Ilja Muromec (letadlo)

Ilja Muromec
Určení	Bombardér
Původ	Ruské impérium
Výrobce	Russo-Balt
Šéfkonstruktér	Igor Sikorskij
První let	11. prosince 1913
Vyřazeno	1922
Uživatel	Letectvo carského Ruska
Výroba	1913 - 17
Vyrobeno kusů	85+
Vyvinuto z typu	Russkij viťaz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ilja Muromec (rusky Илья Муромец, Sikorskij S-22 a S-23) byl ruský nejprve civilní dopravní letoun, později těžký bombardovací letoun nasazený do bojů v 1. světové válce. Byl pojmenován podle hrdiny ruských bájí bohatýra Ilji Muromce. Jeho konstruktérem byl Igor Sikorskij. V počátcích války byly tyto stroje nejpokročilejšími ve své kategorii a v průběhu války bylo vyrobeno několik variant tohoto letounu.

Vývoj

Ilja Muromec S-23

První Ilja Muromec byl postaven v roce 1913 jako modifikace letounu RBVZ Russkij viťaz pod vedením Sikorského v továrnách Rusko-Baltské vagónky RBVZ. Russkij viťaz byl důležitým článkem ve vývoji ruských letadel a potažmo i vícemotorových letadel na celém světě. Díky těmto těžkým dvojplošným letounům se Rusko stalo světovým průkopníkem v oblasti civilní letecké dopravy a výroby vícemotorových strojů. Ilja Muromec byl původně stavěn jako luxusní dopravní letoun, jako první v historii měl oddělený salón pro pasažéry, pohodlná proutěná křesla, obývací prostor, místo pro spaní a dokonce i koupelnu. Byl vybaven topením a elektrickým světlem. Světový tisk považoval nejprve zprávu o fantastickém letounu za novinářskou kachnu, ale brzy se přesvědčil o pravdě. Stroj poprvé vzlétl k testovacím letům 10. prosince 1913 a 25. února 1914 uskutečnil svůj první předváděcí let se 16 pasažéry na palubě. V pořadí druhý vyrobený letoun RBVZ Ilja Muromec Kijevskij, menší ale se silnějšími motory, vystoupal 4. června 1914 do rekordní výšky 2000 m s deseti pasažéry na palubě. Druhého dne vytvořil rekord v délce letu bez mezipřistání (6 hod 33 min 10 s), 16. až 17. června podnikl s jedinou posádkou přelet z Petrohradu do Kyjeva a tím vytvořil další rekord v délce letu pouze s jedním mezipřistáním. Na památku tohoto letu byl pojmenován přízviskem Kijevskij. V letech 1915–1917 byly s označením Kijevskij vyrobeny ještě 3 další letouny v typové sérii IM-G. Letouny prvního i druhého typu byly později označovány jako IM-B a všech dohromady bylo vyrobeno sedm kusů.

Vojenské letouny

Josip Stanislavovič Baško, pilot letounů Muromec v Kyjevě

K prvnímu dni války byly vyrobeny čtyři kusy těchto letounů a během září roku 1914 se staly součástí Carského vojenského letectva (Императорский военно-воздушный флот). V prosinci car schválil usnesení vojenské rady o vytvoření Eskadry vzdušných korábů (Эскадра воздушных кораблей). Jejím velitelem se stal Michail Šidlovskij, který začínal s vytvářením letky prakticky od nuly. Jediným pilotem, který byl schopen létat s Muromcem byl Sikorskij, ostatní se na perspektivu těžkého letectva dívali s nedůvěrou a dokonce s nevraživostí. Proto bylo nutné nejprve většinu pilotů na Muromce přeškolit, letouny pak vyzbrojit a zmodernizovat. Poprvé k bojovému úkolu v barvách Eskadry vyletěli Muromci v únoru 1915. Za celou dobu války vzlétli ke 400 bojovým úkolům, shodili 65 tun bomb, sestřelili 12 nepřátelských stíhacích letounů a přišli o jeden vlastní (12. září 1916). IM-B Kijevskij uskutečnil přibližně 30 bojových letů a poté byl používán jako cvičný.

Na podzim roku 1914 byla zahájena výroba série IM-V, kterých bylo vyrobeno ze všech Muromců nejvíce (30 kusů). Rozdíl od série IM-B byl v menších rozměrech a větší max. rychlosti. Posádku tvořili čtyři lidé a některé modifikace měly jen dva motory. Stroje série IM-V unesly až 500 kg bomb, většinou nosily 80–240kg bomby, na podzim roku 1915 na zkoušku i jednu 410kg. IM-V byly vyzbrojeny dvěma kulomety nad trupem ve výřezu horního křídla a někdy měly na spodní straně trupu za křídlem střeliště, tzv. vraní hnízdo. Palivové nádrže nad trupem měly pancéřování.

V prosinci 1915 začala výroba série IM-G s posádkou sedm lidí prvním strojem G-1, v roce 1916 pak G-2 se střeleckou kabinou, G-3 a nakonec v roce 1917 i typ G-4. Letouny G-2 unesly pět kulometů a 170 kg bomb, G-3 pak šest kulometů a 190 kg bomb. Jeden ze strojů G-3 se čtyřmi motory Beardmore po 160 k byl nejvýkonnějším Muromcem vůbec a v roce 1917 dokázal vystoupat do výšky 5200 m, rychlost měl 137 km/h. Rychlost ostatních Muromců byla od 110 do 125 km/h, dostup 2000–3000 m, dolet 440–650 km. V letech 1915–1917 byly vyrobeny 3 stroje série IM-D, letové zkoušky prvního z nich skončily v lednu 1916. Křídla měla menší rozpětí a čtyři motory Sunbeam byly seskupeny do dvou tandemů jako u letounu Russkij viťaz. Více však bylo postaveno strojů poslední série IM-Je se čtyřmi motory Renault vedle sebe, osmi členy posádky, osmi kulomety a únosností 300–500 kg bomb.

Technická data

Ilja Muromec	IM-B	IM-V	IM-G-1	IM-D-1	IM-Je-1
Typ letadla	bombardér
Výrobce	RBVZ
Nasazení v letectvu	ruská Carská vojenská vzdušná flotila
Výroba od – do	1913–1914	1914–1915	1915–1917	1915–1917	od 1916
Délka	19 m	17,5 m	17,1 m	15,5 m	18,2 m
Rozpětí křídel	30,9 m	29,8 m	30,9 m	24,9 m	31,1 m
Výška
Plocha křídel	150 m²	125 m²	148 m²	132 m²	200 m²
Prázdná hmotnost	3100 kg	3500 kg	3800 kg	3150 kg	4800 kg
Maximální vzletová hmotnost	4600 kg	5000 kg	5400 kg	4400 kg	7000 kg
Vytrvalost	5 h	4,5 h	4 h	4 h	4,4 h
Dostup	3000 m	3500 m	3000 m	?	2000 m
Stoupavost	2000/30'	2000/20'	2000/18'	?	2000/25'
Maximální rychlost	105 km/h	120 km/h	135 km/h	120 km/h	130 km/h
Motory	4 ks Argus 140 k (řadový)	4 ks RBVZ 150 k (řadový)	4 ks Sunbeam 160 k (řadový)	4 ks Sunbeam 150 k (řadový)	4 ks Renault 220 k (řadový)
Počet vyrobených kusů	7	30	?	?	?
Počet členů posádky	5	5–6	5–7	5–7	6–8
Výzbroj	2 kulomety 350 kg bomb	4 kulomety 417 kg bomb	6 kulometů 500 kg bomb	4 kulomety 400 kg bomb	5–8 kulometů 300–500 kg bomb
Zvláštní výbava

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu letoun Ilja Muromec na Wikimedia Commons
• FOLPRECHT, Radek. První eskadra létajících pevností vznikla před 100 lety v Rusku. iDNES.cz [online]. 2014-12-23 [cit. 2014-12-23]. Dostupné online. 
• Replika Muromce

Autoritní data	LCCN: sh87002171 NLI: 987007529847605171

Portály: Letectví | První světová válka