Izák Syrský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Izák Syrský
Isak Sirin.jpg
Narození640
Beth Qatraye
Úmrtí700 (ve věku 59–60 let)
Šúštar
Povoláníkněz
Nábož. vyznánípravoslaví
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Izák Syrský, též Izák z Ninive či Izák Ninivský[1] (*/† 7. století) byl syrský mnich, asketa a mystik. Byl jedním z velkých asketických a mystických autorů Církve Východu.[2] Jeho díla tvoří významnou součást asketické literatury křesťanského Východu.[3]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

O životě Izáka Syrského je toho známo poměrně málo. To, co víme, pochází ze dvou (místy protichůdných) pramenů, které se zachovaly v Liber fundamentorum.[4] Pocházel z území dnešního Kataru a narodil se někdy v 7. století.[5] Později se stal mnichem Církve Východu (východosyrský obřad),[6] v klášteře Beth Abe[3]. Někdy před rokem 680 ho katolikos vysvětil na biskupa města Ninive.[7] V úřadu však působil pouze pět měsíců. Následně odstoupil a odešel do samoty v horách,[2][8] na hranicích dnešního Íránu a Iráku[9]. Podle dochovaných informací ztratil zrak pro neustálé studium,[2][6] a proto je někdy přezdíván druhý Didym Slepý[9]. Svá díla pak diktoval.[8] Zemřel ve vysokém věku[4] a jeho hrob se nachází v klášteře Rabbane Sabor.

Dílo a teologie[editovat | editovat zdroj]

Izák své asketické spisy vytvořil na sklonku života.[7] Základ jeho díla tvoří 82 homilií (tvoří první část souboru).[4] Druhá část[pozn 1] se skládá ze 42 textů, které na rozdíl od první části nebyly nikdy přeloženy do řečtiny (ačkoli existují důkazy, že byly čteny i mimo prostředí nestoriánů).[5]

Jako autor se projevoval samostatně, citelné je ovlivnění Janem poustevníkem (syrský autor, 4./5. století)[4] a i jistá návaznost na Evagria Pontského.[6] Vysoce si cenil díla Teodora z Mopsuestie, jehož nazýval „světlem celého světa".[11] Lidská cesta k Bohu má podle Izáka tři stupně: tělesný, duševní a duchovní. Prostřednictvím poznání, které sjednocuje, může člověk podle něj dosáhnout „vznešené cesty budoucího života, který je darován ve svobodě nesmrtelného života v existenci po vzkříšení".[12]

Překlady[editovat | editovat zdroj]

Jeho díla byla přeložena do řečtiny a etiopštiny, do latiny bylo v 15. století přeloženo 25 homilií.[7] Z řeckého překladu vznikl gruzínský a staroslověnský (v 14. století[9]) a částečně arabský (ten čerpal i ze syrského originálu).[5] Prvotní řecký překlad vznikl pravděpodobně v 8. století v Palestině.

Velmi úspěšné jsou překlady do moderních jazyků.[4]

Vliv[editovat | editovat zdroj]

Jeho díla si cenily obě církve, které působily v tehdejší Persii: nestoriáni i monofyzité.[2] Izák Syrský je nejvlivnější ze syrských církevních Otců.[13] Měl velký vliv na pozdější syrskou a řeckou mystiku a jejím prostřednictvím i na Paisije Veličkovského a následně ruské mnichy. Jeho spisy byly čteny i v egyptských pouštních klášterech.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

De perfectione vitae theoreticae, 1500

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Viz ukázka deváté homilie s úvodem a poznámkami.[10]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Izák Sýrsky na slovenské Wikipedii.

  1. IZÁK NINIVSKÝ. In: KRAFT, Heinrich. Slovník starokresťanskej literatúry. Trnava: Dobrá kniha, 1994. ISBN 80-7141-048-9. 
  2. a b c d St. Isaac the Syrian. In: The Encyclopedia of Eastern Orthodox Christianity / edited by John Anthony. 1st pub. Maldin, MA: Wiley-Blackwell, 2011. 833 s. ISBN 978-1-4051-8539-4. s. 531 - 532. (anglicky)
  3. a b IZÁK Z NINIVE. In: KRAFT, Heinrich. Slovník starokřesťanské literatury: život, spisy a nauka řeckých, latinských, syrských, egyptských a arménských církevních otců. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakl., 2005. ISBN 80-7192-516-0. 
  4. a b c d e IZÁK SYRSKÝ. In: STAROWIEYSKI, Marek. Slovník raněkřesťanské literatury Východu: Arabská, arménská, etiopská, gruzínská, koptská a syrská literatura. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2012. ISBN 978-80-7465-021-5. 
  5. a b c d BROCK, Sebastian P. A Brief Outline Of Syriac Literature. Kottayam: St. Ephrem Ecumenical Research Institute, 1997. (anglicky) 
  6. a b c ISAAC OF NINIVEH. In: The Oxford Dictionary of Byzantium / edited in chief Alexander P. Kazhdan. New York : Oxford University Press, 1991. 2338 s. ISBN 0-19-504652-8. s. 1013. (po anglicky)
  7. a b c Isaac of Niniveh. In: The Oxford Dictionary of the Christian Church / edited by F.L. Cross. 3rd ed. Oxford; New York: Oxford University Press, 1997. 1786 s. ISBN 0-19-211655-X. s. 848 - 849. (anglicky)
  8. a b IZÁK Z NINIVE. In: FARRUGIA, Edward G. Encyklopedický slovník křesťanského Východu. Olomouc: Refugium Velehrad-Roma, 2010. ISBN 978-80-7412-019-0. 
  9. a b c NOVÁKOVÁ, Jana. Dar slz v díle sv. Izáka Syrského. Parrésia I (2007). 2008, s. 115–120. ISSN 1802-8209. 
  10. Izák Syrský. O tajemství kříže. Parrésia VI (2012). 2013, s. 207–218. ISSN 1802-8209. 
  11. MILKO, Pavel. Úvod do byzantské filosofie: se studií Michala Řoutila Na východ od Antiochie - řecké myšlení za hranicemi Byzance, 2.-8. století - syrská tradice. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2009. ISBN 978-80-87378-13-7. 
  12. Úvod do byzantské filosofie: se studií Michala Řoutila Na východ od Antiochie - řecké myšlení za hranicemi Byzance, 2.-8. století - syrská tradice, s. 218.
  13. HAZLETT, Ian, (ed.). Rané křesťanství: počátky a vývoj církve do roku 600. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), 2009. 315 s. ISBN 978-80-7325-159-8. s. 155 - 156 (po česky)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ilarion Alfejev. Izák Syrský a jeho duchovní odkaz. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2010. ISBN 978-80-87378-37-3. 
  • NOVÁKOVÁ, Jana. Světlo eschatologické naděje z Rabbane Šabbur. Vybrané homilie sv. Izáka Syrského. In: "Rýžoviště zlata a doly drahokamů -" : sborník pro Václava Huňáčka / sestavili Věra Lendelová a Michal Řoutil. Červený Kostelec: Pavel Mervart; Praha: Karlova univerzita v Praze, Filozofická fakulta, 2006. 582 s. ISBN 80-86818-30-6. s. 45 - 60.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]