Jaderná membrána

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
schéma buněčného jádra v interfázi (mimo buněčné dělení)

Jaderná membrána (karyolema), správněji jaderný obal či jaderná blána (karyotéka), je útvar obklopující jádro buňky, který je tvořen dvěma fosfolipidovými membránami. Vnitřní membrána pomáhá stabilizovat chromatin v jádře, vnější je spojena s endoplazmatickým retikulem. S cytosolem je jádro propojeno skrze tuto membránu pomocí jaderných pórů.

Funkce[editovat | editovat zdroj]

Jaderný obal odděluje genetickou informaci uloženou v jádře od cytosolu. Tím jednak chrání uloženou informaci proti účinku degradačních enzymů a také umožňují složitější kontrolu transkripce tím, že znemožňuje ribozomům nasednout na RNA ještě během syntézy, což se děje u prokaryotních organismů.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Obal jádra sestává ze dvou membrán a vrstvy mezi nimi.

Transport přes membránu[editovat | editovat zdroj]

Jaderný pór
Podrobnější informace naleznete v článku jaderný pór.

Do jádra či naopak ven do cytoplazmy je transportováno množství zcela zásadních molekul, bez nichž by nemohla eukaryotická buňka fungovat. Ven vychází jednotlivé ribozomální podjednotky, mRNP proteiny nebo třeba tRNA, dovnitř směřují transkripční faktory, stavební částice chromatinu či ribozomální proteiny. Některé typy membránového transportu mezi jádrem cytosolem jsou poněkud složitější, ale jmenované molekuly jsou přenášeny především pomocí tzv. jaderných pórů.[2]

Tyto složité komplexy mnoha proteinů jsou zasazeny v dvojité membráně jádra (viz výše) a umožňují poměrně rychlý průchod proteinů do velikosti asi 60 kilodaltonů.[2] Udává se, že za sekundu může přes nukleární pór projít až 1000 makromolekul. Pór má maximální otvor 30–40 nm,[2] rozměrnější makromolekulární struktury zřejmě musí být deformovatelné, aby prošly. Proteiny, které mají projít jaderným pórem, zpravidla nesou tzv. jaderný lokalizační signál (anglicky nuclear localization sequence, NLS). Tento signál (nejčastěji sekvence aminokyselin PKKKRKV nebo třeba KRPAATKKAGQAKKKK) umožňuje rozpoznání specifickými vektory, s nimiž následně kýžený protein projde jaderným pórem. Samozřejmě existuje také jaderný exportní signál (anglicky nuclear export sequence, NES) sloužící zase k vynášení proteinů z jádra ven.[2]

Rozpad během mitózy[editovat | editovat zdroj]

Během profáze mitózy u vyšších prokaryot dochází ke kondenzaci chromozomů a rozpadu jaderné membrány, což umožňuje rozchod chromozomů k pólům dělícího vřeténka a tak rovnoměrnou distribuci do vznikajících dceřiných buněk. Během metafáze je už jaderný obal zcela rozložen do velkého množství váčků, které pak vytvoří jádro nové. Rozpad probíhá postupnou fosforylací jaderné laminy, která začíná depolymerizovat. Toto pravděpodobně spouští rozpad obalu do jednotlivých váčků, které se pak rozptýlí po cytosolu. Znovusložení laminy probíhá po defosforylaci tak, že povrch chromozomů slouží jako místo pro opětovnou polymerizaci.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Oxford dictionary of biochemistry and molecular biology; revised edition. Příprava vydání R. Cammack et al. New York : Oxford university press, 2006. ISBN 0-19-852917-1.  
  2. a b c d POLLARD, Thomas D; EARNSHAW, William C. Cell Biology. 2. vyd. [s.l.] : Saunders, 2007. ISBN 1416022554. S. 928.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Alberts et al.: Molecular Biology of the Cell