Informační bublina
Informační bublina je určitý ideologický rámec či stav intelektuální izolace od celkového obrazu společnosti.[1] Jde o uvěznění v názorovém postoji a v určitém vidění světa, který jednotlivec či skupina považuje za pravdivý a platný v celé společnosti.
Informační bubliny jsou následkem algoritmického zpracovávání dat a údajů a následného filtrování informací. Na základě sesbíraných dat se uživateli zobrazují výsledky vyhledávání, které korelují s jeho názorovým postojem a ideologickým nastavením.[2] V důsledku toho jsou uživatelé odděleni od informací, které nejsou v souladu s jejich názory, což je účinně izoluje v jejich vlastních kulturních nebo ideologických bublinách a vede k omezenému pohledu na svět.[3]
Je otázka, do jaké míry a kde všude je algoritmické upravování obsahu přítomno, a jestli je tento postup přínosný nebo škodlivý.
Původ termínu
[editovat | editovat zdroj]Termín informační bublina (v angličtině filter bubble) zavedl internetový aktivista Eli Pariser kolem roku 2010. Ve své knize s názvem The Filter Bubble (2011) předpovídá, že individuální personalizace prostřednictvím algoritmického filtrování povede k intelektuální izolaci a sociální fragmentaci.[4]
Podle Parisera mohou mít informační bubliny negativní dopady na společenský diskurz, avšak existují protichůdné názory, které považují tento efekt za minimální a řešitelný.[5][6] Dle Parisera mají uživatelé menší přístup k odlišným názorům a jsou intelektuálně izolováni ve své informační bublině.[7]
Vznik informačních bublin
[editovat | editovat zdroj]Při prohlížení internetových stránek či používání aplikací si servery ukládají určité množství dat o preferencích uživatele na těchto stránkách. Mezi tato data patří např. cookies, neboli sušenky. Cookies a další data o vyhledávání, historie navštívených stránek či interakce s odkazy postupem času vytváří datovou sadu o uživateli. Firmy poté tato data využívají, ať už k cílené reklamě, nebo ke zviditelnění určitých typů informací ve výsledcích vyhledávání.[8]
Tento proces není náhodný. Pariser uvádí tři postupné kroky: „Nejprve zjistíte, kdo lidé jsou a co mají rádi. Poté jim poskytujete obsah a služby, které jim nejlépe vyhovují. Nakonec už jen ladíte, aby jim vyhovovali co nejvíce. Vaše identita formuje vaše média.“[9]
Sesbíraná data tak modelují internetové prostředí přímo na míru jednotlivým uživatelům. Tím, že jim doporučují obsah, o kterém vědí, že jim bude vyhovovat, zároveň uživateli nenabízí přístup k jiným názorům, než jaké má uživatel. Podporují uživatele v jeho názorech tím, že mu ukazují jen věci s tímto názorem souhlasící. Tím uživatel nabývá dojmu, že jiné informace neexistují a že jeho postoj je jediný správný. Vzniká tak informační bublina.[8]
O vzniku informačních bublin a souvisejícím riziku postupného snižování sociální koheze se mluví hlavně v souvislosti s existencí sociálních sítí, zejména Facebooku.[10] Podle českého sociologa Jana Hartla se tento problém může zhoršovat; lze mu předejít vystupováním z virtuálního světa a udržováním mezilidských vztahů mimo sociální sítě.[11]
Společenské a etické dopady
[editovat | editovat zdroj]S rostoucí popularitou cloud computingu se očekává, že personalizované algoritmy, které vytvářejí informační bubliny, budou stále rozšířenější.[12] Odborníci začali zkoumat účinky informačních bublin na uživatele sociálních médií z etického hlediska, zejména v oblastech osobní svobody, bezpečnosti a informačního zkreslení.[13] Informační bubliny na populárních sociálních médiích a personalizovaných vyhledávacích stránkách mohou určit konkrétní obsah, který uživatelé vidí, často bez jejich přímého souhlasu nebo vědomí, kvůli algoritmům, které tento obsah vybírají.[14]
Obsah vytvářený na základě vzorců chování může vést k částečné informační slepotě.[15] Kritici vytváření informačních bublin spekulují, že jednotlivci mohou ztratit autonomii nad svým vlastním zážitkem na sociálních médiích a jejich identity mohou být sociálně konstruovány v důsledku všudypřítomnosti informačních bublin.[14]
Podle některých výzkumů informační bubliny mohou bránit odhalování dezinformací a svobodnému dialogu, který je podmínkou demokracie. Lidé mají tendenci se zatvrdit a spíše obviňovat toho, kdo jejich představu vyvrací, že slouží nějakým zájmům.[16] Tendenci člověka upřednostňovat ty informace a interpretace, které podporují jeho vlastní názor popisuje článek konfirmační zkreslení.
Informační bublina bývá také označována jako faktor zhoršující fenomén nazývaný splinternet nebo kyberbalkanizace. K tomu dochází, když se internet rozdělí na podskupiny stejně smýšlejících lidí, kteří se izolují ve své vlastní online komunitě a nedostávají se do styku s odlišnými názory. Tato obava sahá až do raných dob veřejně přístupného internetu, přičemž termín kyberbalkanizace byl poprvé použit v roce 1996.[17][18] Další termíny, které popisují tento jev, je rámcování či komnata ozvěn.
Koncept informační bubliny byl rozšířen i do jiných oblastí, aby popsal společnosti, které se samy segregují podle politických, ale také ekonomických, sociálních a kulturních názorů. Tento proces vede ke ztrátě širší komunity.[19]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Filter bubble na anglické Wikipedii.
- ↑ What is a Filter Bubble? - Definition from Techopedia. web.archive.org [online]. 2017-10-10 [cit. 2024-05-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-10-10.
- ↑ BOZDAG, Engin. Bias in algorithmic filtering and personalization. Ethics and Information Technology. 2013-09, roč. 15, čís. 3, s. 209–227. Dostupné online [cit. 2024-05-17]. ISSN 1388-1957. DOI 10.1007/s10676-013-9321-6. (anglicky)
- ↑ Filter Bubbles Are Shrinking Our Minds. web.archive.org [online]. 2016-11-03 [cit. 2024-05-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-11-03.
- ↑ KITCHENS, Brent; JOHNSON, Steve L.; GRAY, Peter. Understanding Echo Chambers and Filter Bubbles: The Impact of Social Media on Diversification and Partisan Shifts in News Consumption. MIS Quarterly. 2020-12-01, roč. 44, čís. 4, s. 1619–1649. Dostupné online [cit. 2024-05-17]. DOI 10.25300/MISQ/2020/16371.
- ↑ Book Review: The Filter Bubble - WSJ. web.archive.org [online]. 2015-04-05 [cit. 2024-05-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-04-05.
- ↑ ZHANG, Yuan Cao; SÉAGHDHA, Diarmuid Ó; QUERCIA, Daniele. Auralist: introducing serendipity into music recommendation. In: [s.l.]: ACM, 2012-02-08. Dostupné online. ISBN 978-1-4503-0747-5. DOI 10.1145/2124295.2124300. S. 13–22. (anglicky)
- ↑ The Filter Bubble - The Atlantic. web.archive.org [online]. 2017-08-22 [cit. 2024-05-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-08-22.
- ↑ a b Algorithms and the Filter Bubble Ruining Your Online Experience?. web.archive.org [online]. 2016-04-13 [cit. 2024-05-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-04-13.
- ↑ PARISER, Eli. The filter bubble: how the new personalized web is changing what we read and how we think. 2nd pr. vyd. London: Penguin Books, 2011. 294 s. Dostupné online. ISBN 978-0-14-312123-7, ISBN 978-1-59420-300-8.
- ↑ MÁLEK, Tomáš. Češi jsou v zajetí sociálních bublin. A bude hůř. Lidové noviny [online]. 2016-11-30 [cit. 2017-01-01]. Dostupné online.
- ↑ Sociální bubliny? Společnost se rozděluje. Za desítky let můžeme mít problém, varuje sociolog Hartl. Lidové noviny [online]. 2016-11-30 [cit. 2017-01-01]. Dostupné online.
- ↑ (PDF) Requirements for Reconfigurable Technology: a challenge to Design for Values. web.archive.org [online]. 2020-12-14 [cit. 2024-05-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-12-14.
- ↑ The Many Ethical Implications of Emerging Technologies - Scientific American. web.archive.org [online]. 2017-04-08 [cit. 2024-05-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-04-08.
- ↑ a b (PDF) Requirements for Reconfigurable Technology: a challenge to Design for Values. web.archive.org [online]. 2020-12-14 [cit. 2024-05-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-12-14.
- ↑ HAIM, Mario; GRAEFE, Andreas; BROSIUS, Hans-Bernd. Burst of the Filter Bubble?: Effects of personalization on the diversity of Google News. Digital Journalism. 2018-03-16, roč. 6, čís. 3, s. 330–343. Dostupné online [cit. 2024-05-17]. ISSN 2167-0811. DOI 10.1080/21670811.2017.1338145. (anglicky)
- ↑ PAVEC, Jan; ŠTĚTKA, Václav. Blížíme se světu bez profesionálních novinářů. E15. 18.7.2016, čís. 2154, s. 10–11.
- ↑ VAN ALSTYNE, Marshall; BRYNJOLFSSON, Erik. Could the Internet Balkanize Science?. Science. 1996-11-29, roč. 274, čís. 5292, s. 1479–1480. Dostupné online [cit. 2024-05-17]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.274.5292.1479. (anglicky)
- ↑ Systems hope to tell you what you'd like - Page 2 - tribunedigital-chicagotribune. web.archive.org [online]. 2015-12-08 [cit. 2024-05-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-04-25.
- ↑ Why are American kids treated as a different species from adults? | Aeon Essays. web.archive.org [online]. 2020-05-15 [cit. 2024-05-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-05-15.