Ira S. Bowen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ira S. Bowen
Narození 21. prosince 1898
Seneca Falls (hamlet), New York
Úmrtí 6. února 1973 (ve věku 74 let)
Alma mater Kalifornský technologický institut
Oberlin College
Houghton College
Zaměstnavatel Kalifornský technologický institut
Ocenění Medaile Henryho Drapera (1942)
Howard N. Potts Medal (1946)
Rumfordova cena (1949)
medaile Frederica Ivese (1952)
medaile Catheriny Bruceové (1957)
… více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ira S. Bowen (21. prosince 1898 - 6. února 1973) byl americký fyzik a astronom. V roce 1927 objevil, že chemický prvek nebulium není skutečným prvkem, ale že jde o dvakrát ionizovaný kyslík. [1]

Život a kariéra[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Seneca Falls ve státě New York. [2] Kvůli častému stěhování rodiny byl doma vzděláván otcem až do jeho smrti v roce 1908. Od té doby chodil na Houghton College, kde jeho matka pracovala jako učitelka. Po absolvování střední školy, zůstal Bowen na škole v rámci přípravných ročníků na univerzitu. Později přešel na Oberlin College, kterou absolvoval v roce 1919. V době studia spolupracoval s Robertem Hadfieldem na zkoumání vlastností oceli. Výsledky publikovali roku 1921. [3]

V roce 1919 začal studovat fyziku na Chicagské univerzitě. O dva roky později se již dostal do výzkumné skupiny Roberta Millikana a začal se věnovat ultrafialové spektroskopii prvků. Ještě v roce 1921 však George Ellery Hale přesvědčil Millikana, aby přešel na Kalifornský technologický institut (Caltech) a Bowen odešel také. Kontakty s Halem umožnily Bowenovi pracovat na Observatoři Mount Wilson a Observatoři Palomar. Bowen na Caltechu přednášel obecnou fyziku a prováděl výzkum kosmického záření a ultrafialové spektroskopie. Prováděl rovněž výpočty spekter pro lehké prvky periodické tabulky.

Zelené emisní čáry části mlhoviny Kočičí oko na 4959 a 5007 nanometrech byly objeveny Williamem Hugginsem v roce 1864. Vzhledem k tomu, že tyto emisní čáry nevykazoval žádný v té době známý prvek, bylo v 90. letech 19. století určeno, že je za emisní čáry zodpovědný nový prvek zvaný nebulium. Bowen přesně vypočítal zakázané přechody dvakrát ionizovaného kyslíku a zjistil, že se nachází přesně v místech, kde byly pozorovány tyto spektrální čáry. Nízká pravděpodobnost srážek zabránila kyslíku dostat se z excitovaného stavu do základního a proto byly zakázané přechody hlavní cestou k relaxaci. Bowen své výsledky publikoval v roce 1927 se závěrem, že nebulium nebylo opravdovým chemickým prvkem. [4]

Mezi lety 1948 a 1964 byl Bowen ředitelem observatoře Palomar. Před svým odchodem do penze v roce 1964, ale i poté se podílel na zlepšení konstrukce mnoha optických teleskopů.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

V roce 1936 byl zvolen členem Národní akademie věd Spojených států amerických. Roku 1942 získal Henry Draper Medal [5], roku 1957 medaili Catheriny Bruceové [6] a roku 1966 Gold Medal of the Royal Astronomical Society. [7]

Jmenuje se po něm kráter na Měsíci a asteroid 3363 Bowen.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ira Sprague Bowen na anglické Wikipedii.

  1. Vaughan Jr., Arthur H. (May 1973).  "Obituary: Ira Sprague Bowen". Physics Today 26 (5): 77–78. doi:10.1063/1.3128066. Bibcode1973PhT....26e..77V. 
  2. Hockey, Thomas (2009). The Biographical Encyclopedia of AstronomersSpringer Publishing. ISBN 978-0-387-31022-0. Ověřeno k August 22, 2012. 
  3.  "The Magnetic Mechanical Analysis of Manganese Steel"(1921). Proceedings of the Royal Society of London, Series A 98 (692): 297–302. doi:10.1098/rspa.1921.0004. Bibcode1921RSPSA..98..297H. 
  4. Bowen, I. S. (1927).  "The Origin of the Nebulium Spectrum". Nature 120 (3022): 473. doi:10.1038/120473a0. Bibcode1927Natur.120..473B. 
  5. Henry Draper Medal [online]. National Academy of Sciences [cit. 2011-02-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Past Winners of the Catherine Wolfe Bruce Gold Medal [online]. Astronomical Society of the Pacific [cit. 2011-02-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Winners of the Gold Medal of the Royal Astronomical Society [online]. Royal Astronomical Society [cit. 2011-02-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 25-05-2011. (anglicky)