Sikorskij S-XVI

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sikorskij S-XVI
Sikorskij S-XVI
Sikorskij S-XVI
Určení stíhací letadlo
Šéfkonstruktér Igor I. Sikorskij
První let 6. února 1915
Uživatel Rusko
Výroba 1915

Sikorskij S-XVI byl ruský jednosedadlový stíhací dvojplošník dřevěné konstrukce s plátěným potahem užívaný v 1. světové válce. Prototyp byl postaven v lednu 1915 v Rusko-Baltické vagónce v Petrohradě (RBVZ). Jednalo se o první ruský letoun a jeden z prvních letounů na světě, který měl synchronizační zařízení pro střelbu kulometem přes vrtuli vyvinutým ing. Lavrovem. První S-XVI poháněl rotační hvězdicový sedmiválec Kalep o výkonu 58,8 kW (80 hP). Letouny měly mít motor o výkonu 100 hP, ale kvůli nedostatku leteckých motorů musely být do některých z nich instalovány motory o výkonu 80 hP. Kvůli této skutečnosti dosahovaly tyto kusy letoun nižších výkonů, i když jejich manévrovací schopnosti byly dobré. S-XVI byly ve výzbroji např. u 7. stíhacího oddílu v němž bojovali úspěšní ruští letci N.Kruten a I.A.Orlov.

  • Osádka: 2 muži
  • Délka: 6,20 m
  • Rozpětí: 8,40 m
  • Výška: 2,78 m
  • Plocha křídel: 25.36 m 2
  • Vlastní hmotnost: 407 kg
  • Vzletová hmotnost: 676 kg
  • Pohonná jednotka: 1 × 100hp Le Rhone/80hp Gnome-vzduchem chlazený rotační motor
  • Maximální rychlost: 120 km/h
  • Rychlost stoupání: 8 minut na 1000 metrů
  • Výzbroj: 1 x 7,7 mm kulomet Lavrov nebo Maxim

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Václav Němeček, Vojenská letadla - letadla první světové války, Naše vojsko, 1974