Jáma (film, 2003)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Jáma (též Nemám strach, v italském originále Io non ho paura) je film z roku 2003, který natočil italský režisér Gabriele Salvatores. Scénář napsali Francesa Marciano a Niccolò Ammaniti na motivy Ammanitiho stejnojmenného úspěšného románu Io ho non paura z roku 2001.

Příběh se odehrává v roce 1978 v Itálii, za tzv. Olověných let („anni di piombo“ ) – období, kdy byla země zasažena sérii únosů a teroristických útoků. Vypráví příběh desetiletého chlapce, který náhodou odhalí děsivý zločin, do něhož jsou zapleteni všichni dospělí z jeho vesnice.

Děj[editovat | editovat zdroj]

Příběh se odehrává v roce 1978 ve fiktivním městečku Aqua Traverse v jižní Itálii za nejparnějšího léta 20. století a nechvalně proslulého období italské historie – tzv. Olověných let.

Desetiletý chlapec Michele Amitrano (Giuseppe Cristiano) závodí v běhu přes sluncem sežehnuté pšeničné pole s partou kamarádů. Kdo doběhne jako poslední, musí si odpykat trest. Michelova malá sestřička během závodu upadne a rozbije si brýle. Michele se pro ni vrátí, zdrží se a kvůli tomu prohraje.

Nicméně, vedoucí skupiny, hoch přezdívaný Smrťák rozhodne, že nejpomalejší byla tlustá Barbara, druhá dívka ze skupiny kromě Michelovy sestry. Přikáže jí, aby se před kluky svlékla. S tím Michele nesouhlasí a chce si spravedlivě odpykat trest místo ní.

Za trest tedy musí přejít po ztrouchnivělém trámu ve stodole na opuštěném statku. Pak skupinka dětí odjíždí na kolech domů. Po cestě Michelova sestra zjistí, že na statku ztratila brýle a tak se pro ně Michele vrací. Při jejich hledání objeví jámu zakrytou plátem kovu. Po odsunutí spatří pár bosých nohou. Vyděsí se a uteče, ale rozhodne si nechat toto tajemství pro sebe.

Příští den se na místo znovu vrátí a zjistí, že je v jámě ukrytý chlapec Michele mu nosí vodu, později i jídlo a hlídá si, aby ho při tom nikdo nespatřil. Zmateného a traumatizovaného chlapce se mezitím zvědavě vyptává, jak se ocitl v jámě a kde má rodiče. Chlapec věří, že je po smrti a Michele je jeho strážný anděl.

Jeden večer Michele uvidí své rodiče sledovat televizi, kde ukazují fotku uneseného devítiletého Filippa z Milána. Michele v něm pozná chlapce z jámy a přijde na to, že jeho vlastní otec je do únosu zapleten, stejně jako všichni další muži ve vesnici a neznámý cizinec ze „Severu“ (Milán). Filippa (Mattia di Pierro) ale navštěvovat nepřestane, jednou ho dokonce vezme s sebou ven z jámy hrát si v pšeničném poli. Aby získal hračku pro Filippa nabídne Michele výměnou za ni kamarádovi Salvatorovi tajemství. Vyjeví mu celý příběh. Salvatore se cítí nepříjemně, když ho slyší, ale hračku Michelovi dá a slíbí, že tajemství neprozradí.

Jenže na další návštěvě Filippa, je odhalen jedním z únosců (starším bratrem Smrťáka), který ho vytáhne z jámy a odveze domů. Salvatore tedy Michelovo tajemství vyzradil. Michelovův otec ho potrestá a vyhrožuje mu, že pokud se k jámě vrátí, hrozí mu výprask. A tak musí Michele přísahat, že už se tam neukáže.

Přísahu poruší, ale zjistí, že Filippo už v jámě není. Salvatore mu prozradí jeho nový úkryt a Michele další noc zaslechne, jak se dospělí dohadují, kdo půjde Filippa zabít. Michele se ho proto hned vydává zachránit. Pomůže mu ven z jeskyně, kam ho dospělí schovali, ale sám už utéct nestihne. Michele uvidí přicházet svého otce a utíká k němu, ale ten v domnění, že jde o Filippa, po něm vystřelí.

V poslední filmové scéně vidíme Michelova otce jak utíká s Michelem v náručí vyhledat lékařskou pomoc. Střetne se s mužem ze Severu (Miláno), který trvá na tom, aby dokončil svůj úkol ( zabil Filippa). Filippo riskuje a zjeví se Michelovi aby prokázal svůj vděk. Přilétá policejní helikoptéra. Film končí, jak kající se otec tiskne svého syna k sobě a Michele se natahuje k Filippovi.

Produkce[editovat | editovat zdroj]

Film Jáma je inspirován románem Niccola Ammanitiho Io non ho paura. Ammaniti dostal nápad na knihu během svého výletu do Apulie. Román vyhrál v roce 2001 cenu Viareggio-Repaci za Fikci. Od té doby se prodalo přes 700 000 výtisků a kniha byla přeložena do více než dvaceti jazyků. Autorkou českého překladu je Alice Flemrová, kniha byla vydána nakladatelstvím Havran v roce 2005.[1]

Film se natáčel v Basilicata a Puglia, v místech kde režisér Gabriele Salvatores strávil mládí.

Kniha se inspirovala skutečným příběhem uneseného chlapce z Milána během Olověných let. Tehdy bylo běžné unášet lidi ze Severu a převážet je na Jih, kde byli skrývaní a někdy i zabiti, pokud nedošlo k zaplacení výkupného. V roce 1978 dosáhl počet unesených čísla 600. Většina únosů byla politicky motivována, ale docházelo také k unášení dětí z bohatých severských italských rodin. Problém nabyl takových rozměrů, že italská vláda automaticky zmrazila jmění všech rodin, jejichž děti byly uneseny za účelem výkupného, aby odradila od dalších únosů.

Podle Salvatorese je film primárně zaměřený na tajemství, která kolem únosů panovala a na ztrátu nevinnosti malého chlapce. Většinu herců tvořilo místní obyvatelstvo , které nemělo doposud s natáčením žádné zkušenosti. Pro Giuseppa Cristiana, který hrál hlavního hrdinu, to byla filmová premiéra.V dospělých rolích se objevili zkušení herci Aitana Sanchez-Gijon, Dino Abbrescia and Giorgio Careccia.

Jedním z hlavních rysů filmu je pestrá scenérie, plná pohledů na nekonečné lány pšenice a zelené kopce. Krajina kolem Aqua Traverse měla přímo lákat k dětským dobrodružstvím.

Film používá silné schéma základních barev, aby tak přiblížil dětský pohled na svět a soustředí se na různé objekty jejich zájmu, které na kameře přibližuje. Hudba k filmu je hlavně od smyčcového kvarteta, obsahuje originální hudbu od Ezia Bossa (Quartetto d’Archi di Torino) a Pepa Schermana, stejně jako kusy od Kanaďana Michaela Galassiho.

Přijetí[editovat | editovat zdroj]

Dva dny poté, co se film objevil na Berlínském filmovém festivalu v únoru 2003, ho zakoupilo třicet dva zemí.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • Flaiano Film Festival 2003: Vítězství v kategorii Cena publika pro nejlepšího herce (Giuseppe Crisiano), Nejlepší filmová hudba - Ezio Bosso a Nejlepší scénář - Niccolo Ammaniti
  • Ceny David di Donatello : Vítězství v kategorii Nejlepší kinematografie - Italo Petriccione

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku I'm Not Scared na anglické Wikipedii.

  1. http://www.iliteratura.cz/Clanek/18927/ammaniti-niccol242-ja-se-nebojim-1