Husička australská
 Husička australská | |
|---|---|
 Husička australská | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | vrubozobí (Anseriformes) |
| Čeleď | kachnovití (Anatidae) |
| Rod | husička (Dendrocygna) |
| Binomické jméno | |
| Dendrocygna eytoni (Eyton, 1838) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Husička australská (Dendrocygna eytoni) je druh kachny, která se endemicky vyskytuje v Austrálii. Jedná se o převážně hnědě zbarvenou kachnu s dlouhým krkem a nápadnými dlouhými světlými pery vyrůstajících z boků.
Systematika[editovat | editovat zdroj]
Druh popsal anglický přírodovědec Thomas Campbell Eyton v roce 1838.[2] Druhové jméno eytoni odkazuje právě k Eytonovi.[3]
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Husička australská se vyskytuje v severní, východní a jihovýchodní Austrálii. Nejvyšší početnosti dosahuje ve vlhkých travnatých oblastech Queenslandu.[4] Zbloudilí jedinci dosáhli Nového Zélandu, Nové Guienji a Šalamounových ostrovů.[5]
Habitat druhu tvoří tropické travnaté plochy, často s množstvím mělkých vodních ploch, nicméně husička australská není spojována se sladkovodními vodními plochami tak jako některé jiné druhy husiček.[6] K životu jí v podstatě stačí jen zelená plocha s dostatkem trávy. Těchto ploch po evropské kolonizaci Austrálie významně přibylo a husička australská tak patří k jedněm z australských ptačích druhů těžících z evropského osídlení.[4] V severní Austrálii je husička poměrně početná a její stavy se odhadují na 1 milion jedinců.[6]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Husička měří 40–45 cm.[7] Samec váží 620–760 g, samice 630–740 g.[8] Horní část těla od hlavy po křídla je hnědá, hřbetní pera jsou žlutě lemovaná. Horní ocasní krovky jsou žlutohnědé s černým zakončením. Hruď je rezavá s nápadnými černým vertikálním pruhováním po stranách. Z boků vyrůstají nápadná dlouhá světlá žlutohnědá pera s širokým černým okrajovým lemem. Spodní strana křídel je hnědá. Duhovka je žlutooranžová, zobák růžový s černými skvrnami. Nohy včetně blán jsou také růžové.[4]
Biologie[editovat | editovat zdroj]
Typicky se vyskytuje v hejnu. Během letu má hlavu položenou níže než hřbet a hlasitě mává křídly.[6] Hlasově se projevuje vysoce položeným jednonotovým pronikavým hvizdem nebo vícenotovým cvrlikáním.[4] Husička australská nezávisí na vodních plochách tak jako některé její příbuzné druhy. Živí se hlavně trávou, kterou sbírá z travnatých luk a zatravněných okrajů vodních ploch, v období dešťů z mělké vody. To husičce umožňuje obývat i poměrně suché oblasti s pouze menším rybníčkem, avšak vždy s dostatkem trávy. Potravu sbírá hlavně v noci; zatímco přes den převážně hřaduje ve velkých hejnech při okrajích vodních ploch, k večeru se rozletí na svá krmiště, která mohou být vzdálena i několik desítek kilometrů.[9]
Hnízdění[editovat | editovat zdroj]
Hnízdí v období dešťů, které v severní Austrálii připadá na dobu od února do dubna. Zatímco hnízdící samci začínají od počátku období dešťů s námluvami, nehnízdící husičky se shlukují do hejn. Tito ptáci tvoří dlouhodobé, snad celoživotní páry. hnízdo představuje trávou vystlaný mělký důlek v zemi v zákrytu křoviny. Snůšku tvoří 8–14 oválných bílých vajec o rozměrech 48×35 mm. Inkubace trvá kolem 28 dnů. Jak inkubace, tak pohnízdní péče je sdílena oběma partnery.[4]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
- ↑ EYTON, T. C.; HULLMANDEL, Charles Joseph; LEAR, Edward. A monograph on the anatidae, or duck tribe. London: Longman, Orme, Brown, Green, & Longman ... and Eddowes, Shrewsbury 272 s. Dostupné online.
- ↑ JOBLING, J.A. Helm Dictionary of Scientific Bird-names [online]. 2010 [cit. 2020-06-29]. S. 156. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e Kolektiv autorů, 2007. Reader's digest complete book of Australian birds. Sydney: Reader's Digest (Australia). ISBN 978-0-949819-99-4. S. 139. (anglicky)
- ↑ Dendrocygna eytoni [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2017 [cit. 2023-08-15]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2017-1.RLTS.T22679740A112385401.en. (anglicky)
- ↑ a b c WILLIAMS, M. J. Plumed whistling duck [online]. New Zealand Birds Online, 2013 [cit. 2023-06-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Johnsgard 2010, s. 8.
- ↑ Johnsgard 2010, s. 10.
- ↑ Johnsgard 2010, s. 8-9.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- JOHNSGARD, Paul A., 2010. Ducks, geese, and swans of the world. Lincoln, Nebraska, US: University of Nebraska Press. ISBN 9780803209534. (anglicky)
- Kolektiv autorů, 2007. Reader's digest complete book of Australian birds. Sydney: Reader's Digest (Australia). ISBN 978-0-949819-99-4. S. 348. (anglicky)
- MARCHANT, S.; HIGGINS, P.J., 1990. Handbook of Australian, New Zealand & Antarctic Birds, Volume 1, Ratites to ducks. Melbourne: Oxford University Press. Dostupné online. ISBN 0-19-553244-9. Kapitola Part B, Australian pelican to ducks. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu husička australská na Wikimedia Commons 
Taxon Dendrocygna eytoni ve Wikidruzích- Profil druhu v Encyklopedii novozélandského ptactva (anglicky)
