Niccolò Ammaniti

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Niccolò Ammaniti
Ammaniti, Niccolo.jpg
Narození 25. září 1966 (51 let)
Řím
Povolání spisovatel a scenárista
Žánr román
Ocenění Cena za literaturu Viareggio (2001)
Cena Strega (2007)
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Niccolò Ammaniti (* 25. září 1966, Řím) je italský spisovatel.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Svůj první román, Branchie (Žábry), napsal společně se spisovatelem detektivek Luciou Dubinim. Kniha vypráví paradoxní a fantastický příběh o římském chlapci, který má nádor a ocitne se proti své vůli v Indii, kde je nucen prožívat nepřijemné a podivné příhody. Podle knihy byl režisérem Martinottim v roce 1999 natočen stejnojmenný film. Ten ale navzdory velkému rozpočtu nebyl úspěšný.

V roce 1995 publikoval společně se svým otcem Massimem, slavným psychologem, pojednání Nel nome del figlio (Ve jménu syna).

V roce 1996 se povídkou napsanou společně s Luisou Brancaccio podílel na souboru Gioventù Cannibale (Kanibalská mládež). Toto dílo bylo mnohými považováno za pouhý komerční tah, zatímco pro jiné představuje zlomové dílo soudobé italské literatury.

V témže roce vydal sbírku Fango (Bahno), která obsahuje mj. povídky Vivere e morire al Prenestino (Život a smrt na Prenestinu) a L'ultimo capodanno dell'umanità (Poslední Nový rok lidstva). Podle této povídku v roce 1998 natočil Marco Risi film L'ultimo capodanno, ve kterém hráli Monica Bellucci, Francesca D'Aloja a Giorgio Tirabassi. Ammanti spolupracoval na scénáři i režii a v témže roce byla samostatně znovu vydána povídka pod stejným názvem, jako má film.

V roce 1999 vyšel román Ti prendo e ti porto via (Vezmu tě a odvedu tě pryč). Kniha vypráví příhody Pietra Moroniho a Graziana Biglii. První, Pietro, se nemůže dočkat prázdnin, zatímco druhý, Graziano, věčný adolescent a slavný svůdce žen, objeví pravou lásku v ženě, která ji nemůže opětovat. Ammanti zasadil celý děj do Ischiano Scalo, imaginární zpustlé středoitalské vesnice, kde „je moře, ale není vidět“.

Známým se Ammanti stal v roce 2001, kdy vydal román Io non ho paura (Já se nebojím), podle něhož byl o dva roky později Gabrielem Salvatoresem natočen film.

V roce 2004 napsal námět k filmu režiséra Alexe Infascelliho Il siero della vanità (Sérum marnosti). O dva roky později vyšel román Come Dio comanda (Jak Bůh rozkáže), který byl veřejností přijat pozitivně, ale rozdělil kritiky. Za tuto knížku obdržel v roce 2007 cenu Premio Strega.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Niccolò Ammaniti na www.iliteratura.cz