Ingrid Betancourtová
| Íngrid Betancourt | |
|---|---|
 Íngrid Betancourt Pulecio (2008) | |
| Narození | 25. prosince 1961 (60 let) Bogota |
| Alma mater | Pařížský institut politických věd Lycée Français Louis Pasteur Harris Manchester College |
| Povolání | politička |
| Ocenění | čestné občanství města Paříže (2002) Petra-Kelly-Preis (2002) Geuzenpenning (2004) Ceda M100 Media (2008) Cena kněžny asturské za svornost (2008) … více na Wikidatech |
| Politická strana | Kolumbijská liberální strana |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
| Choť | Fabrice Delloye (1983–1989) Juan Carlos Lecompte (1997–2011) |
| Děti | Mélanie Betancourtová |
| Rodiče | Gabriel Betancourt a Yolanda Puleciová |
| Funkce | poslanec Sněmovny Reprezentantů Kolumbie (1994–1998) member of the Senate of Colombia (1998–2002) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Íngrid Betancourt Pulecio (* 25. prosince 1961, Bogotá, Kolumbie) je kolumbijsko-francouzská politička, bývalá senátorka a aktivistka, kandidátka na prezidenta Kolumbie.
Život[editovat | editovat zdroj]
Betancourtová vystudovala politologii v Paříži. Do aktivní politiky v Kolumbii vstoupila založením strany Zelených, v 90. letech se jako senátorka angažovala v boji proti korupci a za ochranu lidských práv. Má kromě kolumbijské státní příslušnosti také francouzské občanství, které získala po sňatku se svým prvním manželem a otcem jejích dvou dětí, Melanie a Lorenza – francouzským diplomatem Fabricem Delloyem, se kterým se potkala během studií.
Únos[editovat | editovat zdroj]
Byla unesena 23. února 2002 levicovou povstaleckou organizací FARC (Revoluční ozbrojené síly Lidové armády Kolumbie) společně se 14 dalšími rukojmími a odvlečena do amazonského pralesa, kde strávila následujících šest let. Kolumbijské bezpečnostní složky se při této akci vydávaly za členy nevládní organizace, která měla rukojmí přepravit vrtulníkem na místo, kde by se setkali s vrchním velitelem FARC. Byli osvobozeni 2. července 2008. Videozáběry z tábora povstalců tehdy sledovali lidé z Kolumbie i ze zahraničí. Betancourtová v nich žádala představitele země o vyšetření okolností jejího únosu a apelovala na vládu, aby se skupinou FARC obnovila mírové rozhovory.
Po propuštění na svobodu se Betancourtová z veřejného života na několik let stáhla. Většinu času žila s rodinou ve Francii a napsala knihu „Dokonce i mlčení má svůj konec“, ve které vylíčila své zážitky ze zajetí. Do kolumbijskou politiky se vrátila až během roku 2021.
Prezidentská kandidatura 2022[editovat | editovat zdroj]
V lednu 2022 Betancourtová oznámila svou kandidaturu na prezidentku Kolumbie. Poprvé kandidovala již v roce 2002 neúspěšně z pozice senátorky a předsedkyně strany Zelených. První kolo prezidentských voleb se koná v květnu 2022. Betancourtová pro ně opustila levicovou stranu Zelených a kandiduje jako nezávislá politička středu, výhodou je její silný životní příběh se zkušeností věznění.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ KUBÁTOVÁ, Eliška. Šest let ji drželi v zajetí, teď kandiduje na prezidentku Kolumbie. Kdo je odvážná Ingrid Betancourtová?. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2022-2-7. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ingrid Betancourtová na Wikimedia Commons - Galerie Ingrid Betancourtová na Wikimedia Commons
Osoba Ingrid Betancourtová ve Wikicitátech- irozhlas 7.2.2022
(anglicky)
- Betancourt.info
- "The Kidnapping of Ingrid Betancourt" documentary film
- Betancourt Interview with Salon.com
