Přeskočit na obsah

Horní čp. 136 (Prachatice)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Horní 136 (Prachatice)
Měšťanský dům Horní č.p. 136
Měšťanský dům Horní č.p. 136
Základní informace
SlohRenesance
Výstavba14-15. století
Přestavbapol. 16 stol., konec 19. stol.
Poloha
AdresaHorní č. p. 136, Prachatice, ČeskoČesko Česko
UliceHorní
Souřadnice
Map
Další informace
Rejstříkové číslo památky27230/3-3439 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Horní č. p. 136 je renesanční měšťanský dům z poloviny 16. století v Horní ulici v Prachaticích. Jednopatrový dům s půdním atikovým patrem a hladkým průčelím. V přízemí stlačeně klenutý vjezd. Pětiosé průčelí vrcholí původní renesanční atikou ve formě cimbuří s vpadlými políčky. Dům je součástí městské památkové rezervace Prachatice. Od 3. května 1958 chráněná kulturní památka[1].

Popis domu

[editovat | editovat zdroj]

Řadový jednopatrový dům s druhým, původně pouze půdním, atikovým patrem s hladkým průčelím. Navazuje výškově i výškou atikových říms plynule na sousední domy čp. 135 a čp. 137. Uliční průčelí je co do počtu okenních otvorů pětiosé, dřevěná dvoukřídlá okna jsou členěna do šesti tabulek. V přízemí stlačeně klenutý vjezd pozdně klasicistního původu[2] s bílým orámováním. Vstupní dřevěná dvoukřídlá vrata jsou rovněž klasicistní. Hladké stejnobarevné průčelí krémové barvy je členěno pouze římsou mezi prvním a atikovým patrem. Průčelí zakončeno atikou s cimbuřím s vpadlými políčky, cimbuří odděluje od atikového patra plasticky členěná římsa[2]. Atiku prolamují tři otvory, středový původně sloužil pro střešní žlab, krajní dva prosvětlující otvory zvětšeny v minulosti pro lepší přístupu světla do podkroví. Střecha za atikou je sedlová, podélně orientovaná. Za atikou se nachází střešní terasa. Původní renesanční střecha byla dvoupultová, se středovým úžlabím. Dispozičně jde o hloubkový dvojtrakt se střední schodišťovou síní[3]. Síň a pravý trakt upraveny klasicistně koncem 19. století plackovou klenbou[3]. Zadní části domu klenuty valeně s výsečemi[3]. Zadní průčelí není hradbou, jak je tomu u sousedních domů. Dům má dvě úrovně sklepů.[1]

K hodnotným prvkům patří částečně zachovaná dispozice napovídající o stavebním vývoji domu, dále plackové klenby v předním traktu a starší valené klenby s výsečemi v zadním traktu, v průčelí zachovaná renesanční atika a zároveň zasazení domu v historické zástavbě města.[1]

Dle dřívějších popisů z 19. století[4][5], byla fasáda zdobena malbami, pocházejícími pravděpodobně z 16. století: Pod výklenkem nad vraty byl vymalován mladý muž s psíkem na provázku, doplněný mravoučným nápisem:

"Mládež z mládí vésti".[4][5]

V průčelí, ve středu fasády, pak byla malba pádu Adamova a rytíře u polonahé ženy. Pod obrazem pak byl nápis:

"Příklad tento ukazuje, kterak člověk vyvoluje to, což k zkáze jeho bývá, žádosti mrzké sloužívá, Protož kdož ctnosti miluje, zlých žádostí se zhošťuje."[4][5]

Malby popisoval již František Josef Sláma v roce 1838[6] a Jan Václav Truhlář v roce 1877[7]. Jan Bohuslav Miltner v roce 1881 uvádí, že malby jsou "již hrubě sešlé"[4], František Mareš a Jan Sedláček v roce 1913 uvádějí že: "Po nápise a malbách není již ani památky".[5]

Historie domu

[editovat | editovat zdroj]
Vyobrazení č.p. 136 (uprostřed) na obraze Jindřicha De Verle z roku 1670.
Vyobrazení č.p. 136 (uprostřed) na obraze Jindřicha De Verle z roku 1670.

Existenci domu lze předpokládat již ve 14. století. Velká přestavba domu pak proběhla v polovině 16. století[1][2], kdy byl dům výrazně přestavěn do víceméně hmotově současné podoby. Dům možná nebyl, jako jeden z mála domů ve městě, poškozen při velkém požáru města v roce 1832[8][9]. Dům byl následně přestavěn koncem 19. století[1][2][3]. Při těchto úpravách došlo ke zvětšení a posunu okenních otvorů v patře, upraven byl tvar vjezdu a došlo k zaklenutí některých, zřejmě původně pouze plochostropých prostor v domě. Dům rovněž dostal novou jednoduchou klasicistní fasádu. Při této úpravě zanikly pravděpodobně i poslední zbytky výše zmiňovaných renesančních maleb na fasádě. Další výraznější stavební úpravy proběhly 80. – 90. letech 20. století, kdy byla v podkroví vybudována půdní vestavba, nově bylo pojednáno schodiště mezi patry, upraveno bylo zadní průčelí a ve dvoře došlo k odstranění zděného přístavku[1].

  1. a b c d e f měšťanský dům - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2024-11-30]. Dostupné online. 
  2. a b c d FENCL, Pavel; MAGER, Jan Antonín; JURČO, Antonín. Prachatice, obrazy z paměti města. 1. vyd. Prachatice: Město Prachatice, 2012. 410 s. ISBN 978-80-260-2975-5. S. 265. 
  3. a b c d Detail dokumentu - G0411949. iispp.npu.cz [online]. [cit. 2024-12-03]. Dostupné online. 
  4. a b c d MILTNER, Jan Bohuslav. Staré malby na domech Prachatických In. Roční zpráva cís. král vyššího gymnasia v Hradci Králové. In: Výroční zpráva Cís. král vyšší gymnasia v Hradci Králové. Hradec Králové: Cís. král vyšší gymnasia v Hradci Králové, 1881. Dostupné online. S. 10.
  5. a b c d MAREŠ, František; SEDLÁČEK, Jan. Soupis památek historických a uměleckých v Království českém. Politický okres prachatický.. 1. vyd. Praha: Archaeologická komisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1913. 390 s. (Soupis památek uměleckých a historických od pravěku do polovice XIX. století; sv. Soupis památek, 38. Politický okres prachatický (1913)). Dostupné online. Kapitola Prachatice, s. 284. Dále jen MAREŠ, SEDLÁČEK.  Archivováno 2. 4. 2019 na Wayback Machine.
  6. SLÁMA, František Josef. Obraz minulosti starožitného města Prachatic. 1. vyd. Prachatice: Jan Host. Pospíšil, 1838. 177 s. S. 177. 
  7. ŽABKOVÁ, Gabriela. Renesanční nástěnná malba a sgrafito na fasádách domů v Prachaticích./Dům čp. 32 (fara ?). Praha, 2011 (9. 6.) [cit. 2024-12-03]. 283 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav dějin umění. Vedoucí práce Martin Zlatohlávek. s. 205. Dostupné online.
  8. SLÁMA, František Josef; ŠOFFERLE, Vincent. Obraz minulosti starožitného města Prachatic. 2. vyd. Prachatice: Nákl. "České besedy" v Prachaticích, 1891. 139 s. S. 132. 
  9. STARÝ, Václav. Prachatice a Jan Neumann. 1. vyd. Prachatice: Městský úřad Prachatice, Galerie Nahoře, 1997. 232 s. ISBN 80-900811-0-X. S. 103. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • FENCL, Pavel; MAGER, Jan Antonín; JURČO, Antonín. Prachatice. Obrazy z paměti města. 1. vyd. Prachtice: Město Prachatice, 2012. 410. ilustrace (převážně barevné), mapy, portréty, faksimile s. ISBN 978-80-260-2975-5. 
  • Památkový katalog, kulturní památka ÚSKP 27230/3-3439, měšťanský dům [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2024-12-03]. Dostupné online. 
  • SLÁMA, František Josef; ŠOFFERLE, Vincent. Obraz minulosti starožitného města Prachatic. 2. vyd. Prachatice: Nákl. "České besedy" v Prachaticích, 1891. 139 s. 
  • MAREŠ, František; SEDLÁČEK, Jan. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém, Politický okres prachatický (1913), svazek 38. 1. vyd. Praha: Archaeologická komisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1913. 388 s. (Soupis památek uměleckých a historických od pravěku do polovice XIX. století; sv. Soupis památek, 38. Politický okres prachatický (1913)). (2019) Dostupné online. Kapitola Prachatice.  Archivováno 2. 4. 2019 na Wayback Machine.
  • MILTNER, Jan Bohuslav. Staré malby na domech Prachatických In. Roční zpráva cís. král vyššího gymnasia v Hradci Králové. In: Výroční zpráva Cís. král vyšší gymnasia v Hradci Králové. Hradec Králové: Cís. král vyšší gymnasia v Hradci Králové, 1881. Dostupné online. S. 1-12.
  • FENCL, Pavel; A KOLEKTIV. Prachatice. 2. vyd. Prachatice: Město Prachatice, 2005. 110 s. ISBN 80-239-5443-1. 
  • ŽABKOVÁ, Gabriela. Renesanční nástěnná malba a sgrafito na fasádách domů v Prachaticích. Praha, 2011. 283 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav dějin umění. Vedoucí práce Martin Zlatohlávek. Dostupné online.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]