Jaan Kross

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jaan Kross
Narození 19. února 1920
Tallinn
Úmrtí 27. prosince 2007 (ve věku 87 let)
Tallinn
Povolání spisovatel, scenárista, překladatel, pedagog, vysokoškolský pedagog a 'Dichterjurist'
Alma mater Tartuská univerzita
Ocenění Velkokříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo (1995)
Recipient of the Order of the National Coat of Arms, 1st Class (1996)
Herderova cena (1997)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaan Kross (19. února 1920 Tallinn27. prosinec 2007) byl estonský spisovatel.

Jaan Kross absolvoval práva na Univerzitě Tartu, na které i do roku 1946 krátce působil jako lektor. Během německé okupace Estonska za druhé světové války byl v roce 1944 vězněn po dobu šesti měsíců. V roce 1946 byl deportován sovětskými okupanty do sibiřského gulagu, ze kterého se směl vrátit do Estonska až v roce 1954. Po svém návratu do vlasti začal působit jako spisovatel.

Známou se stala jeho prozaická tetralogie Mezi třemi morovými ranami z roku 1970.

Za svá díla byl několikrát nominován na Nobelovu cenu za literaturu.

Překlady[editovat | editovat zdroj]

  • Blázen Jeho Veličenstva (Keisri hull). Lidové nakladatelství, Praha 1985. Přel. z estonštiny Vladimír Macura.
  • Blázen Jeho Veličenstva (výňatek z Keisri hull). Výběr z nejzajímavějších knih 1985, 3, s. 12–13. Přel. z estonštiny Vladimír Macura.
  • Čtvero monologů o svatém Jiří (Neli monoloogi Püha Jüri asjus). Sovětská literatura 1973, 4, s. 90–118. Přel. z ruštiny Jaroslav Piskáček.
  • Dedukce policejního komisaře Sancheze. Tvorba 1975, 36, příl. LUK, s. 1. Přel. z estonštiny V.M. (Vladimír Macura).
  • Hodina na otáčecí židli (Neli monoloogi Püha Jüri asjus – Michelsoni immatrikuleerimine – Stahli grammatikka – Pöördtoolitund). Lidové nakladatelství, Praha 1977. Přel. z ruštiny Jaroslav Piskáček.
  • Inkolát generálmajora Michelsona (Michelsoni immatrikuleerimine). Světová literatura 19, 1974, 2, s. 31–68. Přel. z ruštiny Ervína Moisejenková.
  • Michelsonova imatrikulácia (SK). Sovětská literatura 1974, 7, s. 61–112. Přel. Viktória Slobodníková.
  • Nebeský kámen (Taevakivi). Sovětská literatura 1976, 10, s. 3–96. Přel. z ruštiny Jaroslav Piskáček.
  • Podmíněnost faktu (rozhovor). Sovětská literatura 1976, 10, s. 158 – 161.
  • Smysl pro rovnováhu (rozhovor). Sovětská literatura 1973, 4, s. 118–125.
  • Ten, kdo odděluje uhlí od kamene – Vodní hodiny – Chvíle – Těsně – Objevení světa – (Úryvek z poémy). In Zvony v jezerech. Československý spisovatel, Praha 1977, s. 79–90. Přel. z estonštiny Vladimír Macura.
  • Tři morové rány (Kolme katku vahel). Plav! Měsíčník pro světovou literaturu 6, 2010, 12, s. 16–19. Přel. z estonštiny Milan Michael Horák.
  • Ústupky v zájmu dohody (Kolmandad mäed, Čas na vraščajuščemsja stule, Nebesnyj kameň). Odeon, Praha 1980. Přel. z estonštiny Vladimír Macura a z ruštiny Jaroslav Piskáček.
  • Velký Estonec. Sovětská literatura 1978, 1, s. 154–161.
  • Věrnost, kompromisy a fanatismus (rozhovor). Nová doba 1990, 4, s. 46–47.

Recenze[editovat | editovat zdroj]

  • POSPÍŠIL, Ivo. Hledání jistot (Hodina rovnodennosti). Rovnost 91, 1976, 226, s. 5.
  • MACURA, Vladimír. Malé romány o velkých kompromisech. Zemědělské noviny 34, 1978, 208, 4.9., s. 2.
  • KÖNIGSMARK, Václav. Hodina přítomnosti, hodina historie (Hodina na otáčecí židli). Literární měsíčník 6, 1977, 6, s. 108–109.
  • (vv) (VACÍK, Miloš). Nevšední prózy z Estonska (Hodina na otáčecí židli). Lidová demokracie 33, 1977, 94, s. 5.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]