Přeskočit na obsah

Jaderná elektrárna Dukovany

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Šablona:Infobox elektrárna

Jaderná elektrárna Dukovany (zkratkou EDU, dříve JEDU) je první provozovanou jadernou elektrárnou na území Česka. Je významným zdrojem české energetické soustavy. JE Dukovany je umístěna asi 30 kilometrů jihovýchodně od Třebíče, v trojúhelníku, který je vymezen obcemi Dukovany, Slavětice a Rouchovany. V roce 2011 vyrobila 14,369 TWh elektrické energie, což představuje asi 20 % z celkové spotřeby elektřiny v České republice. Jaderná elektrárna Dukovany má stejný instalovaný výkon jako Jaderná elektrárna Temelín - 2000 MW.

Hlavní vchod EDU

Pro potřeby elektrárny byla vybudována Vodní nádrž Dalešice. V areálu elektrárny je umístěna i sluneční elektrárna o výkonu 10 kW,[1] ČEZ plánuje v blízkosti Jaderné elektrárny Dukovany postavit rovněž větrnou elektrárnu.[2]

V roce 2012 bylo rozhodnuto, že vznikne pracovní skupina, která se bude zabývat eventuální stavbou pátého reaktoru v prostorách jaderné elektrárny. Rozhodnuto by mělo být v roce 2013.[3] Ředitelem elektrárny je od 1. 11. 2012 Ing. Jaroslav Jakub.

Historie

Katastrální území při EDU. Zaniklé obce vyznačeny kurzivou

Historie elektrárny začíná v roce 1970, kdy Sovětský svaz a Československo podepsaly dohodu o stavbě dvou jaderných elektráren (druhou z nich se stala Jaderná elektrárna Jaslovské Bohunice). Elektrárna se začala stavět v roce 1978, první blok byl uveden do provozu v roce 1985, poslední, čtvrtý v roce 1987.[4]

Výstavbě elektrárny předcházelo zrušení tří vesnic, v jejichž katastrálních územích byla stavba projektována. Šlo o obec Skryje s jejich místní částí Lipňany a dále o obec Heřmanice. Skryjské území bylo připojeno k území obce Dukovany, heřmanické k území obce Rouchovany.

Bezpečnost

Chladicí věže

Elektrárna patří mezi první třetinu nejbezpečnějších na světě, za poslední 3 roky na ní nedošlo k žádné poruše větší než stupeň 0 stupnice INES. Od roku 2000 rovněž nedošlo k žádnému automatickému odstavení reaktoru.[5][6] Kolektivní efektivní dávka pracovníků elektrárny v roce 2005 byla 0,15 mSv na blok, což je hluboko pod bezpečnostními normami (roční limit pro pracovníky s ionizujícím zářením je 50 mSv za rok, a 100 mSv během 5 let).[7] Elektrárna je držitelem osvědčení Bezpečný podnik, který vydává Ministerstvo práce a sociálních věcí pod garancí Českého úřadu bezpečnosti práce.

V roce 2010 vinou jednoho pracovníka elektrárny došlo k automatickému vypnutí jednoho z reaktorů. Tento pracovník při provádění servisní činnosti zavadil o elektrorozvaděč, který obsluhoval měřicí zařízení na turbíně. To vedlo k odstavení turbíny a následně celého reaktoru.[8] Celková škoda za tuto jeho chybu byla 6 milionů korun (cena vyrobené elektřiny za celou dobu výpadku jednoho ze čtyř reaktorů). Vážnější ohrožení bezpečnosti nehrozilo a po několika hodinách byla výroba elektrické energie v předmětném reaktoru obnovena. Zmíněný technik nebyl nijak pokutován či potrestán.[zdroj?]

Havárie a poruchy

Elektrárna za celou historii nezaznamenala žádnou havárii v provozu ani mimo něj, která by si zasloužila číslo na stupnici havárií. Mimo provoz se stala pouze jedna menší havárie. Byl jí požár transformátoru v roce 1988, který ale nespadá přímo do zařízení elektrárny. Požár byl rychle zlikvidován, do vodní nádrže Mohelno však unikl chladicí olej. Všechen byl následně zachycen nornými stěnami bez jakýchkoliv následků. Elektrárna poté z vlastních nákladů vybudovala o několik desítek metrů severněji ve Skryjích malou záchytnou nádrž jako prevenci případných dalších úniků. Od tohoto požáru však žádný podobný únik nebyl zaznamenán.

Meteorologická věž

Západně od areálu elektrárny se nachází 136 metrů vysoká meteorologická věž měřící vzdušnou radioaktivitu.

Ekologie

Prezentace EDU na Regiontouru 2010

EDU je držitelem certifikátu certifikát ISO 14001 – Ekologický podnik. Za 21 let svého provozu (1985–2006) Dukovany vyrobily energii ekvivalentní spálení 190 mil. t uhlí, díky čemuž do atmosféry nemuselo být vypuštěno 237 milionů tun CO2. Jde o přibližně stejné množství, které vypustí do ovzduší 5,2 milionu v Česku evidovaných motorových vozidel v průběhu 12 let.

Na státem kontrolovaný „jaderný účet“ (fond shromažďující prostředky na výstavbu a správu trvalého úložiště vyhořelého jaderného paliva) platí 50 Kč za každou vyrobenou MWh, denně tedy přibližně 2,1 mil. Kč.[9]

Ekonomika provozu

Elektrárna stála 25 mld. Kčs, podle údajů ČEZ se od doby uvedení do provozu do roku 2005 už dvakrát zaplatila.[10] Cena vyrobené elektřiny je 60 haléřů za kWh, což je nejméně v Česku.[11]

Výrobní ukazatele EDU

Rok 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013*
Výroba [TWh] 13,755 13,632 13,744 14,025 13,907 14,448 13,995 14,176 14,369 15,022 15,576

Koeficient ročního využití za rok 2012 dosáhl 85,51%.

* Údaje pro rok 2013 vychází z plánů ČEZ

Zdroje: ČEZ, ČTK

Technické informace

Reaktory

V současné době má jaderná elektrárna Dukovany čtyři bloky VVER 440, typ V 213, původně každý o elektrickém výkonu 440 MW, dnes díky modernizaci z let 2005-2012 o elektrickém výkonu 4 × 500 MW. [12]

V aktivní zóně každého reaktoru je umístěno 312 palivových souborů. Každý palivový soubor je tvořen 126 palivovými proutky, ve kterých je palivo hermeticky uzavřeno. Mimo to je v reaktoru 37 regulačních kazet s palivovou částí.

Výška aktivní zóny je 2,5 m, průměr 2,88 m.

Palivo

Palivem je uran obohacený na přibližně 4,25 % 235U[13] (tato hodnota se může měnit). V reaktoru se vyměňuje jedna pětina palivových tyčí ročně. Vsázka paliva reaktoru má hmotnost 42 t.

Chlazení

Jako zdroj technologické vody (především pro chlazení) slouží vodní dílo Dalešice, respektive její vyrovnávací nádrž, vodní nádrž Mohelno. Dalešice zároveň fungují jako přečerpávací elektrárna (výkon 450 MW) (výkon byl dimenzován tak, aby dokázal v případě poruchy nahradit jeden blok jaderné elektrárny). Celá tato soustava tak může pružně reagovat na aktuální energetické potřeby. Objem chladiva v primárním okruhu je 209 m³. Reaktorem za hodinu proteče 42 000 m³ vody. Elektrárna má 8 chladících věží. Z nich uniká přibližně 500 kg vodní páry za sekundu na odváděný výkon 1000 MW.[14] Chlazení je jedním z hlavních problémů pro případnou dostavbu reaktoru, neboť kapacity Dalešické přehrady stačí pouze na zhruba 600 MW reaktor. Kapacita systémů, které pro nové bloky přicházejí v úvahu, je okolo 1000 MW.[15]

Zásobování teplem

Již v roce 1985 se plánovalo zásobit teplem z elektrárny město Brno, teplovod měl stát 1,9 miliardy korun. Kvůli změně režimu a později také kvůli ekonomické nevýhodnosti byl projekt zastaven. V současné době ale kvůli rostoucí ceně elektřiny a plynu se teplovod o délce 40 km začal připravovat znovu. Dokončení je plánováno v roce 2018.

Další jaderná zařízení v areálu elektrárny

V areálu jaderné elektrárny Dukovany jsou kromě čtyř reaktorových bloků další dvě jaderná zařízení, úložiště nízko a středně radioaktivních odpadů a dva sklady použitého jaderného paliva, z nichž jeden je zcela zaplněn.[16]

Reference

  1. ↑ BURKET, Daneš. Vladimír Just nemá rád Temelín. MF Dnes. 01. 2007, čís. 15. Dostupné online. 
  2. ↑ KOSINA, Jiří. Hradec Králové, 13. 2. 2007 - Větrný park v okolí Jaderné elektrárny Dukovany [online]. Hradec Králové: ČEZ, 2007-02-13 [cit. 2012-10-06]. Dostupné online. 
  3. ↑ Dukovany: Pátý blok zůstává ve hře. Třebíčský deník [online]. 2012-10-04 [cit. 2012-10-06]. Dostupné online. 
  4. ↑ Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené cez není určen žádný text
  5. ↑ Státní úřad pro jadernou bezpečnost. Zpráva o výsledcích činnosti SÚJB při výkonu státního dozoru nad jadernou bezpečností jaderných zařízení a radiační ochranou za rok 2005 [online]. Praha: SÚJB, 2006 [cit. 2012-10-06]. Dostupné online. 
  6. ↑ CAPANDA, Filip. 25 let Jaderné elektrárny Dukovany. S. 40. News - časopis zaměstnanců skupiny ČEZ [online]. 4/2010 [cit. 2012-10-06]. Roč. 2010, čís. 4, s. 40. Dostupné online. ISSN 1801–0350. 
  7. ↑ ULLMANN, Vojtěch; PUCHÁLKOVÁ, Zdenka; ULLMANNOVÁ, Ludmila. Radiační ochrana při práci se zdroji ionizující záření v nukleární medicině [online]. Ostrava: Technicko-fyzikální úsek KNM, 2006 [cit. 2012-10-06]. Dostupné online. 
  8. ↑ VESELOVSKÝ, Martin. Dana Drábová, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Radiožurnál [online]. 2010-01-18 [cit. 2012-10-06]. Roč. 2010. Dostupné online. 
  9. ↑ ČEZ. Výroční zpráva 2007 [online]. Praha: ČEZ, 2007 [cit. 2012-10-06]. S. 144-145. Dostupné online. 
  10. ↑ ČEZ: Elektrárna v Dukovanech se za 20 let zaplatila dvakrát [online]. ekolist.cz, 2005-05-23 [cit. 2011-05-28]. Dostupné online. 
  11. ↑ Historie a současnost EDU [online]. ČEZ [cit. 2011-05-29]. Dostupné online. 
  12. ↑ ČEZ. Provoz jaderných elektráren ČEZ, a.s. v roce 2008 [online]. Praha: ČEZ, 2008 [cit. 2012-10-06]. Dostupné online. 
  13. ↑ BURKET, Daneš. Dukovanský palivový cyklus byl v roce 2005 zase o krok lepší. Zpravodaj ČNS [online]. 2006-01-19 [cit. 2012-10-06]. Roč. 2006, čís. 01. Dostupné online. 
  14. ↑ ZÁCHA ŽELEZNÝ, Pavel; ŽELEZNÝ, Václav. Reakce na článek z 27.10.98, str.8 - Čínský syndrom po česku. Zpravodaj ČNS [online]. 2006-09-01 [cit. 2012-10-06]. Roč. 1998, čís. 9. Dostupné online. 
  15. ↑ Pátý blok Dukovan – mnoho otázek a zatím žádné odpovědi [online]. Třebíčský deník, 2010-09-03 [cit. 2011-05-28]. Dostupné online. 
  16. ↑ ČEZ. Informační centrum [online]. Praha: ČEZ [cit. 2012-10-06]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaderná elektrárna Dukovany na Wikimedia Commons

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jaderná_elektrárna_Dukovany&oldid=10560176“