Jacques Rancière
| Jacques Rancière | |
|---|---|
 Jacques Rancière (2021) | |
| Narození | 10. června 1940 (83 let) Alžír |
| Alma mater | École normale supérieure |
| Povolání | filozof, vysokoškolský učitel, literární kritik a estetik |
| Zaměstnavatelé | European Graduate School Cahiers du cinéma Univerzita Paříž VIII |
| Ocenění | komandér Řádu umění a literatury (2016) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jacques Rancière (* 10. června 1940, Alžír[1]) je francouzský marxistický filozof narozený v Alžírsku. Byl žákem Louise Althussera, dokonce i spoluautorem jeho známé knihy Lire le Capital, roku 1968 ho však kvůli sporu o interpretaci Pařížského května zavrhl. Je emeritním profesorem na Univerzitě Paříž VIII v Saint-Denis. K jeho velkým tématům patří vztah politiky a filozofie, Marxův koncept proletariátu, koncept rovnosti, zajímají ho ovšem i otázky pedagogiky či estetiky, zejména filmové.
Bibliografie[editovat | editovat zdroj]
- La Leçon d'Althusser (1975)
- La Parole ouvrière (1976)
- La Nuit des prolétaires. Archives du rêve ouvrier (1981)
- Le Philosophe et ses pauvres (1983)
- Louis-Gabriel Gauny: le philosophe plébéien (1985)
- Le Maître ignorant: Cinq leçons sur l'émancipation intellectuelle (1987)
- Courts voyages au Pays du peuple (1990)
- Aux bords du politique (1990)
- Les Noms de l'histoire. Essai de poétique du savoir (1992)
- La Mésentente (1995)
- Mallarmé, la politique de la sirène (1996)
- Arrêt sur histoire (1997)
- La Chair des mots. Politique de l'écriture (1998)
- La Parole muette. Essai sur les contradictions de la littérature (1998)
- La Fable cinématographique
- Le Partage du sensible (2000)
- L'Inconscient esthétique (2001)
- Le Destin des images (2003)
- Les Scènes du Peuple (2003)
- Malaise dans l'esthétique (2004)
- L'Espace des mots: De Mallarmé à Broodthaers (2005)
- La Haine de la démocratie (2005)
- Chronique des temps consensuels (2005)
- La Philosophie déplacée. Autour de Jacques Rancière (2006)
- The Politics of Aesthetics (2006)
- Politique de la littérature (2007)
- Le Spectateur émancipé (2008)
- Et tant pis pour les gens fatigués. Entretiens (2009)
- Moments politiques — Interventions 1977-2009 (2009)
- Les Écarts du cinéma (2011)
- Aisthesis, Scènes du régime esthétique de l'art (2011)
- Béla Tarr, le temps d'après (2011)
- Figures de l'histoire (2012)
České překlady[editovat | editovat zdroj]
- Neshoda. Politika a filosofie, Praha, Svoboda Servis 2011.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Jacques Rancière : son actualité sur France Inter. France Inter [online]. [cit. 2016-07-19]. Dostupné online. (francouzsky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Tanke, Joseph J.: Jacques Rancière: An Introduction, New York & London: Continuum 2011.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jacques Rancière na Wikimedia Commons - Profil na European Graduate School
- Heslo v encyklopedii Britannica
