Ioann Rakovský
| Ioann Rakovský | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Ioann Rakovskij (nebo poslovenštěně Rakovský) |
| Narození | 5. března 1815 Stavne |
| Úmrtí | 3. prosince 1885 (ve věku 70 let) Iza |
| Příčina úmrtí | neznámá |
| Pseudonym | Panonianin |
| Povolání | řeckokatolický kněz |
| Etnikum | Rusín |
| Témata | rusínská lingvistika a žurnalistika |
| Literární hnutí | rusofilské křidlo rusínského národní obrození |
| Významná díla | Ruská gramatika, Aritmetika |
| Vlivy | rusínská lidová rusofilie |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ioann Rakovský[1] (rusínsky Іоанн Раковский, 5. března 1815 Stavne – 3. prosince 1885 Iza[1]) byl rusínský novinář, lingvistik, učitel, buditel a řeckokatolický kněz.[1] Ioann byl jedním z nejvýznamějších rusínských novinářů, sám psal články do novin Svět, Nový Svět, Sova a Východ.[1][2][3] Také byl redaktorem časopisu Zemský vládní časopis dle království Uherského a Církevní noviny. Ioann, i přes své řeckokatolické vzdělání, propagoval konverzi rusínského obyvatelstva z řeckokatolické církve na pravoslavnou.
Život
[editovat | editovat zdroj]Ioann Rakovský se narodil 5. března 1815 v obci Stavne.[1][3] Jeho otec byl župní notář. V roce 1824 šel studovat na užhorodské gymnázium a také dva roky studoval na právnické akademii v Košicích.[1] Své řeckokatolické vzdělání získal na Užhorodském teologickém lyceu.[1] V roce 1836 byl přidělen na biskupský úřad, kde působil dva roky, poté v roce 1839 byl vysvěcen na kněze a dobrovolně zůstal v celibátu. Převzal farnost v obci Vyšná Rybnica kde sloužil 5 let než odešel do Užhorodu kde se stal učitelem na teologickém lyceu.[1]
V roce 1859 převzal farnost v obci Iza a zde vyučoval místní obyvatele číst a psát rusky a propagoval pravoslavné náboženské obřady. Po jeho smrti žačalo obyvatelstvo obce konvertovat na pravoslavné křesťanství což vyústilo ve tři soudní procesy (Maramorošskosihoťské procesy a proces s bratry Gerovskými) a náboženským represím.[2]
Ioann Rakovský zemřel 3. prosince 1885 v obci Iza. Jeho smrt vyvolala ve společnosti velký rozruch a mnozí věřili, že byl otráven. Ke konci života byl předvolán k výslechu řeckokatolickou diecézní správou, kde byl přesvědčován, aby zanechal své rusofilské a pravoslavné činnosti.[2] Jelikož Rakovský neustoupil, byl nahlášen na ministerstvo kultu a vyučování, kam se musel na předvolání dostavit. V reakci na předvolání se rozhodl Ioann Rakovský utéct do Ruska. Jeho útěku si všimlo pouze pár svědků, kde nebylo možné verifikovat pravdivost jejich tvrzení a tak není známa jeho příčina smrti.[2]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]V roce 1850 byl jmenován redaktorem časopisu Zemský vládní časopis dle království Uherského.[1] Ten psal v ruštině a vydával jej v Budapešti. V roce 1855 se v domě Adolfa Dobrjanského, společně s dalšími rusíny, dohodli na vytvoření časopisu Církevní noviny, ty publikovali články z ruských náboženských časopisů a články Jakova Holovackého a Alexandera Duchnoviče.[1][2][3] 19. května 1858 byl časopis úřady zakázan, Ioann přestal používat ruštinu a přešel na jazyk jazyčije. Úřady mu povolili vydat dalších deset čísel než byly definitivně zakázany.[2]
Po roce 1860 psal články do novin Svět, Nový Svět, Sova, Východ a také do ruského Zpravodaje západního Ruska.[1][2][3] Také napsal lingvistické dílo v maďarštině a to Ruská gramatika a také učebnici Aritmetika.[1] V roce 1866 byl spoluzakladatelem spolku sv. Vasilije Velikého a v roce 1867 se stal jeho místopředsedou.[1][3]
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byly použity překlady textů z článků Раковский, Иван Иванович na ruské Wikipedii a Раковський Іван Іванович na ukrajinské Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m POPOV, Ivan Ivanovič. Podkarpatská Rus: osobnosti její historie, vědy a kultury. 1. vyd. vyd. Praha: Libri 311 s. ISBN 978-80-7277-370-1.
- ↑ a b c d e f g RAZGULOV, Valerij. K rozluštění smrti Ivana Rakovského (К разгадке смерти Иоанна Раковского). Užhorod: [s.n.], 2004.
- ↑ a b c d e Закарпатська Обласна Універсальна Наукова Бібліотека ім. Ф. Потушняка::Видатні закарпатці. www.biblioteka.uz.ua [online]. [cit. 2024-12-10]. Dostupné online. (ukrajinsky)
