Horní čp. 136 (Prachatice)
Horní 136 (Prachatice) | |
---|---|
Měšťanský dům Horní č.p. 136 | |
Základní informace | |
Sloh | Renesance |
Výstavba | 14-15. století |
Přestavba | pol. 16 stol., konec 19. stol. |
Poloha | |
Adresa | Horní č. p. 136, Prachatice, Česko |
Ulice | Horní |
Souřadnice | 49°0′44,71″ s. š., 13°59′47,52″ v. d. |
Další informace | |
Rejstříkové číslo památky | 27230/3-3439 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
multimediální obsah na Commons | |
galerie na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Horní č. p. 136 je renesanční měšťanský dům z poloviny 16. století v Horní ulici v Prachaticích. Jednopatrový dům s půdním atikovým patrem a hladkým průčelím. V přízemí stlačeně klenutý vjezd. Pětiosé průčelí vrcholí původní renesanční atikou ve formě cimbuří s vpadlými políčky. Dům je součástí městské památkové rezervace Prachatice. Od 3. května 1958 chráněná kulturní památka[1].
Popis domu
[editovat | editovat zdroj]Řadový jednopatrový dům s druhým, původně pouze půdním, atikovým patrem s hladkým průčelím. Navazuje výškově i výškou atikových říms plynule na sousední domy čp. 135 a čp. 137. Uliční průčelí je co do počtu okenních otvorů pětiosé, dřevěná dvoukřídlá okna jsou členěna do šesti tabulek. V přízemí stlačeně klenutý vjezd pozdně klasicistního původu[2] s bílým orámováním. Vstupní dřevěná dvoukřídlá vrata jsou rovněž klasicistní. Hladké stejnobarevné průčelí krémové barvy je členěno pouze římsou mezi prvním a atikovým patrem. Průčelí zakončeno atikou s cimbuřím s vpadlými políčky, cimbuří odděluje od atikového patra plasticky členěná římsa[2]. Atiku prolamují tři otvory, středový původně sloužil pro střešní žlab, krajní dva prosvětlující otvory zvětšeny v minulosti pro lepší přístupu světla do podkroví. Střecha za atikou je sedlová, podélně orientovaná. Za atikou se nachází střešní terasa. Původní renesanční střecha byla dvoupultová, se středovým úžlabím. Dispozičně jde o hloubkový dvojtrakt se střední schodišťovou síní[3]. Síň a pravý trakt upraveny klasicistně koncem 19. století plackovou klenbou[3]. Zadní části domu klenuty valeně s výsečemi[3]. Zadní průčelí není hradbou, jak je tomu u sousedních domů. Dům má dvě úrovně sklepů.[1]
K hodnotným prvkům patří částečně zachovaná dispozice napovídající o stavebním vývoji domu, dále plackové klenby v předním traktu a starší valené klenby s výsečemi v zadním traktu, v průčelí zachovaná renesanční atika a zároveň zasazení domu v historické zástavbě města.[1]
Dle dřívějších popisů z 19. století[4][5], byla fasáda zdobena malbami, pocházejícími pravděpodobně z 16. století: Pod výklenkem nad vraty byl vymalován mladý muž s psíkem na provázku, doplněný mravoučným nápisem:
V průčelí, ve středu fasády, pak byla malba pádu Adamova a rytíře u polonahé ženy. Pod obrazem pak byl nápis:
Malby popisoval již František Josef Sláma v roce 1838[6] a Jan Václav Truhlář v roce 1877[7]. Jan Bohuslav Miltner v roce 1881 uvádí, že malby jsou "již hrubě sešlé"[4], František Mareš a Jan Sedláček v roce 1913 uvádějí že: "Po nápise a malbách není již ani památky".[5]
Historie domu
[editovat | editovat zdroj]Existenci domu lze předpokládat již ve 14. století. Velká přestavba domu pak proběhla v polovině 16. století[1][2], kdy byl dům výrazně přestavěn do víceméně hmotově současné podoby. Dům možná nebyl, jako jeden z mála domů ve městě, poškozen při velkém požáru města v roce 1832[8][9]. Dům byl následně přestavěn koncem 19. století[1][2][3]. Při těchto úpravách došlo ke zvětšení a posunu okenních otvorů v patře, upraven byl tvar vjezdu a došlo k zaklenutí některých, zřejmě původně pouze plochostropých prostor v domě. Dům rovněž dostal novou jednoduchou klasicistní fasádu. Při této úpravě zanikly pravděpodobně i poslední zbytky výše zmiňovaných renesančních maleb na fasádě. Další výraznější stavební úpravy proběhly 80. – 90. letech 20. století, kdy byla v podkroví vybudována půdní vestavba, nově bylo pojednáno schodiště mezi patry, upraveno bylo zadní průčelí a ve dvoře došlo k odstranění zděného přístavku[1].
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f měšťanský dům - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2024-11-30]. Dostupné online.
- ↑ a b c d FENCL, Pavel; MAGER, Jan Antonín; JURČO, Antonín. Prachatice, obrazy z paměti města. 1. vyd. Prachatice: Město Prachatice, 2012. 410 s. ISBN 978-80-260-2975-5. S. 265.
- ↑ a b c d Detail dokumentu - G0411949. iispp.npu.cz [online]. [cit. 2024-12-03]. Dostupné online.
- ↑ a b c d MILTNER, Jan Bohuslav. Staré malby na domech Prachatických In. Roční zpráva cís. král vyššího gymnasia v Hradci Králové. In: Výroční zpráva Cís. král vyšší gymnasia v Hradci Králové. Hradec Králové: Cís. král vyšší gymnasia v Hradci Králové, 1881. Dostupné online. S. 10.
- ↑ a b c d MAREŠ, František; SEDLÁČEK, Jan. Soupis památek historických a uměleckých v Království českém. Politický okres prachatický.. 1. vyd. Praha: Archaeologická komisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1913. 390 s. (Soupis památek uměleckých a historických od pravěku do polovice XIX. století; sv. Soupis památek, 38. Politický okres prachatický (1913)). Dostupné online. Kapitola Prachatice, s. 284. Dále jen MAREŠ, SEDLÁČEK. Archivováno 2. 4. 2019 na Wayback Machine.
- ↑ SLÁMA, František Josef. Obraz minulosti starožitného města Prachatic. 1. vyd. Prachatice: Jan Host. Pospíšil, 1838. 177 s. S. 177.
- ↑ ŽABKOVÁ, Gabriela. Renesanční nástěnná malba a sgrafito na fasádách domů v Prachaticích./Dům čp. 32 (fara ?). Praha, 2011 (9. 6.) [cit. 2024-12-03]. 283 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav dějin umění. Vedoucí práce Martin Zlatohlávek. s. 205. Dostupné online.
- ↑ SLÁMA, František Josef; ŠOFFERLE, Vincent. Obraz minulosti starožitného města Prachatic. 2. vyd. Prachatice: Nákl. "České besedy" v Prachaticích, 1891. 139 s. S. 132.
- ↑ STARÝ, Václav. Prachatice a Jan Neumann. 1. vyd. Prachatice: Městský úřad Prachatice, Galerie Nahoře, 1997. 232 s. ISBN 80-900811-0-X. S. 103.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- FENCL, Pavel; MAGER, Jan Antonín; JURČO, Antonín. Prachatice. Obrazy z paměti města. 1. vyd. Prachtice: Město Prachatice, 2012. 410. ilustrace (převážně barevné), mapy, portréty, faksimile s. ISBN 978-80-260-2975-5.
- Památkový katalog, kulturní památka ÚSKP 27230/3-3439, měšťanský dům [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2024-12-03]. Dostupné online.
- SLÁMA, František Josef; ŠOFFERLE, Vincent. Obraz minulosti starožitného města Prachatic. 2. vyd. Prachatice: Nákl. "České besedy" v Prachaticích, 1891. 139 s.
- MAREŠ, František; SEDLÁČEK, Jan. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém, Politický okres prachatický (1913), svazek 38. 1. vyd. Praha: Archaeologická komisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1913. 388 s. (Soupis památek uměleckých a historických od pravěku do polovice XIX. století; sv. Soupis památek, 38. Politický okres prachatický (1913)). (2019) Dostupné online. Kapitola Prachatice. Archivováno 2. 4. 2019 na Wayback Machine.
- MILTNER, Jan Bohuslav. Staré malby na domech Prachatických In. Roční zpráva cís. král vyššího gymnasia v Hradci Králové. In: Výroční zpráva Cís. král vyšší gymnasia v Hradci Králové. Hradec Králové: Cís. král vyšší gymnasia v Hradci Králové, 1881. Dostupné online. S. 1-12.
- FENCL, Pavel; A KOLEKTIV. Prachatice. 2. vyd. Prachatice: Město Prachatice, 2005. 110 s. ISBN 80-239-5443-1.
- ŽABKOVÁ, Gabriela. Renesanční nástěnná malba a sgrafito na fasádách domů v Prachaticích. Praha, 2011. 283 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav dějin umění. Vedoucí práce Martin Zlatohlávek. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Dům čp. 136 na Wikimedia Commons