Jüdischer Kulturbund

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Jüdischer Kulturbund (Židovský kulturní spolek) nebo též Kulturbund Deutscher Juden (Kulturní sdružení německých Židů) bylo kulturní sdružení německých Židů založené v roce 1933. Zaměstnávalo více než 1300 umělců a 700 umělkyň, hudebníků a herců propuštěných z německých institucí a podle některých autorů se časem rozrostlo na asi 70 000 členů.[1] Saul Friedländer hovoří nejméně o 180 000.[2]

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

1933–1937[editovat | editovat zdroj]

Zkouška na představení Händelova oratoria Judy Makabejského v květnu 1934. Orchestr Kulturbund Deutscher Juden v sále Berlínské filharmonie (Bernburger Straße). Řídil Kurt Singer.

Organizaci založil v roce 1933 dirigent Kurt Singer (1888-1944) pod názvem Kulturbund Deutscher Juden. V dubnu 1935 nacistické úřady donutily organizaci k odstranění slova „německý“ z názvu a nařídily změnu názvu na Jüdischer Kulturbund, t. j. Židovské kulturní sdružení,[3] známé také jako KuBu. Členy sdružení byli se souhlasem nacistů nezaměstnaní židovští umělci, kteří tvořili pro židovskou populaci. Asociace tak nacistům umožnila skrývat útisk Židů. Kulturbund byl jedním z nejznámějších příkladů židovské tvořivosti v reakci na kulturní vyloučení a poskytoval alespoň zdání svobodné zábavy pro 70 000  členů na 49 různých místech.[4]

Po vyloučení Židů a Němců židovského původu z téměř všech organizací a z účasti na veřejném dění se Kulturbund Deutscher Juden pokusil poskytnout náhradu, podobně jako týdeník Israelitisches Familienblatt .

Kulturbund pořádal po celém Německu výstavy, divadelní představení, koncerty, opery a přednášky, na kterých vystupovali židovští herci, baviči, umělci, spisovatelé, vědci ad., kterým již nacistický režim zakázal veřejně vystupovat. Židovští umělci si tak mohli znovu alespoň trochu vydělat na živobytí. Představení se konala na určených segregovaných místech za účasti „výlučně Židů“, což znamenalo židovské Němce a Němce židovského původu a jejich případné nežidovské manželky.

1938–1941[editovat | editovat zdroj]

Jüdischer Kulturbund - členský průkaz člena Ilse Liebenthalové (1938-1939).

Vydavatelské oddělení Kulturbundu existovalo také v Rakousku, připojeném k Německé říši v březnu 1938.[5]

Ministerstvo propagandy umožnilo Kulturbundu nadále existovat, avšak pouze pod podmínkou změny stanovy tak, že ministr (Goebbels) může kdykoli zasahovat do záležitostí výkonné rady, či dokonce Kulturbund zrušit a zabavit jeho majetek. Změněné stanovy skutečně 4. března 1939 vstoupily v platnost.

Dne 11. září 1941 Gestapo nařídilo uzavření Kulturbundu, vyjma vydavatelského oddělení, které mělo převzít Reichsvereinigung der Juden in Deutschland (Říšské sdružení Židů v Německu).[6]

Oblasti činnosti[editovat | editovat zdroj]

Vydavatelství[editovat | editovat zdroj]

Nakladatelství Kulturbundu prodávalo knihy ze svých skladů německým a rakouským Židům a vytvořilo tak přebytek, který částečně kryl ztráty v jiných odděleních. Značná částka byla převedena na Ústřední úřad pro židovské vystěhovalectví, aby zaplatila emigrační poplatky vybírané za šťastné příjemce zahraničních víz, kteří byli příliš chudí na to, aby zaplatili.

Hudba[editovat | editovat zdroj]

Operní oddělení vedl dirigent Joseph Rosenstock. První uvedená opera byla 14. listopadu 1933 Figarova svatba.[7]

Divadlo[editovat | editovat zdroj]

Zahajovací představení se uskutečnilo 1. října 1933 Lessingovou hrou Nathan Moudrý v berlínském divadle na Charlottenstraße. Režisér Karl Loewenberg ovšem hru zakončil jinak, než dle Lessingových explicitních pokynů, které směřují bohatého židovského kupce Nathana (hrál Kurt Katch), muslimského sultána Saladina a křesťanského templáře (hrál Ernest Lenart), aby se přátelsky objali a společně slavnostně odešli. Místo toho nechal Loewenberg kupce Nathana osamoceného na jevišti, kde je vidět jen kazatelna a menora.[8][9]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Jonathan C. Friedman The Routledge History of the Holocaust 2011 Page 92
  2. [s.l.]: [s.n.] ISBN 9780061979859. 
  3. Cf. Ingrid Schmidt, "Kulturbund Deutscher Juden – Jüdischer Kulturbund Berlin: Ein Namensstreit?"
  4. Marion A. Kaplan, Between Dignity and Despair: Jewish Life in Nazi Germany, Oxford University Press, 1998, p.46
  5. Henryk M. Broder and Eike Geisel, Premiere und Pogrom: der Jüdische Kulturbund 1933–1941 Berlin: Wolf Jobst Siedler Verlag 1992
  6. Bernd Braun, "Bücher im Schlussverkauf: Die Verlagsabteilung des Jüdischen Kulturbunds", In: Geschlossene Vorstellung: Der Jüdische Kulturbund in Deutschland 1933–1941, Akademie der Künste (ed.
  7. Lily E. Hirsch A Jewish Orchestra in Nazi Germany – Musical Politics and the Berlin Jewish Culture League (2010) pp. 42, 164
  8. [s.l.]: [s.n.] ISBN 9781609381240. 
  9. [s.l.]: [s.n.] 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jüdischer Kulturbund na anglické Wikipedii.