Isabela Parmská
Isabella Marie Parmská (italsky: Maria Elisabetta Luisa Antonietta Ferdinanda Giuseppina Saveria Dominica Giovanna Borbone, principessa di Parma) (31. prosinec 1741 – 27. listopad 1763) byla dcerou Filipa Parmského a první manželkou dědice habsburské monarchie Josefa II.
Dětství a rodina
Isabellin otec Filip byl španělský princ, její matka Luisa Alžběta byla nejstarší dcerou francouzského krále Ludvíka XV.
Isabela se narodila, když bylo její matce jen čtrnáct let a další dva sourozenci se narodili až o hodně později, po deseti letech. Byli to bratr Ferdinand, budoucí parmský vévoda, a sestra Marie Luisa, která se stala manželkou španělského krále Karla IV.
Malá princezna vyrůstala na dvoře svého děda, španělského krále Filipa V., v Madridu. Když se ale její otec Filip stal parmským vévodou, rodina se přesunula do tohoto panství na severu Itálie.
Isabella se učila hrát na violinu a četla mnoho knih od filizofů a teologů, jako byli Jacques-Bénigne Bossuet nebo John Law. Někdy propadala melancholii a když v roce 1759 zemřela její matka, často ji přepadaly myšlenky na smrt.
Manželka arcivévody Josefa
V říjnu 1760, ve věku osmnácti let, byla Isabella provdaná za rakouského arcivévodu Josefa, dědice habsburské monarchie. Parmská princezna rychle okouzlila vídeňský dvůr svým půvabem a inteligencí - dokonce prý řešila složité matematické problémy. Sám Josef si svou manželku zamiloval, ta ale jeho city neopětovala.
Isabella a Josefova sestra Marie Kristýna se staly nejlepšími přítelkyněmi, možná i něčím víc. Přestože se viděly každý den, psaly si dokonce dopisy.
V jednom z nich Isabella popisuje svou lásku k Marii Kristýně, o které Josef podle všeho nevěděl: "Píši ti znovu, krutá sestro, ačkoliv jsme se zrovna rozloučily. Nemohu snést to doufání, zda mě uznáš jako osobu hodnou tvé lásky, nebo zda mě raději srazíš do řeky.... Nedokáži myslet na nic jiného, než že jsem hluboce zamilovaná." V jiném dopise Isabella píše: "Tvrdili mi, že den začíná Bohem. Já ale začínám den myšlenkou na osobu, kterou miluji, protože na ni myslím neustále."
V roce 1762 Isabella čekala dítě a trpěla bolestmi hlavy. Josef jako správný manžel ji držel za ruku při porodu a dočkal se dcery, Marie Terezie (1762-1770). Až po šesti týdnech byla Isabella schopná opustit postel.
Její dopisy stále více prozrazovaly fascinaci smrtí: "Smrt je dobrá. Nikdy jsem na ni nemyslela více než teď. Všechno ve mě probouzí touhu brzy zemřít. Bůh zná mé přání, abych žila tak, aby ho to uráželo den co den. Kdyby bylo dovoleno někoho zabít, už bych to udělala." Později Marii Kristýně napsala: "Smrt ke mě promlouvá jasným hlasem. Po tři dny jsem ten hlas slyšela."
Smrt
V roce 1763 Isabella porodila druhou dceru, Marii Kristýnu, pojmenovanou podle její švagrové. Dcera ovšem zemřela při porodu. Isabella sama ji brzy následovala, v necelých dvaadvaceti letech zemřela na neštovice. Její dcera Marie Terezie zemřela v lednu 1770 na zápal plic.
Isabella Parmská je pohřbena v Císařské hrobce ve Vídni. Po její předčasné smrti už Josef nebyl schopen navázat žádný užší citový vztah k jiné ženě. K druhému sňatku ho vlastně donutila jeho matka Marie Terezie.
Josefovou druhou manželkou se v roce 1765 stala sestřenice druhého stupně, dcera císaře Karla VII. a Marie Amálie Habsburské - Marie Josefa Bavorská. Brzy po svatbě se Josef stal císařem, když zemřel jeho otec, ani druhé manželství mu ale příliš štěstí nepřineslo a zřejmě ani nebylo konzumováno.