Hugo Riemann

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hugo Riemann
Hugo Riemann.jpg
Narození 18. července 1849
Sondershausen
Úmrtí 10. července 1919 (ve věku 69 let)
Lipsko
Povolání dirigent, hudební skladatel, muzikolog, spisovatel, hudební teoretik, hudební pedagog, vysokoškolský pedagog a klavírista
Vzdělání Vysoká škola hudební a divadelní v Lipsku
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karl Wilhelm Julius Hugo Riemann (* 18. července 1849 v Velká Melra u Sondershausenu (Durynsko); † 10. července 1919 v Lipsku) byl německý hudební teoretik, historik, pedagog, lexikograf a skladatel. Jeho zřejmě nejznámější dílo, Riemann Musiklexikon (Riemannův hudební slovník), je dodnes uznávanou standardní prací hudební teorie a hudebních dějin.

Život[editovat | editovat zdroj]

Riemann získal teoretické vzdělání u Frankenbergeru, studoval klavírní hru u Barthela a Ratzenbergera, studoval právo a konečně také filosofii a historii v Berlíně a Tübingenu. Poté, co prošel boji prusko-francouzskou válkou, rozhodl se zasvětit svůj život hudbě. Studoval na konzervatoři v Lipsku. Poté odešel na několik let do Bielefeldu jako učitel a dirigent, ale v roce 1878 se vrátil na universitu do Lipska jako Privatdozent.

Jelikož se Riemannovi vytoužený vstup na konzervatoř nezdařil, odešel v roce 1880 do Brombergu a v letech 1881-90 vyučoval hře na klavír a teorie na hamburské konzervatoři. Po krátké době na sondershausenské konzervatoři, získal místo na konzervatoři ve Wiesbadenu (1890-95), ale nakonec se roku 1895 vrátil zpět na lipskou univerzitu jako vyučující. V roce 1901 byl jmenován profesorem.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Vedle své práce učitele, lektora a skladatele výukových skladeb, si Riemann získal světové uznání také na hudební literatury. Mezi neznámější práce patří jeho Musik-Lexikon (1882; 5. vyd. 1899), kompletní slovník hudby a hudebníků, Handbuch der Harmonielehre, práce o studiu hudební harmonie a Lehrbuch des Contrapunkts, podobná práce o kontrapunktu. jeden z jeho vynálezů, tzv. Tonnetz (Tónová síť), je předchůdcem moderní představy tónového systému a stal se zároveň základním analytickým nástrojem současné neo-Riemannovské teorie.