistické univerzity 1417-1622. Vyd. 1. Praha: Togga, 2013. 159 s. ISBN 978-80-7308-481-3. [Stať „Jan Šindel" je na str. 39–41.]
  • SPUNAR Pavel, Repertorium auctorum Bohemorum I./II.. In: Studia Coperniciana 25 a 35, Wroclaw 1985 a 1995.
  • MICHAL Stanislav, Hodináři a hodinářství v českých zemích. Praha : Libri, 2002
  • ŠOLCOVÁ Alena. Mistr Jan Šindel — pravděpodobný tvůrce matematického modelu pražského orloje, in: Pokroky matematiky, fyziky a astronomie, 54 (2009), 307-317. Online
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 1. sešit : A. Praha: Libri, 2004. 155 s. ISBN 80-7277-215-5. S. 89–90. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]