Incident v Namamugi
Incident v Namamugi (生麦事件, Namamugi-jiken), známý také jako Kanagawský incident nebo Richardsonova aféra, byla politická krize, k níž došlo v japonském šógunátu Tokugawa během období Bakumacu. Dne 14. září 1862 byl britský obchodník Charles Lennox Richardson zabit ozbrojenou družinou Hisamicu Šimazu, daimjó provincie Sacuma, na cestě zvané Tókaidó v Namamugi u Kawasaki.
Richardsonovo zabití vyvolalo mezi Evropany na Dálném východě velké pobouření, považovali ho za porušení jejich exteritoriality. Japonci naopak tvrdili, že Richardson Šimazua zneuctil a byl zabit oprávněně podle pravidla Kiri-sute gomen[pozn. 1]. Britské požadavky na odškodnění byly ze strany Sacumy ignorovány. To vyústilo v srpnu 1863 v dělostřelecké ostřelování Kagošimy (neboli anglo-satsumskou válku).
Incident[editovat | editovat zdroj]
Dne 14. září 1862 se čtyři britští občané – anglický obchodník ze Šanghaje Charles Richardson, dva angličtí obchodníci z Jokohamy William Marshallem a Woodthorp C. Clark a Marshallova švagrová Margaret Watson Borrodaileovou (která žila v Hongkongu) – vydali na koních do buddhistického chrámu Kawasaki Daiši (Heiken-dži). Všichni čtyři jeli na koních mezi Kanagawou a Kawasaki po cestě Tókaidó, která vedla jihozápadně od Eda.
Šógunát s předstihem informoval britského charge d'affaires Edwarda St. John Neala, že se velká ozbrojená skupina chystá vrátit do Kjóta[pozn. 2] a že plánuje cestovat přes Kanagawu. Vzhledem k tomu, že mnozí členové výpravy nebyli obeznámeni s cizími zvyky, byl Neale požádán, aby se držel anglické občany mimo Tókaidó.[3][pozn. 3]
Richardson se po dlouhém pobytu v Číně již chtěl vrátit domů do Anglie na odpočinek. Rozhodl se ale, že se před cestou domů ještě podívá do Japonska, což se mu stalo osudným.
Skupina odjela z přístavu v Jokohamě ve 14:30 lodí přes jokohamský přístav do vesnice Kanagawa. Dále cestovali koňmo na sever přes nedalekou vesnici Namamugi (nyní součást okrsku Tsurumi v Jokohamě), kde narazili na početnou ozbrojenou družinu daimjó Sacumy, Hisamicua Šimazu.
Šimazu jel opačným směrem než Richardsonova skupina. Když se obě skupiny setkaly, tak Britové pokračovali v jízdě podél silnice, aniž by sesedli, dokud nedojeli k hlavní části průvodu. Ta zabírala celou šířku cesty. Richardson jel první a pokračoval dál podél Šimazuova průvodu. Nesesedl, přestože k tomu byl opakovaně vyzván členy Šimazuovy stráže.
Richardson byl následně smrtelně zraněn sečnou ranou, kterou mu uštědřil jeden z šimizuových tělesných strážců. Clark a Marshall byli také těžce zraněni, pouze Margaret Borrodaileová napadena nebyla. Ti tři ujížděli pryč, jak nejrychleji mohli. Smrtelně raněný Richardson spadl z koně a Šimazu vydal rozkaz coup de grâce.[5] Posmrtná prohlídka Richardsonova těla prokázala deset smrtelných ran. Richarson byl pohřben na jokohamském obecném hřbitově pro cizince, mezi pozdějšími hroby Marshalla a Clarka.[6] [pozn. 4]
Důsledky incidentu[editovat | editovat zdroj]
Incident Namamugi vyvolal v Japonsku novou politickou krizi. Událost se stala v období Bakumacu, tedy poté, co vládnoucí šógunát Tokugawa ukončil svou izolacionistickou zahraniční politiku (sakoku) a povolil vstup cizinců do země. Incident pobouřil Japonce, Evropany i Američany, přičemž tyto skupiny zabíjení téměř jednomyslně podporovaly, respektive odmítaly.
Incident vyvolal zděšení v komunitě cizinců v Japonsku, která sídlila ve čtvrti Kannai v Jokohamě. Lidé ze západu argumentovali tím, že Richardson byl v Japonsku chráněn extrateritorialitou podle anglo-japonské smlouvy (1854) o přátelství a byl tak vyňat z japonských kulturních požadavků. Dle této logiky byla Richardsonovo zabití jako kiri-sute gomen nezákonné. Mnoho západních obchodníků apelovalo na své vlády, aby proti Japonsku podnikly trestní kroky. Britská vláda požadovala od bakufu a daimjó Sacumy odškodnění. Zároveň s tím požadovala zatčení, soud a popravu pachatelů.
Ostřelování Kagošimy[editovat | editovat zdroj]
V polovině roku 1863 ztratili Britové trpěliovost, protože požadavky na reparace za incident v Namamugi stále nebyly splněny. V červenci šógunát sice vyplatil Britům částku 100 000 liber (třetinu svých ročních příjmů), což bylo způsobeno především obavami z námořního bombardování hlavního města Tokugawů Eda. Provincie Sacuma nicméně nadále britské požadavky ignorovala a odmítla se za Richardsonovu smrt i omluvit.
Dne 15. srpna vplula do vod Kagošimy, hlavního města provincie Sacuma, eskadra královského námořnictva, aby násilím vymohla požadované odškodnění. Když se setkala s dalšími výmluvami a pokusy o odklad, tak se násilím zmocnila několika sacumských lodí jako zástavu pro budoucí jednání. Eskadra ale byla nečekaně ostřelována sacumskými pobřežními dělovými bateriemi. Britské lodi odpověděly zničením sacumských plavidel a ostřelováním Kagošimy, která musela být evakuována. Sacumské dělostřelectvo bylo postupně umlčeno, ale britské lodě nebyly schopny ostřelování udržet a o dva dny později se stáhly. Bitva si nakonec vyžádala pět mrtvých na sacumské straně a jedenáct britských životů (včetně zásahu, při němž zahynul kapitán britské vlajkové lodi HMS Euryalus).[pozn. 5]
Materiální ztráty Sacumy byly značné. V Kagošimě bylo zničeno přibližně 500 domů a potopeny byly tři jejich parní lodi. Střetnutí vyvolalo v britské Dolní sněmovně bouřlivou diskuzi, ale chování zastupujícího viceadmirála Augusta Leopolda Kupera bylo nakonec sněmovnou oceněno. V roce 1864 byl Kuper „za své služby u Kagošimy“ povýšen na rytíře a velitele Bathského řádu.
Hisamicu Šimazu v Japonsku později obdržel dvorní titul Ósumi no Kami (大隅守).[6]
Vojenská intervence vyústila v nové vyjednávání mezi Brity a Sacumou. Sacuma uznala převahu královského námořnictva a v důsledku toho usilovala o navázání obchodních vztahů s Británií. Později téhož roku provincie zaplatila 25 000 liber (což v roce 2021 odpovídalo 2 500 000 liber[7]) jako kompenzaci požadovanou britskou vládou z peněz vypůjčených od bakufu. Sacuma půjčku nikdy nevrátila, protože šógunát Tokugawa byl o pět let později svržen. Britské požadavky na postavení Richardsonových vrahů před soud zůstaly nesplněny.
Bombardování Kagošimy se v Japonsku stalo známým jako anglo-sacumská válka (薩英戦争, Satsu-Ei Sensō).
Odkazy v kultuře[editovat | editovat zdroj]
Incident v Namamugi se vyobrazen v románu Jamese Clavella Gaidžin.
Částečně se na něj odkazuje i úvodní scéna videohry Total War: Shogun 2: Fall of the Samurai, která zobrazuje nejmenované japonské přístavní město, které je ostřelováno britskou válečnou lodí v odvetě za to, že samurajové zavraždili dva západní obchodníky.
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Jedná se o japonský výraz týkající se tradice "práva na úder", pocházející z feudální éry. V podstatě šlo o právo samurajů zasáhnout či dokonce zabít mečem kohokoli z nižší třídy, kdo ohrozil jejich čest.[1]
- ↑ Šimazu a jeho klan byli pověřeni střežením císařského vyslance k šógunátu během jeho pobytu v Edu. Nyní se vraceli, cestovali tedy po Tókaidó směreme z Eda přes Kjótó do Sacumy (Kjúšú).[2]
- ↑ Dva měsíce před incidentem napsala sacumská provincie šógunátu dopis, v němž protestovala proti porušování slušnosti ze strany cizinců. "V poslední době cizinci vyjíždějí na koních do všech částí země a neurvale chodí nebo jezdí ve skupinkách po dvou či po třech. Pokud by na cestě mezi Edem a Kjótem docházelo k nevhodným projevům, sacumské stráže navrhují jednat podle starobylých zvyklostí naší země, aby zajistily, že důstojnost panství nebude pošpiněna."[4]
V reakci na to zaslal šógunát zahraničním konzulátům žádost o zdrženlivost. Do Sacumy pak odpověděl: "Protože je zřejmé, že jejich zvyky jsou odlišné a komunikace je obtížná, musíte snažit se s nimi jednat co možná nejšetrněji a shovívavě. Pokud budete jednat nevhodně, může být vaše provincie obviněna z nelegálního jednání."[2] - ↑ Když se v roce 1862 střetly skupiny Charlese Richardsona a Hisamitsua Šimazu, nebyly útoky Japonců na cizince již ničím novým. Bezprostředně po otevření přístavu Jokohama pro zahraniční obchod v roce 1858 tam byli zabiti ruský úředník a námořník.
V roce 1860, několik dní po návratu první japonské diplomatické mise do Washingtonu, byl zavražděn první americký tajemník v Japonsku Henry Heusken.
V roce 1861 byl chrám Tozendži, který byl přidělen britské legaci, napaden samuraji bez pána z provincie Mito.[2] - ↑ Britské ztráty byly způsobeny sacumskými děly, ale také nehodami způsobenými vadnými závěry vlastních děl.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- De Lange, William. The Namamugi Incident: The Murder that Sparked a War, Toyo Press (2020). ISBN 978-9492722-270
- Rennie, David. The British Arms in North China and Japan. Originally published 1864. Facsimile by Adamant Media Corporation (2001) ISBN 1-4021-8184-1
- Satow, Ernest. A Diplomat in Japan, Tuttle (1921). ISBN 4-925080-28-8
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Namamugi Incident na anglické Wikipedii.
- ↑ Kopel DB, Gallan P, Eisen JD. The Human Right of Self-Defense. (Cover story). BYU Journal of Public Law. 2008;22(1):43-178. Accessed January 20, 2024. https://search.ebscohost.com/login.aspx?direct=true&db=a9h&AN=32712412&site=eds-live&scope=site str. 99
- ↑ a b c Hashimoto, Mitsuru, and Betsey Scheiner. “Collision at Namamugi.” Representations, no. 18, 1987, pp. 69–90. JSTOR, https://doi.org/10.2307/3043751. Accessed 20 Jan. 2024.
- ↑ Yokohama-shi shi (Yokohama city history), vol. 5, Shiryó-hen (Documents; Yokohama, 1969), 102
- ↑ Satsuma kaigun shi (Satsuma naval history), ed. Kóshaku Shimazu-ke Henshújo (Tokyo,1968), 2:294-95.
- ↑ Denney, John (2011), Respect and Consideration: Britain in Japan 1853–1868 and beyond, str. 84, Radiance Press, ISBN 978-0-9568798-0-6
- ↑ a b Edmond Papinot: Historical and Geographical Dictionary of Japan. ISBN 0-8048-0996-8 volume 2, p. 571.
- ↑ UK Retail Price Index inflation figures are based on data from Clark, Gregory (2017). "The Annual RPI and Average Earnings for Britain, 1209 to Present (New Series)". MeasuringWorth. Retrieved June 11, 2022
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Incident v Namamugi na Wikimedia Commons
