Islandské jméno

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jednoduchý rodokmen znázorňující otce s dvěma dětmi naznačující jak většinou probíhá získání patronymického jména na Islandu

Islandská jména (islandsky je osobní jméno mannanafn, pl. -nöfn) se skládají nejčastěji ze dvou částí, z rodného a patronymického jména (případně matronymického). Dědičná příjmení se na Islandu vyskytují jen zcela výjimečně. Nakládání s osobními jmény je na Islandu upraveno zákonem o osobních jménech č. 45 ze 17. května 1996.[1]

Části jména[editovat | editovat zdroj]

Rodné jméno[editovat | editovat zdroj]

Islanďané zpravidla dostávají při narození několik jmen dvou kategorií, rodné („křestní“) jméno (islandsky eiginnafn, tj. vlastní) a volitelně i střední jméno. Dohromady může mít Islanďan podle zákona z roku 1996 nejvýše tři jména (do toho počtu se započítává i střední).

Výběr rodných jmen ovlivňují striktní pravidla daná legislativou. Podle zákona má dítě obdržet jméno do 6 měsíců, dostat ho může skrze křest v islandské státní církvi, jiné náboženské společnosti, nebo vyrozuměním Þjóðskrá Íslands (Islandský registr, tedy matriční úřad). Všechna jména musí být zanesena v registru osobních jmen (mannanafnaskrá - ten obsahuje přes 3500 dívčích a chlapeckých jmen), přičemž jména, která v registru nejsou, musejí být schválena výborem pro osobní jména (Mannanafnanefnd). Aby jméno mělo šanci na schválení, musí obsahovat pouze znaky islandské latinky a musí být v islandštině sklonné. V médiích se objevily případy nevyjasněné, kdy rodiče dali dětem nevyhovující jméno, přičemž děti měly přechodně v úředních dokumentech uvedeno místo jména Stúlka (islandsky „dívka“ pro dívku), nebo Drengur (chlapec).[2]

Oblíbená rodná jména:

Pořadí   mužské počet ženské počet
1   Jón 5371   Guðrún 4953
2   Sigurður 4321   Anna 4461
3   Guðmundur 4056 Sigríður 3615
4   Gunnar 3201 Kristín 3607
5   Ólafur/Olav 2837 Margrét/Margrjet/Margret 2994
6   Einar 2500 Helga 2805
7   Kristján/Kristian/Christian 2373 Sigrún 2591
8   Magnús 2367 Ingibjörg 2261
9   Stefán/Stefan 2179 Jóhanna 1988
10   Jóhann 1974 María 1937

Střední jméno[editovat | editovat zdroj]

Střední jméno (millinafn) je druhý typ daného jména, který Islanďan může dostat (dostat ho může pouze s alespoň jedním rodným jménem). Zatímco rodné jméno je dosti přísně regulováno, střední je poněkud volněji regulováno (na rozdíl od obdobného institutu v jiných kulturách, je střední jméno vedle chlapeckých rodných jmen a dívčích rodných jmen rozeznáváno jako zvláštní kategorie jmen). U něho se nerozlišuje rod, a protože dále nevstupuje do islandského systému jmen, nemusí být schopné nabývat genitivní tvar.

Islanďané střední jméno pro běžnou praxi často nevyužívají. Známým uživatelem je Jón Gnarr (mimo jiné kritik současného systému), jehož užívané jméno sestává z rodného a středního jména.

Ostatní jména[editovat | editovat zdroj]

Systém islandských jmen, která doplňují jména daná (islandsky nazývané kenninafn) je v kontextu příjmení zbytku Evropy značně nevzniklý. Příjmení v užším smyslu, tedy ve významu rodinného jmena sice systém zná, nicméně tvoří pouhý zlomek. Naopak největší skupinu jmen stojících při rodném (a středním) jménu tvoří funkční patronyma (případně matronyma). Jména po rodičích podobné struktury se objevovali v kulturách celého skandinávského prostoru, ovšem v ostatních zemích tohoto prostoru bylo užívání patronym opuštěno a nahrazeno, ať už fixací původních patronym, nebo adaptací jiných dědičných rodinných jmen (ovšem v řadě skandinávských zemích došlo k návratu této starší praxe, na Faerských ostrovech byla praxe podobná jako na Islandu opětovně umožněna zákonem z roku 1992 a Dánsko tuto možnost umožnilo zákonem s účinností od roku 2006[3]).

Patronymum (matronymum)[editovat | editovat zdroj]

Nejčastější typem jména stojící při rodném či středním jménem je patronymum (islandsky föðurnafn), případně matronymum (móðurnafn). Konkrétně na Islandu k vytvoření patronyma dochází připojením koncovky -son v případě syna a -dóttir v případě dcery ke genitivnímu tvaru jména otce, matky, nebo obou rodičů. Toto jméno se v průběhu života nemění a potomstvo ho nepřejímá.

Zákon uvádí možnost přijmout jméno po otci či matce jako zcela ekvivalentní, nicméně jméno po otci je stále výrazně běžnější, přijetí matronyma je méně časté (výchozí je v případě, že není paternita jednoznačně určená, ale i v případě definitivního nepotvrzení otce je možné přijmout patronymické jméno odvozené od jména praděda). Mezi známé nositele jména po matce je fotbalista Heiðar Helguson a spisovatelka Guðrún Eva Mínervudóttir, jméno po matce měl ale například středověký básník Eilífr Goðrúnarson. Je také možnost přijmout jméno po obou rodičích, jak nosí například politik Dagur Bergþóruson Eggertsson, nebo zpěvák Örvar Þóreyjarson Smárason.

Rodinné jméno[editovat | editovat zdroj]

Osobní jména typu rodinného jména (islandsky ættarnafn), tedy příjmení v užším slova smyslu jak se chápe v českém prostředí, představují na Islandu úplnou menšinu a jsou považovány za výjimku.[4] Rodinná jména se objevila snad v 17. století, v 19. století se užívání pod dánským vlivem stalo oblíbené. Zároveň od konce 19. století se začínaly objevovat puristické snahy o odstranění těchto jmen jakožto neisladnských.[5] Na Islandu nakonec zvítězila puristická skupina, která prosadila roku 1925 zákon (v Athingu stranu zastupoval zejména Bjarni Jónsson frá Vogi) zakazující užívání rodinných jmen. Možnost svobodně přijmout rodinné jméno využil např. spisovatel Halldór Laxness, dále např. Guðmundur Kamban. Zákon sice zakázal přijímat nová jména, nicméně potvrdil právo jména zdědit (buď po islandském předkovi, který jméno přijal před rokem 1925, nebo po rodiči cizinci). Mezi takovéto dědice dnes patří např. Geir Haarde, Eiður Guðjohnsen.

Užívání jmen[editovat | editovat zdroj]

Užívání kombinace rodného jména a patronyma (matronyma) je poněkud podobné užívání kombinace v ruském prostředí (Ivan Petrovič). Rodné jméno je hlavním jménem a jméno patronymické je doplňkovým, oproti situaci v Rusku ale žádné rodinné jméno na Islandu zpravidla nenásleduje, takže rodné jméno je hlavní za všech okolností (rodné jméno je zpravidla užíváno jako hlavní i u nepočetných nositelů rodinných jmen). Například na místech, kde jsou seznamy lidí řazených podle abecedy (telefonní seznamy) se řadí podle rodného jména, poté případně podle dalších jmen (protože kombinace často nezajišťuje dostatečnou identifikace, uvádí se někdy jako doplňující identifikační údaj i profese).

V běžném užívání dochází se používá jenom jedno jméno (tedy rodné jméno). Pokud by se v jedné komunikaci objevili dva lidé stejného jména (např. Jón), pak se používá zkrácené patronymické jméno bez koncovky -son/-dóttir (tedy genitiv jména). Například pokud by se jednalo o Jóna Stefánssona a Jóna Þorlákssona, tak byly označování "Jón Stefáns" a "Jón Þorláks". V podobném smyslu může být vedle rodného jména užito středního jména.

Kontroverze a kritika systému[editovat | editovat zdroj]

Přísná pravidla jsou nastavená zákonem o osobních jménech. Mezi známé kritiky zákona patří bývalý starosta Reykjavíku Jón Gnarr, který se mimo jiné vyjádřil ve smyslu „Je to neférové a přihlouplé. Navíc to omezuje kreativitu.“ Mediálně známý se stal případ dívky Blær Bjarkardóttir Rúnarsdóttir narozené 1998, které nechtěl výbor potvrdit jméno Blær jako údajně pouze mužské (slovo blær je rodu mužského a má význam "lehký vánek", ovšem jméno užil Laxness v románu Rybí koncert pro jednu svoji ženskou postavu),[6] v roce 2013 rozhodl soud ve prospěch dívky. Dále případ Duncana a Harriet Cardewových (sourozenců, kteří se narodili na Islandu Britovi a Islanďance) – oba používali pas se „jmény“ Drengur a Stúlka, ovšem když rodiče chtěli prodloužit v roce 2014 Harriet pas, byli odmítnuti a kvůli vycestování jim byl poskytnut dočasný britský pas.[7]

Začleňování islandských jmen do češtiny[editovat | editovat zdroj]

Islandská patronymická, příp. matronymická příjmení se v češtině běžně přechylují.[8] Přechýlení se provádí standardní příponou -ová, která se připojí buď k celé ženské podobě patronymického příjmení (Garðarsdóttirová) nebo k jeho mužské podobě, je-li známa jenom tato (Garðarssonová, příp. Garðarová). Je také možno naznačit ženský rod nositelky příjmení pomocnými slovy či křestním jménem (např. paní Birgitta Garðarsdóttir), zvlášť je-li text určen čtenářům, u nichž se předpokládá znalost germánských jazyků.[9] Ti přechylování islandských jmen někdy odmítají.[10]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Liste der häufigsten Vornamen in Island na německé Wikipedii.

  1. Lög um mannanöfn. V islandštině: http://www.althingi.is/lagas/nuna/1996045.html, v angličtině: Personal Names Act (No. 45) [online]. Iceland: Ministerstvo vnitra Islandu, 17 May 1996, [cit. 2015-01-03]. [1]. (anglicky) 
  2. http://zpravy.idnes.cz/islandske-urady-odmitly-vydat-divce-pas-kvuli-jmenu-fy5-/zahranicni.aspx?c=A140627_121235_zahranicni_pvc
  3. https://www.retsinformation.dk/Forms/R0710.aspx?id=31494
  4. http://eng.innanrikisraduneyti.is/information/nr/125
  5. http://www.visindavefur.is/svar.php?id=1405 Na stránkách Vísindavefurinn.is, Islandské university
  6. http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/europe/iceland/9778304/Icelandic-teenager-sues-state-for-right-to-use-her-name.html
  7. http://grapevine.is/news/2014/06/26/british-passport-granted-to-harriet-girl-cardew/
  8. Internetová jazyková příručka: Přechylování ženských příjmení pocházejících z jazyků, které mají vlastní přechylovací prostředky [online]. ÚJČ AV ČR, [cit. 2013-09-18]. Dostupné online.  
  9. KNAPPOVÁ, Miloslava. Naše a cizí příjmení v současné češtině. 2.. vyd. Liberec : AZ KORT, 2008. 249 s. ISBN 80-238-8173-6. Kapitola Islandština, s. 113-114.  
  10. VONDŘIČKA, Pavel. Islandská jména v češtině [online]. Severské listy, 2005-08-21, [cit. 2013-09-18]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]